Cestopisy a reportáže

Na kolech přijíždíme z chorvatského Dubrovníku do Boky Kotorské až k večeru. Stavíme stan v kempu u moře nedaleko města Herceg Novi. Další den se chystáme na cestu podél pobřeží prozkoumat celou zátoku, na jejímž konci je nejzajímavější historické město v Černé Hoře – Kotor.

Pokud máte rádi vysokohorskou turistiku a přemýšlíte kam se v Evropě vydat prozkoumat přírodní krásy hor, pak rozhodně stojí za zmínku Národní park Durmitor nacházející se v Černé Hoře. Pohoří je situované v její severozápadní části a od roku 1980 je zařazeno na seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO.

Z městečka Kotor pokračuje naše cesta směrem do pohoří Lovčen. Vyrazit hned po obědě bylo docela odvážné. Čekají nás totiž asi tři hodiny stoupání na slunci. Cesta se točí v mnoha serpentinách, které už po půlhodině přestáváme počítat. Námahu ale vynahrazují nádherné výhledy, které se mění za každou další zatáčkou.

Při putování na kolech v Černé Hoře jsme se chtěli podívat i ke Skadarskému jezeru. Poprvé jeho hladinu a okolní hory vidíme až při klesání do města Virpazar. Cestou od moře je totiž potřeba překonat vysoký hřbet hor, což zabere několik hodin.

Černá Hora je neveliký hornatý stát na Balkánském poloostrově. Na území jen o něco málo větším než Jihočeský kraj bylo vyhlášeno hned pět národních parků. Země se snaží jít ekologickou cestou a někdy dokonce bývá považována za tzv. Švýcarsko Balkánu.

Snad nejvýznamnějším poutním místem Černé Hory a jedním z nejposvátnějších míst křesťanské víry je pravoslavný klášter Ostrog ležící ve vnitrozemí, 50 km severozápadně od hlavního města Podgorica.

Hory Balkánu potěší v každém ročním období oko i nohy dobrodruhů. Výjimečně krásné jsou ale zejména na jaře, kdy se probouzejí do života po dlouhé zimě.