Cestovatel, fotograf, dokumentarista, dobrodruh, průvodce, přednášející, sběratel, učitel španělštiny a slovenštiny, milovník Latinské Ameriky. Michal je muž mnoha tváří a jedna vášeň spojuje všechny: hluboké poznávání světa. V Latinské Americe strávil měsíce, žil s domorodci, šplhal na sopky i bloudil džunglí. V tomto rozhovoru odhaluje, proč ho nezajímá turistický mainstream, co ho fascinuje na „pomalejším cestování“ a jaké místo mu navždy zůstalo v srdci.
Zkušený ochranář přírody Milan Jeglík má v posledních měsících napilno. Spolek Prales dětem, jehož je předsedou, výrazně rozšiřuje své aktivity ve středoamerické Kostarice. K vlastní biosférické rezervaci začátkem letošního roku přibylo nové vzdělávací a dobrovolnické centrum na pobřeží Pacifiku. A pomyslnou „třešničkou na dortu“ bude chystaná mise monitorovací lodě Sparťan, která by měla začít v létě. Milan nám v rozhovoru také osvětlil, jak se do zahraničních projektů organizace zapojují dobrovolníci a řeč přišla i na trofejový odstřel medvědů na Slovensku.
Kostarika patří mezi skutečné rajské zahrady. Najdete zde jak tropické pralesy, tak i krásné písčité pláže a více než 100 sopek, z nichž 10 je stále ještě aktivních. Možná si vyberete právě z těchto nejzajímavějších míst.
Malá, rozmanitá, zelená, vyspělá, plná tropického života. Na každém kroku – ať už v nádherné horské krajině třítisícovek, na pobřeží nebo na treku mlžným pralesem.
Jak vidět z Kostariky to nejdůležitější když… máte 10, 14, 21 dní? Na úvod si pojďme říct, že Kostarika je jednoduše překrásná země a kdo ji navštíví, je nadšený jejím přírodním bohatstvím. Říká se o ní, že je to Švýcarsko Střední Ameriky. Ale podle nás má ještě něco navíc. Jsou to nádherné pláže, karibské a tichomořské pobřeží, bohatý podmořský život, majestátní sopky a různorodá fauna a flóra. Je dobře, že si Ticos, jak si říkají Kostaričané, své bohatství uvědomují a přírodu si chrání. Pojďme ale k samotnému cestování a buďme konkrétní.
Dnes si pod pojmem čokoláda představíte tabulku sladkého potěšení. Kakaové boby, základ čokolády, znali už Mayové. Aztékové je dokonce používali jako platidlo. Za jeden bob jste si mohli koupit například rajče, za deset králíka a za sto služby lehké ženy. Původní recept na kakao neměl se sladkou chutí nic společného.