Články

Před týdnem začalo období dešťů. Venku leje a leje. Je sobota večer, tma jako v pytli a nepřestává pršet.

Už v 19. století popisovali evropští cestovatelé směšná bambusová chřestítka, na která viděli hrát domorodé obyvatele indonéské Jávy. Byl to angklung, rytmický hudební nástroj používaný při náboženských rituálech i světské zábavě.

Do trojice historických měst Uzbekistánu patří, vedle Chivy a Samarkandu, také Buchara (UNESCO). Dříve ležela přímo na hlavní trase Hedvábné stezky a navíc odtud vedla významná odbočka přes Rusko do Evropy. Buchara ve své době však platila nejen za obchodní, ale také za kulturní a náboženskou metropoli celé Střední Asie.

Jestli si Koločavu přestavujete jako vystřiženou z Olbrachtova románu obklopenou mohutnými pohořími a zahalenou v tajemnou mlhu, nejsou vaše vize daleko od pravdy. Stačí je obohatit o pár zašlých socialistických budov.

Jednou z možností, jak cestovat po Indonésii, je cestování vlakem. Železniční doprava je na ostrovech Jáva a Sumatra rozvinuta a velice užívána. Pro Evropany je cestování vlakem v Indonésii také velmi zajímavé a neobvyklé.

Zase jsme se nechali nachytat a rozhodli se jet minibusem! Z Chomy do Livingstonu je to skoro 200 km a jet narvaný v minibusu není žádnej med, obzvlášť když je vedro k padnutí, zastavujme u každý odbočky do buše a pod sedadlem přede mnou se veze několik živých slepic.

Z Th Suang absolvuji divokou jízdu do Hongsa. Prašná horská stezka zanechává po sobě táhlý oblak prachu …Rozhlížím se kolem, jestli náhodou nespatřím cestou mahouty na slonech. Oblast Hongsa je totiž centrem, kde se sloni využívají k těžbě nejrůznějších stromu, např. Pterokarpusu. Sloni jsou tu natolik důležití, že se zde provádějí sloní obřady baasii.

Albánie je nádherná, lidé tam jsou skvělí a všem doporučuji tam co nejdříve jet! Je třeba však pamatovat na pár míst, které jsou pro zkušenější dobrodruhy.

Vypadá to, že autobusové propojení mezi Phonsavanem a Louang Prabangem neexistuje. V jedné, druhé, třetí cestovce se ptám, zda je možné odjet z Phosavanu dneška večer a uskutečnit přesun v noci. „no, no, no, only tomorrow“. Jak zjišťuji, nejlepší zdroje informací člověk získá na 5., někdy 10. pokus.

Zatímco severní pobřeží jezera Issyk-Köl dnes lemuje řada velkých letovisek, kde se rekreují bohatí Kyrgyzové a Kazaši, jižní pobřeží stále zůstává řídce osídlené, klidné a jeho čisté pláže zatím využívají pouze místní obyvatelé. Podél pobřeží se dodnes zachovalo mimořádné množství důkazů o pradávném osídlení a o starých obchodních stezkách, které tudy po staletí vedly. My jsme se sem vypravili některé z těchto památek najít.

Proč zrovna Korsika? Jak je již na stránkách Hedvábné stezky popsáno něco málo údajů o tomto překrásném ostrově, Korsika je jeden z nejhornatějších ostrovů. Najdete zde jak malebné pláže, tak i ukrutné kopečky. Chtěla bych tuto krajinu i prostředí vylíčit pohledem z kola z jedné stránky a z té druhé přidat pár užitečných rád, zaujme-li vás Korsika natolik, že se rozhodnete tam vydat sami…

Jednou dopoledne o velké přestávce ve sborovně nastartoval můj náramek z lýka debatu o čarodějnictví.

Vyrazila jsem na cestu nočním busem, podle informace jedné v 7.30 h, podle druhé v 8h odjezd. A kde ze mám stát? Někde před mostem, třeba si sednout v restauraci, stačí pak jen mávnout.

Darién je provincie na východě Panamy o rozloze 16671 km2, pokrytá prastarým tropickým, deštným pralesem, kterou v roce 1981 UNESCO zapsalo do seznamu světového kulturního dědictví a byla prohlášena Mezinárodní Biosférickou rezervací (1983).