Costa Rica – tropická zahrádka Střední Ameriky

Costa Rica – tropická zahrádka Střední Ameriky

Malá, rozmanitá, zelená, vyspělá, plná tropického života. Na každém kroku – ať už v nádherné horské krajině třítisícovek, na pobřeží nebo na treku mlžným pralesem.

V kontextu Střední Ameriky je Kostarika trochu zjevením z jiného světa. Mezi zeměmi s pohnutou historií zmítanými občanskými válkami a chudobou, utlačovanými proradnými diktátory se Kostarika jeví jako ostrov demokracie, svobody a více méně rovných příležitostí pro všechny. Čím to je a jak je to ve skutečnosti, jsem se snažil zjistit během naší silvestrovské cesty po krásách této roztomilé zemičky, která je rozlohou a populací srovnatelná se Slovenskem.

S hrdostí si přezdívají „Švýcarsko Střední Ameriky“, což patrně pramení z neutrality během studené války a výroby jemných zdravotnických přístrojů. Poslední dobou se však ani tomuto mesoamerickému ráji nevyhýbají ekonomické problémy a rostoucí kriminalita, takže švýcarský sen se poněkud rozplývá. I tak zde na banánových a kávových plantážích, které jsou tahounem ekonomiky, potkáme spíše pracovníky z Panamy, Nikaraguy nebo Hondurasu než Ticos, jak se Kostaričanům říká.

Skutečné jméno země znamená však něco ve smyslu „bohaté pobřeží“, což bylo spíše zbožné přání prvních conquistadorů než realita. Podle jedné verze ho má na svědomí sám Kryštof Kolumbus, který zde přistál v roce 1502 a kterému učarovaly zlaté šperky na místních indiánech. K jejich smůle se zde však žádné naleziště drahých kovů nenašlo a tzv. Bohaté pobřeží bylo jednou z nejchudších kolonií Nového Španělska. Přežili zde jen ti nejpracovitější přistěhovalci, kteří sem přijížděli farmařit v hejnech komárů a indiánských šípů až z daleké Galicie a jiných chudších částí Španělska. 

Pestrá příroda a „zelená vláda“

Tento chudý region nestál králům ani za to, aby mu posílali dostatek otroků, razili peníze nebo stavěli pořádné koloniální stavby, takže jsou místní lidé po generace zvyklí se o sebe postarat sami. To je možná jeden z důvodů dnešního úspěchu, rozdílné mentality a řady novátorských politických kroků, z nichž nejznámější je asi zrušení armády v roce 1948, orientace na ochranu přírody v posledních několika desetiletích a snaha o bezfosilní budoucnost.

Věhlasnou rozmanitost a přírodní bohatství Kostariky asi nejlépe vystihuje fakt, že zde žije přes 5 procent všech přírodních druhů světa na pouhých 0,03 % celkové pozemské souše. Díky úžasně proměnlivé krajině a inspirativní ekologické politice zde můžeme týdny žasnout nad vynalézavostí přírody od moří až po vysokohorské hřebeny.



Tento článek vyšel v časopise TRAVEL LIFE, který dává nejlepší inspiraci pro opravdové a náročné cestovatele. 12 exotických i evropských destinací v každém čísle, praktické a velmi konkrétní tipy co vidět a zažít, autentické fotky známých cestovatelů, reportérů a fotografů, v každém vydání 2 velké rozhovory s cestovatelskými osobnostmi. Kup si předplatné (239,- za rok) a získej k němu ZDARMA večeři v restauraci Klub cestovatelů, 500 Kč na nákup italských prémiových trekových bot AKU a 300 Kč na nákup italských trekových holí FIZAN.

Jeden národní park vedle druhého

Kostarika jako jeden velký národní park a příslib intenzivního kontaktu s přírodou je důvod, proč sem většina lidí vyráží. Přes čtvrtinu celého území země zabírají různé přírodní rezervace a chráněné oblasti, mezi nimi je však také krásně zeleno a divoká zvířata a ptáci se prohánějí, kde se jim zlíbí. U většiny restaurací a ubytování mají ovocem bohatě zásobovaná krmítka, takže o pestrobarevné opeřené návštěvníky není nouze. Společnost vám budou dělat tukani, kolibříci, tangary, papoušci a spousta dalších komických barevných štěbetálků. 

Leguán, Kostarika, Foto: Petr Štětina
Leguán, Kostarika, Foto: Petr Štětina

Nejlepší je samozřejmě vidět ptáky v přírodě, k čemuž se výborně hodí různé mokřady a pralesní jezera. Dobrým místem pro pozorování vodních ptáků je například nepříliš hojně navštěvovaná rezervace Caño Negro na severu, kde se při projížďce po řece Río Frío ocitnete v říši 315 druhů ptáků mezi volavkami, anhingami, ibisy, kormorány, ledňáčky, různými dravci atd.  Na větvích stromů se líně povalují obrovští leguáni a na bahnitých březích nenápadně číhají kajmani a krokodýli. Při večerní projížďce se zkusíte přiblížit k baziliškům, dokud vám svým srandovním plácavým během neutečou po vodní hladině do hloubi džungle. Nezapomenutelným zážitkem jsou i pralesní rozbřesky, kdy se probouzející džunglí postupně začínají ozývat zvuky různých ptáků za skoro až zombie-horrorového mručení vřešťanů. 

Karibský park Tortuguero a Nebeská řeka

Na severu je na karibském pobřeží i národní park Tortuguero, kde bývá rušno hlavně mezi červnem a říjnem, protože sem připlouvají klást vejce různé mořské želvy, například karety pravé, karety obecné a želvy kožatky, a následně můžete být svědkem dojemného dramatu, kdy se malá želvátka musí dostat přes pláž do vln na svoji celoživotní plavbu dříve, než je uloví nějaký nenechavý vodní pták. I zde se dá vypravit po vodních kanálech a pralesních pěšinách do vnitrozemí na přírodovědná dostaveníčka a spatřit například malého vampírka, který není ani z velké blízkosti k rozeznání od kůry stromu, na kterém visí.

Téměř povinnou zastávkou v severní části Kostariky je procházka lesním parkem Río Celeste neboli Nebeská řeka. Rozhodně zde nebudete sami, ale v početné společnosti ostatních turistů budete moci zajásat nad krásným vodopádem s jezírkem, soutokem dvou barevných řek, bublajícím síranovým pramenem a hlavně místním kouzlem, které dalo řece její název (a barvu). Na soutoku dvou poměrně standardně vypadajících bystřin se najednou barva vody mění na krásnou nebeskou tyrkysovou. Je to dáno kyselostí jedné, která vytéká z vulkánu, a vysokému obsahu aluminosilikátu v druhé říčce. Rychlým snížením pH se tyto částice seskupí do nanovelikosti, která způsobuje tzv. Mieho rozptyl světla na krásnou tyrkysovou barvu. Ďábelské i nebeské zároveň! V rezervaci se nesmí koupat, ale tato říčka každopádně za koupel stojí, například u mostu kousek pod rezervací.

Sopečné atrakce vulkánu Arenal

Celá okolní oblast severní Kostariky je plná sopek, z nichž nejznámější je asi ikonická homole vulkánu Arenal (1670 m). Ke kráteru na vrcholu občasně aktivního vulkánu se bohužel nesmí, zato jeho podhůří připomíná velký zábavní park a je plné všemožných lákadel a atrakcí pro turisty, jako jsou například stromové lávky, různé zip-line, rafting, kakaové a kávové exkurze, denní i noční vycházky do deštného pralesa a hlavně spousta termálních lázní. V místním provedení jsou to většinou poměrně drahé resorty s teplovodními bazény, fontánkami a betonovými dekoracemi. Jediná možnost koupání v teplé řece přímo v přírodě je poblíž přehrady Lago Arenal ve skalnaté kaskádě v lese. Do kráterů můžete nahlédnout na jiných dýmajících sopkách, například Poás nebo Irazú, ale máte na to jenom omezenou dobu za přísných bezpečnostních opatření a jen kousek od parkoviště, takže o velké dobrodružství se nejedná.

Kostarika, Foto: Petr Štětina
Kostarika, Foto: Petr Štětina

Z jižní strany na oblast Arenalu navazuje mlžný horský prales Monteverde. Jsou to vlastně různé parky v okolí horského městečka Santa Elena, kde se v zásadě všechno také točí kolem turismu. Je možné se vypravit do odlehlejší rezervace mlžného pralesa Santa Elena, kde je však podezřele mrtvo a ani moc ptáků zde nehlesne. Z místní rozhledny jsou pěkné výhledy na okolní hory a vulkán Arenal, který se však rád schovává a většinu času je v mraku. Největší šance jej vidět jsou prý dopoledne během října, což je přitom ještě období dešťů. Další variantou je již hojněji navštěvovanější prales Monteverde, kde je možná o něco více zvířat a výhledy odtud jsou směrem na tichomořské pobřeží. 

Největší šance na spatření zvířat je v rezervaci Curi Cancha. Dále jsou zde tematické parky, orientované na netopýry, další na motýly, hady nebo žabičky a spousta dalších adrenalinových atrakcí, které někdy svojí hlučností mohou trochu kazit pralesní zážitek. Nejzajímavější pro mě byla noční procházka pralesem s průvodcem, který dokáže vypátrat různý zajímavý hmyz, tarantuli nebo i vačici, dikobraza či pásovce.

Krokodýlí řeka Río Grande de Tárcoles

Pod horami můžete z tzv. Krokodýlího mostu shlédnout na břeh řeky Río Grande de Tárcoles, kde se to jenom hemží několikametrovými krokodýly americkými, z nichž někteří mohou mít až úctyhodných pět metrů. Výlet po této řece na loďce se dá vřele doporučit. Sice se během většiny roku kvůli mělké vodě patrně nedostanete až k mostu, kde žijí ti největší giganti, našince ale potěší a příjemně vyděsí i těsná blízkost o trochu kratších jedinců. Velkým zážitkem je i plavba do mangroviště po přímořské řece Estero Guacalillo, která kvůli lepší ochraně slouží jako líheň malých kajmánků. Je zde však také spousta vodních ptáků, jako je růžový kolpík se lžícovým placatým zobákem, jestřáb rybář nebo modré a tygrované volavky. U ústí řeky do moře jsou k vidění zajímavé situace – jeden strom je obsazený obrovskými pelikány a ten sousední fregatkami na námluvách, kdy se samci naparují na stromě a z volete nafukují své obrovské rudé vaky, přičemž kolem krouží samičky a vybírají si svého sezónního partnera. 

Návštěva kmene Bri Bri, příprava jídla, Kostarika, Foto: Petr Štětina
Návštěva kmene Bri Bri, příprava jídla, Kostarika, Foto: Petr Štětina

Přírodní šperky pobřeží

Nedaleká rezervace Manuel Antonio je známá krásnými plážemi, možností spatřit lenochody, pásovce, opice a ptáky, ale také přežranými zvířaty, která trpí obezitou, cukrovkou a zkaženými zuby. Začalo to krmením zvířat neukázněnými turisty a průvodci, poté už se to zvířata naučila a dokáží se k jídlu v našich batozích dostat sama. 

Kdo by chtěl vidět velryby, má šanci ve vedlejším národním parku Marino Ballena, kde samo pobřeží připomíná tvar velrybí ploutve. Plejtváci sem migrují od prosince do dubna, než se vydají dál na svou cestu na sever. 

Na Kostarice je úžasné, jak můžete být v jednu chvíli na tropické pláži u moře a za pár hodin chodit po třítisícových horách. Můžete se tak vydat na dvoudenní výlet na nejvyšší horu Chirripó (3820 m) a zjistit, jak vypadá další z mnoha ekosystémů této mesoamerické zahrady – tzv. páramo. Jde o studenou, větrnou a vlhkou horskou oblast a naprosto odlišná nízká vegetace tomu odpovídá. Kousek níže je zase národní park Quetzales, kde máte téměř jistou možnost vidět legendární barevné ptáky kvesaly, jejichž dlouhá pestrobarevná péra tvořila vysoce ceněnou součást čelenek mayských a aztéckých vládců a šamanů. 

Pěkná procházka je i kolem karibského polostrova Cahuita, kde však některá zvířata ztratila poslední zbytky ostychu – lenochodi se ládují listy hned u cesty a opice a mývalové kradou turistům jídlo rovnou z batohů. Smutný je i fakt, že dříve třicet metrů široké bělostné karibské pláže jsou nyní kompletně zatopené rostoucím mořem, které podemílá letité stromy a plíživě se již zakusuje do pralesa.

Pralesní trekking v Corcovado

Asi nejkrásnější pralesní trekking máte šanci zažít v národním parku Corcovado na polostrově Osa na jihu Kostariky. Místo s pohnutou historií, které sloužilo jako pralesní vězení a zažilo také svoji zlatou horečku. Nyní je navráceno přírodě a je možné obdivovat zbytky primárního pralesa v okolí ranger stanice s ubytovnou Sirena. Je zde i průsek pralesem, který sloužil jako letiště, jak dokládá 11 vraků havarovaných malých letadélek v jeho okolí, nyní se sem dostanete jenom po moři. Nejlepší je však uniknout četným kohortám turistů ze Sireny a vydat se na jungle trek ze stanice San Pedrillo směrem k přímořské vesničce Drake. Cestou máte šanci vidět některé ze šesti kostarických druhů tukanů, nosály, mravenečníky, vřešťany, chápany, kapucíny a na nočních procházkách spoustu exotického hmyzu a plazů. Koupačka v pralesní říčce a pod divokým vodopádem je osvěžující zážitek. 

Je zde povinné mít průvodce, což oceníte například tehdy, když před vámi na cestě objeví ukrytého místního nejrozšířenějšího jedovatého hada – křovináře aksamitového, po jehož uštknutí má zdravý člověk maximálně 5 dní na to, aby se dostal 100 km do nejbližší nemocnice na sérum. 

Dříve bylo možné jít několik dní pralesem podél pobřeží a za odlivu brodit v ústí řeky s krokodýly a žraloky, ale v současné době se povolení nevydávají. Moře zde totiž vyplavuje balíky drog, které pašeráci naházejí ze svých člunů do moře, když je objeví stráž, a místní je pak hledají na břehu. Nikdo ze zúčastněných si pak nemá čas lámat hlavu, kdo je kdo.

Za kulturou spíše jinam

Milovníci kultury a historie budou mít v Kostarice asi dlouhou chvilku. Vzhledem k nezájmu španělské koruny o tuto oblast a vysoké seismické aktivitě se toho z koloniálních dob kromě pár kostelíků moc nedochovalo. Původní kultury se kolonizátorům podařilo téměř vymazat a zbyly nám jen detaily, například záhadné kamenné koule po kmeni Diquís. Historicky a ekonomicky nejdůležitější města San José a Limón toho také moc nenabízejí a jsou zároveň vyhlášenou líhní zločinu. Příznivci brutalismu možná ocení některé novodobé železobetonové kostely kostarických městeček a vesnic. 

Farní kostel San José de Orosi, postavený Františkány v 18. století, Foto: Petr Štětina
Farní kostel San José de Orosi, postavený Františkány v 18. století, Foto: Petr Štětina

Gurmán si pošmákne na vždy čerstvém casado, které tvoří černé fazole, salát, rýže, plátano, nachos a k tomu nějaké to masíčko. Úžasný rozpadající se gulášek carne en salsa je vynikající alternativa. V porovnání s nikaragujskou nebo mexickou vynalézavostí se však kostarická kuchyně po čase může zdát trošku opakující. Do klasických restaurací se odvažují spíše zámožní Američané, ale místní jídelny, tzv. sodas, mají vynikající jídlo za pár dolarů.

Pro cestování může být příjemné, jak zde infrastruktura funguje, lidé jsou velice milí a je znát, že se dlouhodobě řadí ve statistikách mezi nejšťastnější lidi na světě. Pro mě osobně je připravenost na turisty někdy trochu přehnaná, všude jsou nějaké adrenalinové atrakce, must-see zahrady s vodopádkem a podobně. Díky tomu je to však poměrně čistá a hlavně ekologicky smýšlející země, která si příjmy z turismu určitě zaslouží. Pura vida (nejčastější kostarický pozdrav a pořekadlo)!

Autor článku Petr Štětina je majitelem CK Good Places a sám hodně cest ze své nabídky průvodcuje. Nejraději jezdí do Jižní a Střední Ameriky nebo do hor a zapadlých koutů Nepálu, Indie a dalších zemí Asie. Můžete se přidat na www.goodplaces.cz. „Můžeme se potkat na zájezdech mj. do Jižní a Střední Ameriky, Nepálu, Indie, Íránu, Střední Asie a různých průzkumných expedicích,“ přibližuje na zmíněném webu Petr Štětina.

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář:

Články v okolí