Cestopisy a reportáže

Jak se můžete v indické Chennai dostat do popředí zájmu novinářů i policistů? Snadno. Milan, Eva a samozřejmě i Heduš si podobné nedorozumnění prožili na vlastní kůži a nám posílají své zážitky on-line přímo z cesty.

Pondělí 19.3. Vstáváme o půl deváté a rovnou na terasu nám servírují snídani – plný talíř ovoce, toasty, vajíčko, džus a kávičku. S plnými žaludky jdeme procházkou do městečka Lamu, vzdálené 3 km od Shelly. V Lamu si vyřizujeme let zpět do Nairobi za 122 USD/osobu se společností 54. Procházíme krásně nepravidelnými, úzkými uličkami, fotografujeme co to jde a prolézáme místní obchůdky. Mezitím hledáme vhodnou restauračku na oběd a přímo do rány nám přijde černoch, který nám nabízí jídlo v jeho restauraci.

aneb na kole z Canbery do Sydney

Přirovnání „bordel jako v Bengálsku“ jsem plně pochopila až po pár dnech v Kalkatě. Když si člověk zvykne na smog a smrad, zběsilá jízda v protisměru mu začne připadat normální a zuřivé houkání aut přestane vnímat, překvapí ho mladíci, zvracející z okének autobusu na kapoty okolních aut, jako by se nechumelilo.

Pondělí 12.3. Ráno vstáváme v 5:15, aby jsme stihli bus do Dar es Salaamu v 6:00. Sedáme si do busu, který je podle standardů ten luxusnější. Špína, malé sedačky, úzká ulička, vedro, otírající se zadky černochů o naše těla a zpocené smradlavé pachy musíme vydržet 6 hodin. Konečně vystupujeme a odháníme taxikáře a naháněče. Děláme si základnu ve stínu pod stromem. Snažíme se z průvodce zjistit, kde přesně jsme, ale tohle nádraží v mapě není. V tu chvíli k nám míří silná policistka, která nám nabízí pomoc. Jenže nemluví anglicky, takže nám volá kolegáčka, který nám vysvětluje, že pěšky až k přístavu nemůžeme dojít, že je to moc daleko. Policistka nám vysvětluje, že když chytneme taxíka přímo na ulici, bude to drahý. Ochotně se úkolu chytí sama a za chvíli máme přistavené taxi s dohodnutou cenou 10 000 TSH.

Hledáte tropický ráj? Jižně od rovníku, schovaný za datovou hranicí, jej naleznete. I když na první pohled se Samoa může od vašich romantických přestav lišit.

Jestliže jsem řekl, že Tabríz příliš neoplývá tím, pro co jste do Íránu přijeli, pak toto tvrzení rozhodně neplatí o malé, horské vesnici Kandovan. Stojí za to ji spatřit a projít se jejími ulicemi. Na tento výlet jsem se vydal se Siou a jeho dvěma přáteli. Domluvili jsme se, že se sejdeme druhý den v pravé poledne u mého hotelu. Sám jsem byl zvědav, nakolik je v Íránu možné věřit slovu muže.

Úterý 6.3. Vstáváme brzy ráno a stavujeme se na kafe 5 min cesty od hotelu v local jídelně. Dáváme si trojuhelník ze sladkého těsta a kafe. Otravuje nás žebračka, kterou začne personál posléze přesazovat a varovat ji, ať nám dá pokoj. Dostává pití a jídlo. Chtějí ji nejdřív vyhodit úplně, ale Simon jim říká, ať ji tam nechají. Pak jedeme do Masai Mary. Než dojedeme ke vstupní bráně, kde Simona všichni vřele vítají, vidíme ještě stáda pakoňů, zeber a 12 žiraf (Masai Giraffe), zahlídneme i mangustu, opice, šakaly a Thomson´s a Impala antilopy a dik dik. Cestou nám Simon vysvětluje, že běloch v masajštině se řekne „RAČOBA“, zatímco doposud jsme byli zvyklí na pokřikování ve svahilštině „MZUNGU“.

Vydejte se společně s Milanem Kulhánkem po stopách geniálních astronomů starověku, kteří postavili jeden z novodobých divů světa, ale kteří také obětovali své spoluhráče, kterým se nedařilo ve hře Juego de pelota.

Máte rádi thajskou kuchyni? Konečně můžete odhalit v čem tkví její tajemství a jak a kde se nejlépe naučit vynikající thajské recepty.

Čtvrtek 1.3. Konečně je tu „den D“, den našeho odjezdu do Keni, kde na náš čeká 31 miliónů jejích obyvatel. Máme v kapse letenku za 16.253,– Kč a pas s vízem za 1650,– Kč od Student Agency, dolary a vyrážíme. Odlétáme z Vídně, takže vyjíždíme brzy ráno. Ve Vídni už nás čeká Josífek, přehazujeme věci do jeho auta a odjíždíme od parkálu u Práteru. Najednou zaregistrujeme jak na nás svítí a bliká auto jedoucí za námi a zjišťujeme, že jsme špatně zavřeli kufr a z auta nám vypadla krosna. Pěknej adrenalinovej začátek :o) Na letišti všechno ok a s Egyptair skoro na čas odlétáme. Servis a jídlo je znamenitý, cesta do Caira nám utekla. V odletové hale v Cairu sedíme už s černochy mířícími s námi do Nairobi a máme z nich, pozorujíce je, smíšené pocity.

Zdravíme vás ze severního Laosu. Luang Prabang je staré koloniální město, které leží v nádherném údolí řeky Mekong. Kolem jsou jen hory porostlé hlubokou džunglí. Strávili jsme tu tři dny, které jsme věnovali výletům do okolí a prohlídce města. Ubytovali jsme se v rodinném penzionu s velkým parkovištěm a vyrazili do centra. V Prabangu je mnoho krásných starých domů postavených francouzskými kolonizátory a většina z nich je přestavována na penziony a restaurace, které si vyžaduje cestovní ruch. Luang Prabang je asi totiž nejnavštěvovanější město v Laosu.

Po návratu z Tasmánie do Melbourne se rozhodujeme zůstat ještě 2 noci u našich vánočních hostitelů Prue a Marka. Během té doby navštěvujeme ještě starší pár Australanů, které jsme potkali v Západní Austrálii a kteří nás též k sobě pozvali.

Máte stříbrný prstýnek nebo náušnice? Možná, že právě tenhle kousek kovu pochází z kdysi nejvýdělečnějších stříbrných dolů na světě.  Bohaté žíly drahocenných kovů přinesly Potosí rozvoj a mnoha dělníkům zkázu. Odvěké podzemní pachtění je možné spatřit na vlastní oči dodnes.