Jan Prokeš

Lefkada patří mezi jónské ostrovy a její pobřeží omývá náramně čisté a úchvatně zbarvené Jónské moře. Další velkou předností je stabilní počasí – v hlavní sezóně, která začíná koncem května a končí na přelomu září a října, zaprší jen ojediněle.

Tunisku, jehož ekonomika značně spoléhá na turismus, se zase blýská na dobré časy. Po ojedinělém tragickém útoku v roce 2015 a dramatickém propadu návštěvnosti během tří „covidových“ sezón (nejvýrazněji v roce 2021) je dnes tato severoafrická země opět synonymem bezpečné, cenově dostupné a blízké exotiky (pouhé dvě a půl hodiny letu z Prahy) s přívětivými obyvateli, skvělým jídlem a spoustou zajímavých míst.

Souostroví a stejnojmenná republika Kapverdy mají jedinečnou minulost a dnešním návštěvníkům nabízejí mimo jiné skvělé podmínky pro (nejen) vodní sporty. Do 15. století neobydlené ostrovy se díky portugalským mořeplavcům staly první tropickou lokalitou trvale osídlenou Evropany. Následovala staletí bohatnutí hlavně díky amorálnímu obchodu s africkými otroky. V demokratické současnosti je hlavním turistickým magnetem ostrov Sal, jehož dnešní prosperita se už neopírá jako kdysi o těžbu soli, ale o cestovní ruch. Jih ostrova je také centrem windsurfingu, kitesurfingu i potápění na Kapverdách.

Klášter Vreta na břehu jezera Roxen je považován za jeden z nejstarších v celé Skandinávii. Nachází se zhruba 10 kilometrů od Linköpingu a více než 200 kilometrů od Stockholmu v nížinném regionu Östergötland na jihu Švédska.

Zkušený ochranář přírody Milan Jeglík má v posledních měsících napilno. Spolek Prales dětem, jehož je předsedou, výrazně rozšiřuje své aktivity ve středoamerické Kostarice. K vlastní biosférické rezervaci začátkem letošního roku přibylo nové vzdělávací a dobrovolnické centrum na pobřeží Pacifiku. A pomyslnou „třešničkou na dortu“ bude chystaná mise monitorovací lodě Sparťan, která by měla začít v létě. Milan nám v rozhovoru také osvětlil, jak se do zahraničních projektů organizace zapojují dobrovolníci a řeč přišla i na trofejový odstřel medvědů na Slovensku.

Dlouhodobě nejnavštěvovanější částí souostroví Kapverdy je ostrov Sal. Stejně jako celý stát omývaný Atlantikem má Sal převážně vyprahlou krajinu sopečného původu. Klima je velmi stabilní. Hlavní sezóna sice trvá od dubna do října, ale i v ostatních měsících denní teploty pohodlně přelézají dvacítku. A prakticky nehrozí, že by vám dovolená mohla propršet. Sal je na rozdíl od některých sousedů velmi rovinatý. Přesto má tento tropický ráj co nabídnout i nad rámec desítek kilometrů nádherných pláží.

Z výpravy do egyptských letovisek Marsa Matrouh či El Alamein si přivezete nejen vyčištěnou hlavu z poklidných a současně nádherně čistých pláží. Hotely na břehu Středozemního moře jsou také ideálním výchozím bodem pro výlety do historicky fascinující Alexandrie, muzeí bitev druhé světové války nebo svérázné oázy Síwa.

Kapverdy jsou už několik desetiletí jedním z afrických premiantů z hlediska společenské stability a demokracie v politické praxi. Uznání hodná a nesmírně bohatá je i zdejší „kreolská kultura“ včetně hudby a kuchyně, v nichž se odrážejí historické vazby na kontinentální Afriku, jižní Evropu i Brazílii.

Není rezervace jako rezervace – takové je hlavní poselství Hanky Svobodové, šéfky neziskové organizace Chráníme mořské želvy. Ta se zaměřuje na pomoc těmto plazům v jižní Asii. S Hankou jsme mluvili bezprostředně po jejím návratu z pracovní cesty na Srí Lanku. A zveme na její přednášku v Klubu cestovatelů, která se uskuteční 23. března.

Divadelní hra o putování horskou zemí, beseda o aktivitách české neziskovky i středověká road movie o prvním Evropanovi, který navštívil Tibet. To vše a nejen to je na programu dalšího ročníku Festivalu ProTibet, který se uskuteční na různých místech Ostravy na samém začátku jara. Těšit se můžete i na ostříleného novináře Tomáše Etzlera a jeho ne vždy příjemné zkušenosti s životem v Číně.