Práce, život, dobrovolničení v zahraničí

Jak je známo pro Aussii pracovní víza nemáme. Jak to tedy udělat? Stojí za to zaplatit si studijní pobyt nebo pracovní agenturu? Jak to vypadá, když se do Austrálie vydáte s turistickými vízi a chcete pracovat na černo? A co říkat, když vás pak odchytí na imigračním? V tomto článku nenajdete návod na podvádění, jenom můj návrh na to, jak si Austrálii co nejvíc užít a třeba si i něco vydělat:)

„Dobrý den soudružko učitelko, dobrý den soudruhu učiteli!“ třída stojí v pozoru, vyrovnaná jako dobře vytrénovaná vojenská jednotka. „Děkuji třído, sedněte si.“ Tohle je poslední zvuk, který se roznese prostorem, co následuje, je jen hrobové ticho, při kterém se mi naježí chlupy na těle. Při pohledu na drezurované žactvo se mi v paměti rozvine nekonečné dlouhá šňůra vzpomínek na mě dětství, mou povinou školní docházku a podobně vypadající školní rána.

Byla to hodně dlouhá cesta. 41 hodin v klimatizovaném mexickém autobuse. Stojíme na zaprášené zastávce na plácku u silnice a koukáme kolem sebe. Městečko Yepachic ležící na severu Mexika ve státě Chihuahua nebudí příliš důvěru a pohledy místních Indiánů také nejsou zrovna přátelské. Je horko, kolem spálená země, a já si nedokážu představit, kde je ta úrodná farma, kam míříme. Její majitelka nás tu měla čekat. Nikdo tu není.

Už je to přes rok, pořád mám ale v hlavě svůj slib Adolfovi, že tenhle článek napíšu. Na jeho farmě jsem strávil dva týdny a ten čas si budu pamatovat, ačkoli nebyla z těch výstavních, a pokud vím, neměla ani jméno.

Nastupuju do letadla v Istanbulu mířícího do Prahy. Moje mysl hýří myšlenkami v jinak naprosto opotřebovaném a unaveném těle po dvou dnech cestování. Přes čtyři měsíce ve Státech. Více než tři z toho strávené v New Yorku. „Kačko splnila sis všechny svoje sny?“, říkám si. Pff, všechny? Ani náhodou! Na to jich mám příliš mnoho. Splnila sis tedy dost na to, aby se ti nechtělo je opouštět a vracet se do Prahy? Ano, ano, ano!

Co všechno se dá ochutnat v japonské restauraci? Jak je to zde s náboženstvím? V čem se Japonci liší od Čechů a v čem jsou si naopak podobní? O téhle zemi perfektní disciplíny a pracovitosti více v rozhovoru.

Když se řekne Island, většina z nás si vybaví úžasnou přírodu, ledovce, horké prameny nebo papuchalky. Také si často vzpomeneme na to, že život na Islandu je velmi drahý a proto návštěvníci často volí kempování a stopování. Jaké to ale je, žít a pracovat na Islandu delší čas? Přečtěte si rozhovor s Michalem Hubertem, který tam strávil nějakou dobu v rámci studentského programu Erasmus. Také si můžete poslechnout jeho přednášku na Festivalu Rajbas, který se koná 25. – 27. listopadu v Blansku.

V následujícím článku bych Vám chtěl ukázat svůj způsob, jak si opravdu užít Nový Zéland s WHV vízama. Jak víza sehnat, kde bydlet, kde nakupovat, jak si připravit životopis, kde hledat práci, jestli dobrovolničit, za jakých podmínek a jak. Heslo dobrodružství: Za málo peněz – hodně muziky! Je to boj, ale o to víc to stojí za to:)

Možností pro studenty, jak se dostat na léto do USA, je opravdu nepřeberné množství. Jednou z nich je stát se na pár týdnů plavčíky, ať už v nádherném newyorském bazéně na střeše nebo přímo na pláži v Jižní Karolíně. Popovídali jsme si se třemi z nich, kteří si užili léto na několika různých místech. A věřte, že tohle léto v nich probudilo cestovatelskou vášeň.

Pro nás je vzdělání samozřejmost, na spoustě míst světa se ale stále ještě jedná o výsadu. Podobně je tomu i na Lomboku, kde se o vzdělání dětí v zapadlé vesničce Petiwung začali starat Češi.

Daleko na jihu Chile a hluboko v samém srdci Patagonie, existuje místo s divokou panenskou přírodou, stále poměrně neznámé turistům, nedotknuté a obtížně dostupné. A právě tam se teprve nedávno zrodil Národní park Patagonia. O jeho existenci se z velké části zasluhují i dobrovolníci. Za pomoc při budování stezek si domu odvážejí zážitky z opravdové divočiny všude okolo.

Seděli jsme s Nelou v domě Fujitových, popíjeli vychlazený čaj a poslouchali tamější dialekt japonštiny a stále nemohli uvěřit, že jsme v Japonsku. Všechno se to semlelo tak rychle. Vůbec nebyl čas si uvědomit, že někam opravdu jedeme. Jednou se probudíte a uvědomíte si, že nejste doma ani u známého – a dokonce ani ve vlastní zemi.

Také občas přemýšlíte, jaké by to bylo, žít někde v jihovýchodní Asii, každý den si k snídani dát čerstvý kokos a užívat si celoročního sluníčka? Nebo se tam chystáte na dovolenou, ale chcete se vyhnout „provařenému“ Bali plnému turistů? Přečtěte si rozhovor s Marcelem Žitníkem, cestovatelem a průvodcem cestovní kanceláře Go2, který na Bali podstatnou část roku žije! Bali a okolní ostrůvky mají rozhodně co nabídnout!

Naše kolegyně Katka Karlová se letos na jaře vypravila s dalšími českými dobrovolníky pomáhat do řeckého uprchlického tábora v Idomeni. Přečtěte si krátký rozhovor o tom, jaké to bylo, co si po této zkušenosti myslí o dobrovolnické pomoci a jak to bylo v táboře s bezpečností!

Thajsko je dlouhodobě na prvním místě v nejoblíbenějších destinacích pro digitální nomády. Důvodem nejsou jen nízké životní náklady a asijská exotika. Velmi výrazným činitelem jsou coworkingová centra, která umožňují magická setkání a spojují digitální nomády v silnou komunitu.