Města

Profláknuté Thajsko plné lidí? Omyl. Covid, protiepidemická opatření a nouzový stav všechno změnily a dříve přeplněné chrámy a paláce navštěvují hlavně místní a vyhlášené pláže na jihu země vykazují výrazně nižší návštěvnost než v předchozích letech. Thajci jsou unavení a vyhlížejí lepší zítřky spojené s příjezdem turistů, ale i tak vás přivítají s odzbrojujícím úsměvem a vřelou atmosférou. Vydejte se s námi na toulání tak trochu jiným Thajskem, Thajskem bez turistů.

Melbourne je moderní město s velmi nápaditou architekturou. Mezi mrakodrapy si můžete odpočinout v městských zahradách nebo se vydat třeba na dostih.

Když se řekne Abcházie, tak si především starší ročníky vybaví luxusní sovětskou riviéru, na kterou si jezdil odpočinout celý Sovětský svaz. Bohužel doba, kdy zde měl svou chatu i velký Stalin, je dávno pryč, a díky válečnému konfliktu, který zde proběhl na začátku 90. let, a díky naprosté izolovaností této malé země, se návštěvnost regionu snížila na minimum.

Země, která mě učarovala pohostinností svých usměvavých lidí, je zároveň jak ilustrace k pohádkám Tisíce a jedné noci. Tyrkysové kupole zdobené glazovanými cihličkami, mešity plné stínu a perských koberců, hliněné domy s nádhernými dvory, karavanseráje, v nichž dodnes najde útočiště karavana cestovatelů nebo bazary, jimiž můžete bloudit donekonečna. V krajině pak najdete horské vesničky a oázy v poušti i skalách. Jen těžko by se mohl temný mediální obraz tajemného Íránu více lišit od přátelské skutečnosti.

Jen těžko bychom hledali dvě města tak rozdílná jako Jeruzalém a Tel Aviv. Dělí je jen 70 kilometrů, přesto jsou to dva naprosto odlišné světy. Na jedné straně konzervativně upjatý Jeruzalém a na té druhé otevřeně frivolní Tel Aviv. Proč se tak liší a co je činí výjimečnými?

Gruzie, v místním jazyce Sakartvelo, patří pro své fantastické horské scenérie, prastaré památky, skvělou kuchyni a tradici vinařství k nejkrásnějším zemím na světě. Poslední roky nabízí tato malá zakavkazská země i velmi dobré podmínky pro turistiku nebo sjíždění divokých horských řek. Vydejte se s námi poznávat krásy svérázné Adžárie při hranicích s Tureckem a horského regionu Svanetie v srdci Kavkazu.

Mohutná hradba chrání starobylé pouštní město Chivu, její minaret zdobený tyrkysově modrou glazurou, šedohnědé uličky a paláce i pestrobarevné rozesmáté obyvatele. Za hradbou je nekonečná a neúprosná poušť. Jen rozsáhlé nekropole, obrovské pevnosti a opuštěné lodě pamatují na dobu, kdy tu byla voda a mocná Chórezmská říše.

Rušné centrum s velmi autentickými obyvateli, klasickými indiánkami v nařasených sukních s buřinkou – cholitas, a hlavně nekonečné možnosti radovánek v horách a divoké přírodě hned za humny činí z této jinak poměrně komplikované metropole zatím nedoceněný klenot.

Je vůbec možné, aby vůně koření z marrákešských trhů byla cítit až na několik kilometrů vzdálené letiště? Já jsem si jistá, že když jsem začátkem listopadu vystoupila v Marrákeši z letadla, přesně tuhle vůni jsem ucítila a byl to, musím říct, krásný pocit.

V Las Vegas už majitelé kasín neví, co by! Vodními show, pyramidami, palmovými alejemi nebo pirátskými bitvami se snaží hráče nalákat, aby utratily své peníze právě u nich.

Už se vám někdy stalo, že jste přišli na památku zapsanou na seznamu UNESCO, a byli jste tam jediní? Nám se to v minulých třech týdnech stalo hned několikrát. A věřte mi, že je to nádherný pocit…

Necelých dvacet milionů obyvatel v současnosti žije v hlavním čínském městě. Už tenhle pouhý fakt napovídá o tom, že se jedná o neskutečně přelidněné město se specifickou atmosféru, kterou v Česku a nejspíš ani Evropě nezažijete.

Umajjovská mešita v syrském Damašku je jednou z největších a nejstarších mešit světa, přestavěná mezi lety 706 – 715 z křesťanské baziliky Jana Křtitele, která vyrostla na místě původního prastarého chrámu boha bouří a hromovládce Hadada.

Ten, kdo už někdy zavítal do Dalmácie ví, že je to jedna z nejkrásnějších oblastí Chorvatska. Není zde téměř žádný průmysl a její břehy jsou omývány Jaderským mořem, které přináší místním obyvatelům nemalé bohatství materiální i duševní.

A jsme tady… Konečně jsme po třech hodinách busem z Mexico City dorazili do nevelkého města San Miguel de Allende, které nám všichni naši známí vřele doporučovali. „Určitě si tam udělejte výlet, nebudete litovat,“ slyšeli jsme jak od evropských, tak i od mexických přátel. Rozhodli jsme se je poslechnout a – udělali jsme dobře…