Korsika na kole

Poloostrov Cap Corse

My jsme dorazili a vyjížděli z přístavního městečka Bastia. Náš cíl byl spíše západní pobřeží. Podél toho východního se táhnedálnice,proto jsme zvolili menší cesty.

Na severu Korsikynajdete výběžek – poloostrov Cap Corse. Stojí za to se tam jet podívat. Pláže na východní straně Cap Corse nebyly udržované, byly docela špinavé, takže koupání sizde moc neužijete, ale krajina a výhledy jsou nádherné. Cesta zde vede podél pobřeží až do místa, kde se kousek přes vnitrozemím dostanete k západnímu pobřeží. Na této cestě sice nebudete mít výhled na moře, ale vynoří se po ukrutném stoupáku kolonie Elsa, klášter, městečko hluboko v údolí – kdy se opravdu tají dech, protože se cítíte vrácení v čase asi tak o dvě století.

Korsické silnice

Silnice zde vedou podél hřebenů, často jsou tak úzké, že než auto objede cyklistu, tak raději za ním jede tak dlouho, dokud nenarazí na trošku bezpečnější místo, kdy nehrozí srážka s protijedoucím vozem či s cyklistou. Tato cesta ústí poblíž západního pobřeží, kde se nachází na kopečku starý mlýn. Odtamtud je krásný výhled na moře jak na západní tak i na východní stranu. A pokud tam zastihnete západ slunce, nebudete se moct odtud odtrhnout.

Touto cestou se podél západního pobřeží dostanete až do městečka St. Florent. Pojedete-li tudy, určitě je nevynechejte. Je zde velká pevnost a podél přístavu ulice dost připomínaly Makarskou riviéru – teda hlavně v noci. Jinak ve všech městech je silně cítit francouzský styl – úzké uličky, úzké vysoké domečky, zahrady apod. St. Florent uzavírá poloostrov. Cesta k dalšímu pobřeží vede přes vnitrozemí – samozřejmě – přes kopečky…

Děsuplné sjezdy a nádherné pláže

Jakmile vyjedete až u pobřeží, narazíte na první velikánskou a nádhernou písčitou pláž. Hned u pláže jsou bungalovy, ale pláž je dlouhá, čistá, udržovaná. Další městečko – které nás uchvátilo, bylo Calvi. I zde se těsně před městem rozléhá krásná dlouhá čistá pláž. Ve městečku se nachází opět přístav a pevnost na nejvyšším vrcholu s nádherným výhledem, malebné uličky, obchůdky, pekárny, restaurace, hotely, prodejny vín – a prostě vše, co k takovému městečku patří.

Cesta podél pobřeží vede menšími cestami, kdy kopíruje velmi skalnaté a hornaté pobřeží. Kdo má strach z výšek, tak si jízdu, teda hlavně sjezdy, vůbec neužije. Řidiči jsou zde však velmi ohlední, v nepřehledných zatáčkách – které tam jsou každých 200 metrů – nepředjíždějí ani cyklisty a počkají, až budou mít opravdu dobrý výhled. Časté je zde taky používání klaksonu, kdy je v drastických zatáčkách dobré zatroubit (jedete-li autem), abyste na sebe upozornili. Taková cesta vede přes městečko Porto, až do Ajaccia. Po cestě sice potkáte řadu menších vesniček a městeček – jako například Cargesse.

Živá metropole Korsiky

Ajaccio je hlavní město Korsiky. Pocítíte zde už nádech a ruch velkoměsta. Hlavní cesta zde vede kolem pobřeží, kde se nachází velký přístav na jedné straně a letiště na druhé. Uličky jsou rovněž uzounké, zajedete-li trošku do města, připomene vám sice Francii, ale na nás už bylo až moc živé.

Zakotvili jsme proto až za Ajacciem – v městečku Porticcio. Dostat se tam dá jedině cestou, která vede kousek po dálnici. Ani jsme nemohli uvěřit tomu, jakou pustinu a klid a krásu můžeme najít jen 10 km od takového rušného místa. Rozkládá se tam dlouhá pláž, kde na konci najdete věž – pevnost. Pro zajímavost – takové vysoké věže se rozléhají podél celého pobřeží a Korsičané si z nich byli schopni předat zprávu světelnými signály, která během jedné hodiny oběhla celý ostrov.

Až na ten hluk letadel, jelikož letiště bylo jen kousek, to tam bylo kouzelné – zátoka, písečná pláž, čistá voda, klid a v noci nádherný výhled na svítící a blikající Ajaccio… Tady končila naše cesta, jelikož nás poslední den vzbudil říjen – a to jel poslední trajekt do Nice. Další jede až v sezóně, tedy v květnu…

Něco málo informací navíc

Doprava
Na Korsiku jezdí z ČR řada cestovních agentur – jak již nabízejících cyklo-dovolenou – kde se postarají o celkový plán a odvoz kol, zavazadel, osob. Kdo nemá rád organizované zájezdy a autobusy, pak může jet na vlastní pěst tak jako my. Pokud si objednáte dost dopředu letenky, jsou za pakatel. Dá se tam dostat různými cestami. My jsme jeli do Prahy autobusem Student Agency – zde proběhla nejhorší část cesty, dostat se z Florence na letiště Ruzyně je vážně umění, není zde jediný přímý spoj MHD, který by tato dvě místa spojoval, proto potřebujete opravdu svaly (máte-li s sebou těžká zavazadla) a pevné nervy.

Letěli jsme společností Sky Europe do Nice – cesta trvá asi 1,5 – 2 h, z Nice jede trajekt Corsica Ferries na Korsiku. Lístky na trajekt se dají také objednat předem nebo koupit na místě. Cesta trajektem trvá asi 4 – 5 h. Potkali jsme zde řadu Čechů, kteří měli s sebou také ještě auto – to má sice výhodu, že uveze všechny věci – a nevýhodu, že potřebujete řidiče, případně se střídat. Pak jsme také potkali spoustu lidí s batohy na zádech, kteří buď jezdili stopem, autobusy, vlaky nebo chodili pěšky. Sice si tento způsob pochvalovali, ale museli se vázat buď na jízdní řády nebo byli odkázáni na stop nebo pěšky.

Pokud si tak jako my s sebou vezete kola, musíte počítat s tím, že musí být zabalena v krabicích a potřebujete pro ně samostatnou letenku i lístek na trajekt. Jinak s koly nebyl nikde problém.

Časový harmonogram

Jen tak zhruba – vyjížděli jsme 16.9.2006 večer z Frýdku-Místku autobusem do Prahy a na Korsice jsme byli až 17.9. večer. Z Korsiky jsme odjížděli 1.10.2006 v poledne, pak jsme ještě zůstali den na francouzském pobřeží v městečku Antibes a letěli jsme z Nice 3.10. ráno a ve Frýdku-Místku jsme byli až večer v 20 h.

Náklady
Ty se odvíjejí hlavně od cesty – ceny letenky, trajektu apod.

Ubytování
Campy se pohybují kolem 10 – 15 euro za 2 osoby + 1 stan; kola bývají zdarma. My jsme spali různě – většinou někde mimo města, na plážích, na loukách, na fotbalovém hřišti, v oborách… prostě co jsme našli. V campech jsme spali pouze 3x.

Hotely – ty jsou poměrně drahé – ubytování v levnějších hotelích stojí většinou od 30 euro na osobu/noc. V Cargesse nám však byl doporučen hotel La France – kde jsme mimo sezónu zaplatili za 2 osoby 35 euro.

Strava
Měli jsme zásobu jídla z domů – instantní věci na vaření, dovezli jsme si vařič VAR. Jelikož se v letadle nesmí převážet bomby na vařič, tak jsme si koupili propanbutanovou bombu značky PRIMUS v Bastii. Ta menší stála 5euro, ale stačila na týden. Jinak jsme se tam stravovali francouzskými bagetami, camembertem, občas nějaké ovoce a samozřejmě víno – hlavně červené – buď corsické nebo francouzské.

Voda
S vodou není na Korsice problém. V každém městě i ve vesnicích jsme našli kohoutky, kde se dala načepovat voda. Není dobré pít vodu z každého pramene nebo kohoutku, který potkáte, je lepší se vždycky zeptat, zda je voda pitná (l´eaux potable – čte se lo potabl). Jinak jsme dostali bez problému vodu v každé restauraci, kde jsme o vodu požádali.

Jazyk
Korsika patří k Francii, je tedy hlavní jazyk francouzština. Místní obyvatelé však mluví i jejich jazykem – korsičtinou. Angličtinou tady moc nepořídíte – mnoho lidí sice alespoň trošku rozumí anglicky, ale je zde stejný problém jako ve Francii, kde nechtějí mluvit jiným jazykem než francouzštinou. Začnete-li však aspoň s takovou minimální lámavou francouzštinou, jsou na vás všichni moc milí a vyjdou vám vstříc. Také lidé tu jsou moc příjemní – každý se zdraví jejich známým Bonjour a každý se s námi bavil, zajímal se odkud jsme a usmíval se na nás a občas i poradil, kam jít a kde přespat.

Oblečení
My jsme toho s sebou moc neměli – co taky jde narvat do brašen na kolo. Jednak tam bylo jídlo a pak jsou malé. Měli jsme nějaké tepláky, kraťasy, cyklokraťasy, tílka, plavky, mikinu, šustku. Sice jsme neměli pláštěnku, ale doporučuji, protože ačkoliv bylo krásně, tak nás 2 dny zastihla průtrž mračen, kdy jsme parádně promokliJ. Jinak jsme měli s sebou botasky, sandály a na spaní spacák, karimatky a stan – takže jsme byli nabaleni jak mravenci.

Počasí
Všude na internetu jsme našli, že nejlepší je sezóna v květnu a červnu – to nám nevyhovovalo, a tak jsme zvolili až září. Na Korsice již končí sezóna, ale už není takové horko jako v červenci a srpnu a ani tolik turistů a je pořád krásně a dá se i koupat v moři.

Nevýhodou je, že už se brzy stmívá – v 19.30 už byla tma, tak se nedá jet dlouho na kole a večery už můžou být docela chladné. My jsme ale měli krásné počasí celé dva týdny, s výjimkou 2 dnů uprostřed, kdy nás sice chytla průtrž mračen, ale pak zase vylezlo sluníčko a bylo opět azurové nebe i voda. Teplota se mohla pohybovat asi kolem těch 25 stupňů a v noci asi těch 15 – záleželo, kde jsme spali a jak to bylo vyhřáté.