Albánie – Země zaslíbená

Na východ Balkánu jsme podnikli s kamarády měsíční výpravu autem. Byla jsem ráda, že jsme měli víc času, protože týdenní návštěva Albánie by byla asi jako hodinová návštěva v Louvru.

Shkodër

Kousek od hranice s Černou horou se nachází jedno z největších a nejstarších měst na území Albánie – Shkodër. Ve městě se seznámíte s běžným životem Albánců, fungují tu banky, obchody, tržiště. Nejzajímavější je obrovská zřícenina Rozafa nad městem. Představte si desetkrát větší Rábí! Za malé vstupné nás milý mužík u vstupní brány pustil dovnitř a už jsme mohli chodit, kde se nám zachtělo – to znamená nejenom po vysokých hradbách a věžích, ale i v podzemních místnostech. Jedna část hradeb je z doby vlády královny Ardieanů, kteří si ve třetím století př. n. l. založili ve Shkodëru hlavní město. Později město i s hradem spadalo pod vládu Římanů a poté pod Byzantské impérium.

Minulost Albánie

Ve 14.století byla Albánie spravována několika klanovými vůdci. V době ohrožení tureckou armádou se ale zrodil národní hrdina Skanderberg, který klanové vůdce sjednotil a po řadu let Albánii proti Turkům bránil. O jeho životě a vyhraných bitvách existují historické písemnosti i lidové pověsti. Jeho sochy jsou ve všech větších městech. Jeho sídelním městem byla Kruja ležící poblíž Jaderského pobřeží. Do dneších dob se zachovaly zbytky hradu. Ze svého sídla mohl Skanderbeg světelnými signály komunikovat na jih s hradem Petrele (kde žila jeho sestra) a na sever s městem Lezhë a to dále se Shkodrou.

Po Skanderbegově smrti dobyli zemi Turkové a mnoho dříve křesťanských obyvatel konvertovalo k islámu, některé kostely byly přestavěny na mešity. Na konci 19. století se Albánie vymanila z Turecké nadvlády a později byla uznána za samostatný stát. Hlavním městem se stala Tirana ležící v centrální části země. Velkou část druhé světové války byla Albánie okupována Itálií. Málo známé je, že si zde zachránilo život mnoho židů prchajících z nacistické Evropy, protože jednotky Wehrmachtu dorazily do této oblasti až na samém konci války. Podobně jako u nás se i v Albánii dostala k moci komunistická strana. Pod vedením Envera Hodži se Albánie postupně zcela uzavřela okolnímu světu. Režim zakazoval lidem dokonce i náboženství a mnoho kostelů a mešit bylo v této době nenávratně zničeno.

Albánský rozkvět

Od roku 1991 se Albánie snaží začlenit do moderního světa, v současné době je po volbách u moci demokratická strana. Vláda se snaží vytvořit co nejlepší podmínky pro zahraniční turisty. Není zde vízová povinnost a policisté k nám byli vždy moc milí. Na pobřeží vznikají veřejné pláže, bary a penziony. V přístavním městě Durrësi se staví vysoké hotely a je zde zpřístupněn nádherný římský amfiteátr z 2.století, který je údajně největším na Balkáně.

Do Bogë raději nejezdit

Mladí lidé hovoří plynulou angličtinou a často umí ještě další jazyky. Ve městech při pobřeží a v okolí Tirany se styl života příliš neliší od toho našeho. Mladí lidé si sami vybírají partnery a je možné se rozvést. Obvyklé jsou rodiny s více než dvěma dětmi. Na staré tradice jsme narazili až v Bogë, které leží v horách na severu. Tyto oblasti jsou sice zajímavé, ale je třeba dodržovat jistá pravidla. Lidé v Bogë nás varovali, aby jsme do odlehlejších vesnic nejezdili pokud nemluvíme albánsky. Lidé zde žijí velmi chudě, v zimě zcela odříznuti od měst v nížině. Jestliže nerozumíte co vám říkají (jako že v albánštině opravdu nerozumíte nic!) může snadno dojít k nedorozumění. Jedná se právě o oblast, kde se ztratilo již více turistů včetně tří Čechů. Často mě zaráží přístup lidí, kteří si do těchto a podobných vesnic jedou jako do skanzenu a neuvědomují si, že tito lidé na ně třeba nejsou vůbec zvědaví! Nebezpečné jsou zde také hory bez jakéhokoliv značení, ve kterých se při nenadálých problémech žádné pomoci nedovoláte.

Nejširší nabídku průvodců a map Albánie (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně a na eshopu KnihyNaHory.cz

Východní část Albánie

Na hranici s Makedonií leží obrovské Ohridské jezero, které je tektonického původu a najdete v něm řadu endemických druhů zvířat i rostlin. Na jeho břehu leží kouzelná vesnička Lin, která je z jedné strany ohraničena vysokou skálou a z druhé jezerem. Místní mladí rybáři nás svezli na člunu a v uličkách stíněných vinnou révou jsem nafotila spousty kočičích krasavic. Jižně od jezera leží Korçe, které bylo na začátku minulého století centrem vzdělanosti a národního obrození. Pouze několik kilometrů od něj jsme našli zapomenuté Voskopojë. Na začátku 18.století to bylo město větší než Atény, ve kterém stálo 24 kostelů a byla zde první akademie a tiskařský lis. Později město ztratilo na významu a my jsme našli už pouze 4 kostely a klášter nad městem. Jsou zde zachovány překrásné fresky a ojedinělý ikonostas v klášteře.

Pro zkušenější dobrodruhy jsou hory

Mohla bych pokračovat výčtem kostelů, mešit, zřícenin, unikátní architektury, římských památek nebo přírodními krásami. Hory jsou zatím spíše pro zkušenější dobrodruhy – bez cest a značení, na sjetí čekají průzračné řeky a moře – pravý Jadran! Doporučuji – „Jeďte se tam podívat!“ Rozhodně se nenechte zastrašit nesmyslnými články o krevní mstě a podobně. Lidé jsou v Albánii bezvadní, několikrát, když jsme si u nich na pozemku chtěli postavit stan, nás na noc vzali k sobě domů. Měli jsme sebou fotky z domova a pomocí nich jsme si mohli popovídat i se starými lidmi, kteří mluvili pouze albánsky. U auta nebo u stanu jsme měli pořád spoustu dětí, často nám někdo přinesl zeleninu ze své zahrádky. S cenami je to tam jako u nás a sezónní ovoce je skoro zadarmo!

Celkem dobrý průvodce je od Rough Guide, ale vzhledem k rychlému rozvoji této země v posledních letech jsou již některé informace nepřesné.