Senegal můžeme rozdělit mnoha způsoby. Etnicky, jazykově, kulturně, nábožensky, ekonomicky i geograficky. Také ho ale můžeme rozdělit pomocí červené linky, kde se pohybují cizinci.
V legendě se koloniální mocnáři hádali o svá africká panství, Británie chtěla po Francii přístup po řece do západoafrického vnitrozemí, a proto po řece Gambie vyplula loď.
Z okýnka, vyřezaného v čele přívěsu nějakou pilou na kov, jsem houpavě zahlédla minarety, tyčící se v zaprášeném vzduchu několik set metrů před námi, my sedíme v barevném minibusu.
Tadeáš Šíma má za sebou čtvrtinu cesty po celém západním pobřeží Afriky. Za dva měsíce už na kole Apache projel pěti africkými státy a za doposud nejsilnější zážitek považuje zdárný přejezd Sahary.
Když si vzpomenu na dva roky cestování po Africe, vybaví se mi hlad a žízeň. Většina území subsaharské Afriky je pro gurmána stezkou odvahy. Někdy není co jíst, jindy to nemá žádnou chuť a odporně to páchne nebo je to polosyrové maso neznámého původu, ze kterého lze snadno chytit nebezpečnou chorobu.
Příznivé teplotní klima, evropské služby, ale i tradiční černá Afrika. Hlavní město Senegalu – Dakar se stal multikulturním centrem. Jako své útočiště si jej volí rodiny z Evropy i Ameriky. Co vlastně v Africe hledají? A proč vlastně stěhujou své domovy přes půl světa a navíc až do Afriky?