Ahoj. Všimli jsme si, že máš zapnutý AdBlock. Prosím, pozastav si pro HedvabnaStezka.cz blokování reklamy. Díky tomu můžeme zajistit více zajímavých článků o zemích světa, cestopisy, reportáže. Navíc se snažíme zobrazovat jen reklamy s cestovatelskou tématikou, podporujeme touto cestou i mnohé charitativní projekty a neziskovky. Snad tě nebudou moc rušit. Děkujeme! Redakce HedvabnaStezka.cz
V odlehlých krajích jižního Senegalu rebelie sice již skončila, její následky však obyvatelstvo decimují dodnes
8. 7. 2019
Lenka Hrabalová
V legendě se koloniální mocnáři hádali o svá africká panství, Británie chtěla po Francii přístup po řece do západoafrického vnitrozemí, a proto po řece Gambie vyplula loď.
Z děl střílela nalevo a napravo, a tam, kde dopadly dělové koule, vznikly hranice britského panství ve Francouzské Západní Africe. Dnešní Gambie je proto prapodivný, nudlovitý státeček, který téměř přetíná Senegal napůl a pro jeho jižní část znamená celou řadu problémů.
Jižní Senegal, region, kterému se říká Casamance, je nádherný kus země. Stejnojmenná řeka vytváří ostrovy a širokou deltu, která je porostlá mangovníky a bohatá na ryby. Země je úrodná, rodí se tu výborná manga, rostou palmy, pěstuje se rýže a nad tím vším kvetou fialové buganvilie. Je to zkrátka ráj na zemi. Bohužel, šedesát procent úrody manga shnije, palmy se pálí a rýže se neprodává. Casamanca má totiž problémy.
Region Casamance je obývaný etnikem Diola, které nemá v Dakaru příliš velké zastoupení. Dakar je totiž pod „nadvládou“ etnika Wolof. A samozřejmě, kdo by posílal peníze na jih, kdo by se snažil investovat, když ten jih vlastně nikoho v Dakaru moc nezajímá? To je první zádrhel – v Casamance chybí investice a Dakar to nezajímá. Kvůli této situaci už například mnoho lidí v regionu odmítá mluvit wolofsky, což je jeden z hlavních jazyků země. A i když ho umí, nikdo jím tady ani necekne, protože wolofskou moc podporovat odmítají. Ani s exportem se diolům příliš nedaří.
Každý náklaďák se musí vydat okružní jízdou kolem Gambie, nebo strávit na hranicích dlouhé, dlouhé hodiny. V Gambii totiž není most a přes řeku se jezdí pouze přívozem. A navíc, ještě donedávna bývalý prezident Jammeh (Džáme) s oblibou senegalské kamiony zastavoval na tak dlouho, aby veškerý jejich obsah shnil. S exportem to tedy není žádná sláva. K tomu je v regionu málo práce.
Frustrace vzrůstala celá desetiletí, až nakonec v roce vypukla otevřená rebelie. Nejen diolové, ale všichni obyvatelé Casamancy se připojili k boji za nezávislost regionu a za vznik nezávislého státu. Což se ústřední vládě v Dakaru samozřejmě nelíbilo a občanská válka byla na světě. Do Casamancy přestali jezdit turisté, doprava byla přerušena, platil zákaz nočního vycházení a tisíce lidí zemřely, zabity rebely i vojáky. Postupně, spolu s tím, jak stoupala nespokojenost obyvatel s válkou, se rebelové přeměnili v bandity a od přelomu tisíciletí došlo jen k několika loupeživým útokům. Nicméně touha po nezávislosti nezmizela a chování centrální vlády se také nezlepšilo. Casamanca je nadále frustrovaná.
Nejširší nabídku průvodců a map Senegalu (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně a na eshopu KnihyNaHory.cz
Prázdné rezorty a zpustošený venkov
I když už válka skončila a rebelové nejsou každodenní hrozbou, problémy s nimi neskončily. Proběhlo několik útoků na vesnice, pravděpodobně kvůli zásobování. Některé sousední země, jako například Guinea-Bissau, nepřestávají dodávat loupeživým skupinkám zbraně a toleruje jejich přítomnost u hranic, nebo za hranicemi. Senegalská vláda tak má problémy je vypátrat a vypořádat se s nimi. Nad celou oblastí se tedy stále vznášejí obavy z další eskalace problémů a násilí.
Pro návštěvníky tu žádné nebezpečí nehrozí. Rebelové na cizince neútočí, a tak se turismus v regionu, důležitý zdroj financí, pomalu obnovuje. Jeho největší hrozbou jsou developeři, kteří se při začátku krize přestěhovali na seber země, k Saint Louis, kde obnovili své rezortové panství. Zcela logicky, obnovení zájmu u čarokrásnou Casamancu by jim mohlo ohrozit zisky, a tak proti němu lobují, jak se dá a brzdí přísun peněz a investic. Takový je ale svět, odvrácená tvář turistického ruchu.
Senegal můžeme rozdělit mnoha způsoby. Etnicky, jazykově, kulturně, nábožensky, ekonomicky i geograficky. Také ho ale můžeme rozdělit pomocí červené linky, kde se pohybují cizinci. Jak to tu vypadá se sexuální turistikou? Přečtete si v textu Dobrodružné výlety evropským dědečků a babiček za senegalskou krásou a mládím
Místní lidi, vesničané, mají trochu jiná trápení než zaměstnanci rezortů. Po dlouhé občanské válce jim kromě ozbrojených banditů také zbyla zaminovaná pole. Podstatná část úrodných polí Casamancy stále čeká na odminovací skupinky, které ale postupují žalostně pomalu. Zájem těch, kteří se starají o napravení poválečných škod se v poslední době přesunuje spíš na Blízký východ, zatímco stará africká bojiště upadají v zapomnění.
Casamanské příhraničí je toho živým důkazem. Nejčastější obětí výbuchů jsou samozřejmě děti, ženoucí se za míčem nebo za uprchlým kůzletem. Ztráta končetiny je v zásadě tím nejlepším, co je při kontaktu s minou může potkat. Většina jich vůbec nepřežije.
Dalším problémem regionu je také jeho lpění na starých tradicích. Pamatujete si na rýži z druhého odstavce, která se neprodává? Není to kvůli tomu, že by tato výborná, krátkozrnná pochoutka neměla svá odbytiště. Je to kvůli animismu, který i mezi místními muslimy a křesťany stále hraje roli. Prastará víra totiž učí, že vypěstovaná rýže patří rodině a nesmí být nikdy prodána. Úspěšnost muže se určuje podle toho, že dokáže svou rodinu zabezpečit rýží, která je hlavní místní potravinou. Kvůli špatně nastaveným podmínkám to mnoho mužů nedokáže a zároveň si nemůžou rýži od nikoho opatřit.
Občas jim ji tajně daruje některý z tradičních vůdců, jindy si ji musí tajně a potupně koupit, z dovozu. I když má rodina svojí rýže dost, nemůže ji prodat jiným a nemůže ji nabídnout do obchodů a restaurací. Mužova rýže patří jen jemu a jeho blízkým. Tak praví prastará víra. A jak je to s těmi spálenými palmami? Ty se přeci musí spálit, aby na jejich místě vznikla rýžová pole. Populace i na vzdor migraci roste, a jak už víme, rýže je více než olej a kokosy, a tak dnes a denně další stromy lehají popelem. Takový je poválečný, tradiční, začarovaný kruh života v Casamance.
Ja jezdim do Casamance casto, v podstate kazdorocne jiz 5 let a znam to tam pomerne dobre. Rekla bych, ze tenhle clanek byl platny spis pred lety nez ted. Dost odrazuje od cestovani do te oblasti, ti co ho ctou, museji mit dojem, ze Casamance je nebezpecna hodne. Vybuchu uz tam neni tolik jak by se zdalo pri cteni vyse uvedeneho clanku. Ted je tam klid a bezpecno. Logicky opatrnosti nikdy nezbyva. Pred par lety tam mistni meli problemy mezi sebou v jednom lese prave blizko hranic s Guinea-Bissaou. Kacely se tam stromy a nejhrosi na tom bylo, ze oblast tam byla posvatna a jinym mistnim lidem se to logicky nelibilo, tak proti kaceni protestovali, Bohuzel to dopadlo tak, ze doslo ke strileni a dost lidi bylo zabito nebo jen zraneno.
Stromy v cele Casamance ale mizi a kaci se a co mi rikali mistni, tak take proto, ze ho pouzivaji jako stavebni material, oploceni jejich pozemku ale hlavne take pri vareni v odlehlych vesnicich kde neni zavedena elektrina. A tech vesnic je jeste dost stale, i kdyz se tam stavi nova a nova elektricka vedeni.
Dost se to tam meni, opravuji silnice a napr. od 21. ledna 2019 je otevreny nove vybudovany most pres reku Gambii, tudiz prejezd pres Gambii je zalezitost celkem jednoducha a proti jeste lonsku rychla. Most vede z Farafenni do Soma. https://www.youtube.com/watch?v=qx5IXhVoLuA&fbclid=IwAR3rYDXzvmKS098e7ftJu6UkQy32S79J24objOB6xzkYOQxms9baKxn6OKI
Driv to byla zalezitost na hodne hodin, prejezd lodi pres reku byl sice rychly, tak snad 20 min., ale nez si clovek vystal frontu pokud jel autem, tak to trvalo i pet hodin jak se me stalo.
Pokud jede ale clovek do Banjulu, tak musi stale lodi, ale tam jezdi lode casteji a jde to rychleji preci jenom protoze to neni „hlavni tah“. Ten vede z Dakaru prave pres Farafenni do Ziguinchor, hlavniho mesta Casamance.
Jana
Khamila:
ahoj, Khamila, hľadám nejaký kontakt v Ziguinchore, idem tam o dva týždne, možno by si mi vedela pomôcť s nejakými informáciami, keď to tam dobre poznáš 🙂 bola by som Ti veľmi vďačná, keby som sa Ťa mohla spýtať pár otázok. môj mail je: ja*********@gm***.com
Ja jezdim do Casamance casto, v podstate kazdorocne jiz 5 let a znam to tam pomerne dobre. Rekla bych, ze tenhle clanek byl platny spis pred lety nez ted. Dost odrazuje od cestovani do te oblasti, ti co ho ctou, museji mit dojem, ze Casamance je nebezpecna hodne. Vybuchu uz tam neni tolik jak by se zdalo pri cteni vyse uvedeneho clanku. Ted je tam klid a bezpecno. Logicky opatrnosti nikdy nezbyva. Pred par lety tam mistni meli problemy mezi sebou v jednom lese prave blizko hranic s Guinea-Bissaou. Kacely se tam stromy a nejhrosi na tom bylo, ze oblast tam byla posvatna a jinym mistnim lidem se to logicky nelibilo, tak proti kaceni protestovali, Bohuzel to dopadlo tak, ze doslo ke strileni a dost lidi bylo zabito nebo jen zraneno.
Stromy v cele Casamance ale mizi a kaci se a co mi rikali mistni, tak take proto, ze ho pouzivaji jako stavebni material, oploceni jejich pozemku ale hlavne take pri vareni v odlehlych vesnicich kde neni zavedena elektrina. A tech vesnic je jeste dost stale, i kdyz se tam stavi nova a nova elektricka vedeni.
Dost se to tam meni, opravuji silnice a napr. od 21. ledna 2019 je otevreny nove vybudovany most pres reku Gambii, tudiz prejezd pres Gambii je zalezitost celkem jednoducha a proti jeste lonsku rychla. Most vede z Farafenni do Soma.
https://www.youtube.com/watch?v=qx5IXhVoLuA&fbclid=IwAR3rYDXzvmKS098e7ftJu6UkQy32S79J24objOB6xzkYOQxms9baKxn6OKI
Driv to byla zalezitost na hodne hodin, prejezd lodi pres reku byl sice rychly, tak snad 20 min., ale nez si clovek vystal frontu pokud jel autem, tak to trvalo i pet hodin jak se me stalo.
Pokud jede ale clovek do Banjulu, tak musi stale lodi, ale tam jezdi lode casteji a jde to rychleji preci jenom protoze to neni „hlavni tah“. Ten vede z Dakaru prave pres Farafenni do Ziguinchor, hlavniho mesta Casamance.
ahoj, Khamila, hľadám nejaký kontakt v Ziguinchore, idem tam o dva týždne, možno by si mi vedela pomôcť s nejakými informáciami, keď to tam dobre poznáš 🙂 bola by som Ti veľmi vďačná, keby som sa Ťa mohla spýtať pár otázok. môj mail je:
ja*********@gm***.com
Články v okolí
Tip měsíce: Mauricius
Mauricius … tak trochu jiná pracovní cesta
Jak prožít na Mauriciu několik měsíců života?
Nejlepší tipy co vidět a zažít na sopečném ostrově Mauricius
Knižní tipy
SOUTĚŽ: Co je nového v JOTA, aneb cestování s knihou
Časopis Travel Life píší cestovatelé pro cestovatele, tak CESTUJ!
Nové články
Mezi vlky a vrcholy: výprava do jedinečné přírody Bale Mountains
RECENZE: Dalekohledy NIKON – Odolní a výkonní parťáci
Pouť do Kostnice aneb cesta je cíl
Vybavení na cesty
Darn Tough BEAR TOWN MICRO CREW
Turistická ponožka s neotřelým designem a doživotní zárukou, na každou štreku.
NEJLEPŠÍ TREKOVÉ BOTY A POHORY
Výběr testerů Světa outdooru