Petra Greifová

Nejbarevnější pekingský chrám Yonghegong stojí poblíž a je nejznámějším chrámem tibetského buddhismu mimo Tibet. Původně se jednalo o rezidenci vladařů, a teprve roku 1744 byl přeměněn na lamaistický klášter pro mnichy z Tibetu a Mongolska.

Projížděli jsme už rovinou, z níž však se na obzoru rýsovaly ostré homole podivných tvarů. Guilin je jedním z nejzelenějších měst Číny, protože se všude mezi pahorky pěstuje rýže.

O Lijiangu byl natočen film „Za Oblaky“. Asi bych jej přezvala na město v oblacích, jelikož od rána hustě pršelo.

Velká Čínská zeď nám nijak obrovská nepřipadala. Číňané sami ji nazývají Zdí dlouhou.

K ránu se šedé nebe protrhlo blesky a neskutečným slejvákem. Letos se monzuny nejen zpozdily, ale hlavně zasáhly, kam neměly. Chtěli jsme brzy ráno odjet na autobusové nádraží a dostat se co nejdřív do Songpanu, odkud jsem měla v plánu ještě vyrazit do kopců a konečně si trochu odpočinout od velkých měst s davy lidí. Petr však ve vlaku vyčerpal všechnu sílu i statečnost a byl k neprobuzení až do jedenácti.

Pondělí 1. 10. Ráno jsem vstala chvilku před ostatními, abych se vysprchovala a vyprala si. Nepoučeni včerejší situací v hotelové restauraci jsme si tam chtěli dojít na snídani. Neměli však už vůbec nic, a tak jsme se najedli u stánku s pečivem. Brahmour je městečko barevných dřevěných domků s břidlicovými střechami obklopené jablečnými sady a kukuřičnými políčky.

Neděle 23. 9. Ráno jsem vyzískala množství věcí, které se naši spolucestovatelé rozhodli vyhodit. Svítilo sluníčko, snad tedy monzun opravdu už definitivně odezněl. Sbalili jsme se a odebrali na snídani do vedlejšího hotýlku. Bylo nás v tu chvíli deset a majitel objednávku nezvládal.

Poprvé jsme si Cusko užívali, aniž bychom zrovna odněkud přijeli nebo někam odjížděli. Osídlení pochází z doby starší, ale podle incké legendy jej založil Manco Capac roku 1 200 n.l.. O dvě stě let později, za Inky Pachacutiho, se stalo metropolí Incké říše.

Zatímco Kalda stále odpočíval, my s Jirkou vedli živou konverzaci. Chvílemi bylo možné pozorovat hnědou Amazonku vlnící se zeleným pralesem. Přistání v Limě jsem bez obav prospala. Nasedli jsme do taxíku za třicet solů a nechali se dovézt k terminálu, odkud měly jezdit autobusy do Arequipy

Kamkoli se ve Švýcarsku vydáte, kráse přírody a hor neuniknete. Až se nabažíte středověkých uliček a hrázděných domů v Lucernu, až ochutnáte vůni kaváren v Interlakenu nebo až se nasytíte slunce a vinic na riviéře v Montreux, dříve či později vás ty bílé štíty vysoko nad vámi zlákají. A přestože jsou tato tři města každé úplně jiné, jedno mají společné. Na vyhlídkové vrcholky se dostanete snadno – nejstrmější zubačkou světa, pozemní lanovkou nebo vláčkem.