Pokud se vydáváte do zahraničí za prací či dlouhodobým životem, nechte si poradit, jak vyřešit zdravotní pojištění a na jaké změny se připravit.
Spousta otázek mi probíhala hlavou, když jsem seděla se svým tehdy přítelem v letadle a poprvé letěla do Afriky. Tak jako asi každý, jsem hledala informace na internetu, které mě informovaly o tom, že jsou na cestách miny, na ulicích krvavé rvačky, na letišti mě okamžitě okradou a zcela určitě se nakazím nějakou nebezpečnou nemocí. Přesto jsem v roce 2016 seděla na palubě letadla směr Luanda, s vidinou nového života, plná energie, očekávání a ideálů.
Praha mi od mládí byla malá. Než jsem se rozhodla na dobro odstěhovat z Evropy, zkusila jsem nějaký čas strávit na Erasmu ve Španělsku a moc se mi to zalíbilo. Vystoupit z komfortní zóny a vrhnout se po hlavě do neznáma. Ten pocit, když se ocitnete v neznámém prostředí a hltáte všechny nové vjemy, je k nezaplacení.
Internet se hemží příběhy lidí, kteří dali výpověď a místo zaměstnání dlouhé měsíce brázdí svět. Je jich tolik, že už mě přestaly překvapovat. Když ale na instagramu čtu, že takto odvážný krok udělala rodina se 4 dětmi, okamžitě zpozorním. Wow! Kdo je to? Co je vedlo ke změně? Jak to zvládají logisticky, emočně, finančně? Co jim nová svoboda přinesla? Terezku a Honzu, manželé Rychtaříkovi, jsem zastihla v Praze, kde vstřebávali dojmy z první výpravy a rovnou se chystali na další.
„Cestovat nejde a pokud ano, tak je to nebezpečné.“ Opak je ale pravdou. Já jsem na cestě už téměř rok. Na svém seznamu mám „pouze“ Itálii, Francii, Mexiko, Ekvádor a v současné době i Kolumbii. V každé zemi se snažím strávit delší čas, abych se naučila jazyk dané země. Jazyk je totiž důležitou a nepostradatelnou součástí každé kultury. A jazyky mě baví. Poznání nových kultur a to, jak lidé žijí, byl jeden z důvodů, proč jsem dala po 5 ti letech v Praze v práci výpověď a vydala se na Cestu kolem světa. V době koronavirové.
Jak cestovat udržitelně? Jaké místo považuje za svůj domov? Má někdy pocit, že její snaha chránit přírodu nemá smysl? A co ji dělá šťastnou?
Přečtěte si rozhovor s Hanou Svobodovou, zakladatelkou organizace Chráníme mořské želvy. Hanka vystudovala biologii a ochraně mořských želv se věnuje více než 16 let, a to nejen v Indonésii, ale také na Srí Lance a v Ekvádoru. Je propagátorkou udržitelného cestování a každý den se snaží plnit si své sny.
Cestovatelů jsou tisíce, jak zrovna svoji cestu prodat? Slávek Král, autor knihy Stopařův průvodce zeměkoulí, se rozhodl pomoci začínajícím i pokročilým dobrodruhům a prozradí celé své know-how. Drží se ale stejného motta jako ve své knize, tedy: “Zkušenost je nepřenositelná”. Níže tedy nenajdete podrobný návod. Slávek vám ukáže cestu, vydat se na ni ale musí každý sám.
Nádherná příroda všeho druhu, od pětitisícovek And a modrých lagun přes Pacifik a pláže, táhnoucí se podél západního pobřeží, až po hlubokou džungli, šamanské léčení a jedna z nejlepších kuchyň světa (tvrdí mnozí, třeba i Zac Efron ve svém seriálu Down to Earth) to všechno láká mnohé k návštěvě této unikátní země s obrovským potenciálem, jenž je v běžném životě Peruánců někdy lépe, někdy hůře využit.
„Žijí své velmi skromné životy v trvalém nebezpečí, a přesto mám někdy dojem, že je jejich vnitřní život smysluplnější.“ Chirurg bez hranic Tomáš Šebek povypráví o své misi v Jemenu.
Romantická představa o potřebné pomoci v zahraničí může být často velmi mylná. Dobrovolníci se domnívají, že jejich práce je přínosná, prospěšná pro komunitu a že vykonají dobrý skutek.
Spoluzakladatelka občanského sdružení Škola v ráji, jehož hlavním cílem je zpřístupnit místním dětem cestu ke vzdělání, Andrea Stárková již 10 let tráví na indonéském ostrově Lombok každou zimu a dlouhodobě se zde věnuje dobrovolnické práci a projektům na pomoc místním dětem a mládeži a také přírodě (ekologická výchova).
Asi vás nepřekvapí, že zde nebudu psát o vepřovém řízku se salátem. Nebudu psát o tradičním jídle, ale povím vám něco o venkovském chlapci s populárním indonéským jménem Rizky a jeho patáliích. Osudy tohoto chlapce jsou velmi zajímavé a zároveň inspirující nejen pro naše dobrovolníky ze Školy v ráji, ale také pro dospělé a děti z jeho vesnice na ostrově Lombok v Indonésii.
Pro tohle se většinou rozhodnou lidi kolem 20 nebo 25, maximálně 30. Já se rozhodla ve svých 36 letech opustit komfortní zónu známého města, bytu i práce a vyrazit.
Kryštof Paleta vyrazil před pár měsíci na cestu kolem světa s mottem „Teď nebo nikdy“. Odletěl do Kambodži bez plánu a s 50 000 Kč v kapce. Ted žije na cestě a natáčí Cestology.
Maroko se stává stále více turisticky oblíbenou destinací mezi Čechy. Vydejte se tam taky!
Cestovatele Honzu Brotánka už od mládí lákaly dálky, dětství prožil kousek od Plzně, pak vyrazil na první velkou cestu a ta se mu stala i osudovou, do Jižní Ameriky se zamiloval.