Cestopisy a reportáže

Kanárské ostrovy nejsou jen pláže a sopečné krajiny. Díky chráněné obloze, observatořím světového významu a ideálnímu klimatu po celý rok patří mezi nejlepší místa na Zemi pro pozorování hvězd. Objevte kouzlo astronomické turistiky – z vyhlídek, hor i pouštních planin všech sedmi ostrovů.

Jana je nejen nadšená poutnice a milovnice dálkových tras, ale zabývá se hlavně tématem nastavení mindsetu šťastného poutníka. Sama prošla přes 1000 kilometrů po Stezce Českem nebo jednu z poutních cest do Santiaga de Compostely, aniž by měla předešlý sportovní základ nebo zkušenosti profesionální hikerky. Dnes se s námi podělí o to, jak se na traily připravit psychicky, jak pracovat s očekáváním, krizí i návratem do běžného života a co všechno se dá při takové cestě objevit – nejen kolem sebe, ale především v sobě.

Chystáte se do Německa? Země známá hrady, pivem a Oktoberfestem toho nabízí mnohem víc – a to i pro ty, kdo chtějí cestovat udržitelně. Od romantických vesniček přes cyklostezky podél řek až po festivaly vinařů – tady je deset tipů, jak zažít Německo jinak, šetrněji a s větším zážitkem.

Cestovatelský cyklus Diáky zve 14.10. do kina Aero na dvě mimořádné přednášky, které vás zavedou do extrémního chladu – ať už vysoko do hor, nebo na konec světa.

Ripollès v katalánských Pyrenejích, součást provincie Girona, je proslulé strmými průsmyky a serpentýnami, po kterých už projeli nejlepší cyklisté světa. Ale region nabízí i klidnější trasy pro rodiny a rekreační cyklisty – stačí vybrat, zda chcete okusit výzvu horských stoupání, nebo si jen užít scenérii údolí a zelené stezky.

Severní Portugalsko je milé a hornaté a směrem k východu stále sušší a divočejší. Kastilie představ je suchá a horká, ale ta skutečná je na začátku května větrná, chladná a zelená. Mezi nádhernými pulsujícími městy najdete vylidněné zoufalé vesnici ztracené v lánech pšenice. A za dvěma řetězy hor osobitá Galicie se svou starobylou metropolí, do které klopýtají masy novodobých poutníků.

Jihovýchod se vyznačuje zdánlivě nekonečnou rovinou rozdělenou na nespočet malých políček a dlouhých vesnic okolo silnice. Města jsou daleko od sebe, ale večer pulsují veselým neopilým životem. A směrem k jihu začínají lesy a potom i hory.

Dvacet let strávila na cestách, aby navštívila všechny země světa. Pracovala v krizových oblastech, běžela maraton v Pchjongjangu, hledala klid v Antarktidě i odvahu v indickém nočním vlaku. Přesto říká, že procestovat svět nebyl konec, ale začátek – a že skutečné dobrodružství se skrývá nejen v mapě, ale i v nás samých.

Tereza žila několik let v medině v srdci Marrákeše, mluví marockým dialektem i jazykem Berberů, a Maroko zná tak, jak ho většina turistů nikdy nepozná. V rozhovoru prozrazuje, jak se z bankéřky stala průvodkyně marockou kulturou, co ji na místních fascinuje i rozčiluje, a zve na voňavý workshop o marocké kuchyni, který chystá na festivalu OBZORY.

Na polsko-běloruské hranici se rozkládá jedno z nejpozoruhodnějších míst Evropy – Białowieski Park Narodowy (Bělověžský národní park). Jde o poslední zachovalý nížinný prales na kontinentu, zapsaný na seznam světového dědictví UNESCO a chráněný také jako biosférická rezervace. Duby, javory či habry zde rostou do neuvěřitelných rozměrů a mezi nimi se potichu pohybují vlci, jeleni, rysi – a především největší evropský savec – zubři.

Polsko je velké a živelně se rozvíjí, jako jedna z mála zemí současné Evropy. A také je dost rovinaté a většinou ne moc hustě osídlené, proto by pro silniční kolo může být ideální. Letos vyrážím právě tam, alespoň do jeho jihovýchodní poloviny. Horní Slezsko je úžasná mozaika velkoměst, průmyslových areálů, ploch nikoho, dělnických kolonií, sídlišť. Autentická oblast bez naleštěné fasády.

„Říkají tomu Manhattan z písku! Tam nikdo nejezdí! Je to konec světa!  Místní jsou hrdý a nikoho si k sobě nepustí!“ Tohle všechno jsem slyšela o Megdaz, vesnici ukryté v hlubokém údolí v centrální části Vysokého Atlasu. Několik let jsem ji měla na cestovatelském seznamu, takže když se na konci února v mém kalendáři objevilo pár volných dní, vytěsnila jsem varování, že silnice je po deštích nesjízdná, sebrala auto a vyrazila.  

Tři kluci z rozdílných prostředí, které spojila jedna vášeň pro dálkové pochody a touha dojít až na samotný světa kraj. Ivan Mitrus, Jakub Šolc a Daniel Pumr se vydali pěšky napříč Chile, jednu z nejdelších a nejrozmanitějších zemí vůbec. Zážitky z letošní cesty teď představí publiku vůbec poprvé, a to v rámci cyklu cestovatelských přednášek Diáky v pražském kině Aero v úterý 23. září od 20:30.

Gerona – španělsky Girona, je provincie, která dokáže překvapit. Většina turistů ji zná jen jako letiště cestou k moři na Costa Brava. Přitom, když sednete na kolo, zjistíte, že Girona je víc než jen pláž – Pyreneje na dosah, středověká města, vinné stezky a kilometry tras bez aut.

Loni jsem 10 dní jezdil sám na kole po Španělsku a moc se mi ten model zalíbil. Letos jsem vyrazil na Slovensko. Proč tam? Důvod je jednoduchý. Jsem narozen jako Čechoslovák, v mládí jsem prohlížel mapy Československa a snil o cestách těmi dalekými kraji, a byl jsem tam jen párkrát. Země z jedné strany tak blízká, ale přitom neznámá. Navíc jsem tam nebyl už dlouhých 15 let.