HedvabnaStezka.cz SvetOutdooru.cz SvetBehu.cz TuleniPasy.cz Padler.cz FestivalObzory.cz SnowFilmFest.cz ExpedicniKamera.cz

Štědrý den v Pákistánském Lahore

Štědrý den v Pákistánském Lahore

Už jste někdy slavili Vánoce mimo domov? Možná ano. Ale už se Vám někdy poštěstilo slavit Štědrý večer v muslimské rodině v Pákistánu?

Vánoce se samozřejmě v muslimských zemích neslaví. Křesťanská menšina sice v Pákistánu je, ale nějaké předvánoční šílenství jak ho známe z Evropy tu rozhodně vidět nelze. Přesto nebo možná právě proto je možné prožít ty nejzajímavější a nejhezčí Vánoce právě v Pákistánu, tak jak se to poštěstilo nám.

Náš první dojem z pákistánského Lahore není zrovna úplně nejlepší. Máme ze všeho zpočátku oči navrch hlavy a doufáme, že to šílenství přežijeme. Kdo nezažil, netuší jak se Evropan cítí když přejezdem hranic státu propadne o dvě stě let zpátky časem. Plně nám ten šok ale vynahrazují místní. Většinou ohromně přátelští a pohostinní lidé. Není možné se pohybovat po ulicích tak, aby nás každou chvilku někdo neoslovil. Zpočátku je to báječné, strašně rádi s nimi diskutujeme kdekoliv, kdykoliv a o čemkoliv. Postupně se jednotlivé otázky i odpovědi začnou opakovat a po pár dnech už člověk touží po nerušené tiché samotě. Přesto si nás Pákistánci úplně získali, právě tou svou vstřícností k cizincům.

Ta se projevuje i při tak banálním problému, jako je shánění večeře. Po celodenní prohlídce různých památek v Lahore se necháváme vyhodit rikšou ve Food Street. Je tu jedna „žrádelna“ vedle druhé a všude voní různé laskominy. Nerozhodně se motáme od jedné jídelničky k druhé, a nevíme jaké názvy patří k jakým jídlům a kolik by to asi tak mělo stát. Než se stihneme rozhodnout něco vyzkoušet, slyšíme za sebou přátelské: „Can I help you?“ Dva mladíci, kteří se nám později představí jako Faris Khan a jeho bratr Farhad, nám podávají pomocnou ruku s výběrem večeře, což s povděkem přijímáme. Vybere pro nás různé druhy omáček s rýží. Večeře je opravdu dobrá, ale přesto si Faris po chvíli povzdechne, že jíst ve městě není ono. Nejlíp prý vaří jeho máma. A hned pokračuje, jestli bychom nechtěli zítra přijít na večeři. Mrkneme vzájemněna sebe a rádi přijímáme. Vždyť zítra je Štědrý večer!

U Farise

Druhý den čekáme na smluveném místě ale Faris nikde. Po nějaké době už to zklamaně vzdáváme, ale vše se nakonec vysvětlí. Drobné nedorozumění v komunikaci nám málem zhatilo nejzajímavější zážitek z Pákistánu. Faris se ale po dalším telefonátu objeví a autem nás vezme k sobě domů. V domku žije s mámou Shaghuftou, s bratry Farhadem a Azadem a s mladšími sestrami Salhou a Rabiou. Domácnost ještě dopňuje Amna, manželka Azada, Farisův synovec Arib, neteř Moniba a bratranec Ali. Dvě starší sestry už jsou z domu pryč. Mehak je vdaná a Sana pracuje jako modelka v Karáčí. Postupně se se všemi seznamujeme a celá rodina nás přijímá jako vzdálenější příbuzné. Chvíli si povídáme nad čajem, než mě Salha s Rabiou odvedou do jednoho z pokojů. Připravily si pro mě překvapení. Kompletně mě ustrojí do typického místního oblečení, které tvoří tzv. šelvar a kamíz. Jsou to dámské kalhoty s přiléhavou halenou, prodlouženou ke kolenům. Vše doplňuje šál a spousta náramků. Šelvar je z lehoučkého materiálu z červenožluté batikované látky. Krásný oděv musím doplnit i červenými pantoflíčky, spoustou náramků a dalších ozdob. Děvčata nezapomenou ani na líčení. Kluci si nejdříve dělají legraci z „Miss Lahore,“a když mě Faris požádá o pár snímků, tak si tak už začínám připadat. Faris i Farhad jsou totiž fotografové, takže se u nich doma najde různé vybavené pro portrétování. Moji kluci si tohle fotografické bláznění také nemohou nechat ujít, takže se jim všem na další hodinku postarám o zábavu.

Bidžan, jak všichni oslovují Farisovu mámu, nás ale pomalu nahání k jídlu. Je potřeba už jen upéct rotí (chlebové placky). Abych se konečně vymanila ze zajetí blesků fotoaparátů, nabízím pomoc při přípravě. V podání Bidžan vypadá příprava rotí jako hračka. Asi nejsem moc zdatná kuchařka, protože v mém podání je to spíše parodie. Placka se mi nedaří správně uhníst a vytáhnout. Lepí se mi na prsty a dokonce v ní vyrobím díru. Nevadí i snaha se počítá a všichni se alespoň dobře pobaví. Nakonec Amna zručně připraví několik rotí a i ten můj děravý šišoid upeče a přidá na stůl. Večeře připomíná spíše hostinu pro menší armádu a ode všeho je třeba ochutnat. Podává se vynikající rizoto, pečené kuře, čočkový salát, nakládané mango, různé omáčky, rýže, rotí i zelenina. Nacpeme se úplně k prasknutí. Zlatým hřebem večera je speciální dort jen pro nás s nápisem „Merry Christmas.“ Prý v rodině ještě nikdy neslavili Vánoce, ale aby nám nebylo smutno, tak je letos oslaví s námi.

Dlouho do noci si pak povídáme o Vánocích, o zvycích u nás i v Pákistánu, o rodině a o mnoha dalších tématech. Faris je báječný tlumočník a díky němu se do hovoru zapojují úplně všichni. Rozebíráme i současnou situaci v Pákistánu, studijní a pracovní možnosti, problémy s korupcí i rozdíly ve společnosti. Na oplátku vyprávíme o Praze a o kladech i záporech u nás v České republice. Nejoblíbenějším tématem Bidžan je ale její rozvětvená rodina. Prohlížíme fotky, Bidžan zpívá svou nejoblíbenější píseň a Salha s Rabiou převedou naplnou svou eleganci při tanci. Je to směs tradičního a moderního tance a děvčata se pohybují opravdu s grácií. Nezbývá než obdivovat.

Pozdě v noci nás Faris veze autem zpět do města. Bydlíme v dosti pochybném hotelu a neradi bychom nechávali naše batohy celou noc bez dozoru. Nejdříve ale musíme slíbit, že přijdeme další večer znovu, a tentokrát zůstaneme přes noc. Nedá se to odmítnout, a ani nechceme.

Druhý večer si tedy zopakujeme nejen ještě vydatnější večeři, ale hlavně nekonečné povídání. Bidžan a děvčata trvají na tom, že si musím darovaný oděv rozhodně ponechat, a tak děvčatům alespoň na oplátku věnuji jako malý dárek své cestovní náušnice a prstýnek. Martin se zase loučí s oblíbenými společníky na cestách a věnuje svou flétnu a foukací harmoniku nejmenším – Aribovi a Monibě. Po dvou dnech se pro všechny stáváme bratry a sestrou, syny a dcerou. A pro nás to jsou ty nejhezčí Vánoční svátky. Člověk by je přeci jen měl strávit s rodinou. Alespoň s takovou báječnou náhradní rodinou.

Zkušenosti čtenářů

historik

jak svuuuuudne

spijker

zajimavy cteni…!

letos se tamKOZNA… nekam pojedu podivat….

spijker

zajimavy cteni…!

letos se tam MOZNA… nekam pojedu podivat….

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář:

Články v okolí