Vyberte si z širokého spektra aktivit na cestách. Můžete se vydat do hor, na safari, potápět, za tradicemi, přírodou nebo třeba za památkami UNESCO.
Před příchodem Portugalců v 16. století bylo Galle známo jako Gimhathiththa a bylo hlavním přístavem ostrova. Vrcholu svého rozvoje dosáhlo v 18. století během holandské koloniální nadvlády. Galle je příkladem opevněného města postaveného v jižní a jihovýchodní Asii Evropany. Evropské a tradiční asijské architektonické styly se zde prolínají a mísí.
Na jihu filipínského ostrova Luzon se vyskytují místa, kde lze pozorovat obrovské druhy býložravých žraloků. Pozorování 12ti metrových tvorů z bezprostřední blízkosti je neopakovatelný zážitek!
Ve středu večer jsme se začali rozkoukávat po Mbeyi. Když jsme konečně našli volný guest house (Mbeyiou projíždí pořád hodně lidí a ubytovny jsou plné), úplně náhodou jsme narazili na guida Petera. Je to mladý rastafari, který žije asi 45 minut chůze od centra Mbeyi, odchytává si po městě turisty a pruvodcuje po okolních zajímavých lokalitách. Nám byl hned sympatický, protože nijak nevtíral a vyzařoval dobrou náladou na kilometr daleko.
Už jste někdy slavili Vánoce mimo domov? Možná ano. Ale už se Vám někdy poštěstilo slavit Štědrý večer v muslimské rodině v Pákistánu?
Ostrov Palawan, který je nejzápadnějším z filipínských ostrovů, byl bezesporu nejlepším zážitkem z našeho putování po této malebné jihoasijské zemi.
Využil jsem toho, že se Ginza vždy během víkendu odpoledne zavírá pro auta a vyrazil tam. Samozřejmě mě zase hnala posedlost udělat hromadu fotek, i když bylo jasný, že o krásnejch záběrech s modrou oblohou si můžu akorát tak nechat zdát – nebe bylo souvisle šedivý, což je pro fotografování ta nejhorší varianta.
Když člověk cestuje po těch divočejších místech, kde se cítí jako v jiném světě, důležité problémy se najednou stávají směšnými nebo postupně zcela mizí. Věci získávají jinou perspektivu. S tím jsem projel Afghánistán ze západu na východ.
V Dar es Salaam skvěle funguje autousova doprava. Je samozřejmě mnohem levnější než taxíky. Jezdí minibusy a větší autobusy. Do minibusu se pohodlně vejde asi 15 lidí, narve se tam i 25 lidí. Stojí vždy 200Ths (asi 3,50kc) ať jedete jak daleko chcete.
Tento „cestopis“ bych chtěla zcela nezištně věnovat především těm, kteří jsou s cestováním s baťohem teprve v začátcích a uvítají něco jako návod na několik dní aktivně užívací dovolené v Thajsku. Budu psát konkrétně o jižním Thajsku na straně Andamanského moře.
Dál jsem nemohl pokračovat, jelikož jsem musel přebrodit nejnebezpečnější brod celý cesty a řeka byla díky dešťům rozvodněná. V poslední obydlené indiánské chýši před oblastí se zlatými doly byly jenom děti, jak se zdálo. Rozložil jsem si věci po skále a snažil je trochu vyprat, vyvětrat a usušit. Seděl jsem nedaleko indiánský chýše na skále a psal deník, když na mě zavolala indiánka, jejíž věk jsem poprvé odhadnul na 50 až 60 let – později jsem však usoudil, že musí bejt minimálně o 20 let mladší – a rukou mně pokynula, ať jdu dál.
Jsou to jen výsledky našeho pozorování. Nedělám si patent na mexického znalce. A taky vím, že spoustu z uvedeného platí i pro jiné části světa. Spíš mně šlo o porovnání s našim českým světem.
Už v 19. století popisovali evropští cestovatelé směšná bambusová chřestítka, na která viděli hrát domorodé obyvatele indonéské Jávy. Byl to angklung, rytmický hudební nástroj používaný při náboženských rituálech i světské zábavě.
Zase jsme se nechali nachytat a rozhodli se jet minibusem! Z Chomy do Livingstonu je to skoro 200 km a jet narvaný v minibusu není žádnej med, obzvlášť když je vedro k padnutí, zastavujme u každý odbočky do buše a pod sedadlem přede mnou se veze několik živých slepic.
Z Th Suang absolvuji divokou jízdu do Hongsa. Prašná horská stezka zanechává po sobě táhlý oblak prachu …Rozhlížím se kolem, jestli náhodou nespatřím cestou mahouty na slonech. Oblast Hongsa je totiž centrem, kde se sloni využívají k těžbě nejrůznějších stromu, např. Pterokarpusu. Sloni jsou tu natolik důležití, že se zde provádějí sloní obřady baasii.
Darién je provincie na východě Panamy o rozloze 16671 km2, pokrytá prastarým tropickým, deštným pralesem, kterou v roce 1981 UNESCO zapsalo do seznamu světového kulturního dědictví a byla prohlášena Mezinárodní Biosférickou rezervací (1983).