Work and Travel v USA – jak se tam dostat a na co se připravit

Work and Travel v USA – jak se tam dostat a na co se připravit

Někdy okolo konce loňského února jsme si s přítelkyní řekli, že bychom si rádi zkusili práci v cizí zemi. Ze začátku jsme neměli žádné preference a zvažovali jsme třeba i Thajsko. Nakonec jsme se ale rozhodli pro USA, protože jsme tou dobou oba ještě studovali a pro studenty je mnohem jednodušší zařídit si v Americe práci. Ne že by nestudující nemohli ve Státech pracovat, ale není to zrovna snadné. Na pracovní agenturu typu Work and Travel jsme se obrátili na poslední chvíli a uspěli – navzdory požadavku na pozdní odlet (z důvodu zkoušek).

Tato série cestopisných článků pojednává o tom, co všechno je potřeba si zařídit, na co všechno se připravit, jak to za severním Atlantikem chodí a samozřejmě, jak toho pocestovat co nejvíc, a to během pouhého jednoho měsíce.

Papírování, papírování, papírování…

Na začátku, pokud chcete v Americe také pracovat a vydělat si tak na cestu, potřebujete si vybrat agenturu. Každá agentura si stanovuje své vlastní podmínky. Je proto zapotřebí si promyslet, kolik peněz můžete (chcete) agentuře zaplatit. Od toho se následně odvíjí, kolik peněz ve vašem americkém zaměstnání dostanete na vaše pozdější cestování. A také ne každá agentura vám zařídí letenky nebo třeba americkou SIM kartu. Dále už záleží na vaší komunikaci s agenturou.

Ze začátku si vás můžou trochu otestovat, jestli zvládáte angličtinu, ale není se čeho obávat, ani já jsem neměl problémy. Také si budete vybírat místo, kde chcete pracovat. My jsme si vybrali agenturu spolupracující s dětskými kempy po celém USA a mezi nimi jsme si následně vybírali. Následně je potřeba se připravit na spoustu papírování, které se může snadno zvrtnou v neovladatelný chaos. Jak mu předejít? Zapomenout byste neměli na minimálně desítku věcí…

1. Sami si musíte zařídit pohovor na americké ambasádě, aby vám udělili pracovní víza J1. To obnáší registraci na stránkách ambasády a následně krátký pohovor v angličtině na ambasádě v Praze (pokud cestujete pouze jako turista, vystačíte si s mnohem jednodušeji získatelnou ESTA, kterou lze vyřídit online. Nejedná se však o povolení vstupu na území USA, ale pouze o povolení vstupu do letadla – až na letišti v USA dostanete finální verdikt.

2. SEVIS – zapsání do registru mezinárodních zaměstnanců, bez něhož v USA prostě pracovat nemůžete.

3. IS 94 (záznam příletů a odletů).

4. Výpis z trestního rejstříku.

5. Potvrzení o zdravotním stavu od vašeho lékaře.

6. Pokud budete v USA více jak 90 dní, musíte doplatit zdravotní pojištění za každý den navíc (ale nejedná se o závratné částky).

7. Pokud chcete v USA řídit auto, budete potřebovat mezinárodní řidičský průkaz, který je za mírný poplatek k dostání na každém dopravním úřadě.

8. Status studenta (pokud chcete pracovat jako student).

9. Jestli máte nějaké léky, na které potřebujete potvrzení od lékaře, rozhodně si ho sežeňte.

10. Vzhledem k pandemické situaci po nás letecké společnosti, vláda Spojených států a náš zaměstnavatel vyžadovali Covid certifikát, test o negativitě (pro aerolinku) a zaměstnavatel chtěl vyplnit spoustu dalších formulářů (některé online, některé požadoval v papírové formě na místě).

Agentura nám koupila letenky, americkou SIM kartu (kvůli mobilním datům které budete potřebovat pro komunikaci s rodinou a přáteli) a zařídila nám zdravotní pojištění. To ale nemusí být pravidlem. Taky nedoporučuji nechávat všechno na poslední chvíli, zabere to docela dost času.

Jak naplánovat cestování…

Teď už ale k té zábavnější části – cestování. Pokud budete cestovat přes program Work and Travel, budete mít na to jeden měsíc po skončení vašeho zaměstnání. Pokud cestujete přes ESTA, budete mít k dispozici 90 dní. Jakým způsobem to celé pojmete je na vás. My jsme se rozhodli, že chceme vidět „všechna“ nejznámější místa, a pokud možno co nejvíc dalších méně známých. Takže jsme strávili dva dny v New Yorku, jeden den ve Washingtonu DC, patnáct dní na západě a deset dní na Floridě (k tomu se podrobněji dostaneme později).

Pokud máte v plánu navštívit více jak tři národní parky, určitě se vám vyplatí obstarat pas America The Beatiful – ideálně roční „annual pass“, který si můžete koupit buď v každém národním parku nebo si ho objednat online na adresu vašeho zaměstnání. Případně se pokusit sehnat od někoho již použitý pas. Správně by se to sice nemělo, ale dělá to každý. Na zadní straně karty jsou dvě políčka na podpis a pas platí 13 měsíců. Karta pak vždy platí pro celou posádku auta, jestliže tedy nejedete autobusem.

Work and Travel, USA, západ slunce, Broadway, New York, autor: Jakub Kapoun
Work and Travel, USA, západ slunce, Broadway, New York, autor: Jakub Kapoun

Letenky z východu na západ USA a zpět je potřeba si zařídit s dostatečným předstihem kvůli nižší ceně. Obecně nám bylo doporučených 3-5 měsíců, ale kamarádi v kempu to řešili necelý týden před plánovaným odletem, a taky odletěli. Jestli jste fanoušci vlaků podobně jako my, jízdenku na vlak například z New Yorku do Washingtonu DC je potřeba si zařídit taky s několikaměsíčním předstihem. Vlaková jízdenka je pak kolikrát levnější než autobusová. Na poslední chvíli se to už nevyplatí, vlaky jsou v takovém případě většinou výrazně dražší.

Co zabalit?

A na závěr pár věcí, které se hodí mít s sebou. My jsme si každý konkrétně vystačili jenom s malým příručním batohem a jedním větším do podpalubí letadla. Méně zavazadel znamená menší námahu při přesunech a vše potřebné se přitom do nich bez problému vejde. Za sebe doporučuji přibalit si něco jako KPZku (do které můžete dát například zapalovač, svíčku, univerzální otvírák, provázek, reflexní pásku jež se hodí v případě nouzové chůze podél silnice, cukříky na doplnění energie, vteřinové lepidlo, píšťalku, karabinku a náhradní baterky, popřípadě špunty do uší – nikdy nevíte, kde budete muset spát…). A pro cestování po západních prériích se docela hodí mít s sebou power banku. Také není od věci přibalit si šátek. Ten lze použít na spoustu způsobů (ochrana před sluncem, zaškrcení při krvácení nebo uštknutí, dále třeba na zakrytí ramenou či nohou při vstupu do kostela).

Jací Američané vlastně jsou?

Jednoduchá otázka, ale těžká odpověď. Rozhodně se to nedá říct úplně obecně, když si uvědomíme, že se jedná o zemi, která je větší než celá Evropa. Je proto logické, že zde najdeme všemožné etnické skupiny a lidi s různorodými názory na život. Lze tedy říct, že Amerika je velmi pestrá. O Američanech se říká, že jsou hodně patriotičtí. Rozhodně jsou více patriotičtí než my v Evropě (když budete hrát hru na to, kdo první spatří vlajku, rozhodně se nudit nebudete a dostanete se i na vysoké skóre). Ale opět záleží, v jakých oblastech se přesně pohybujete.

Třeba v Connecticutu, kde jsme pracovali, jsou vlajky na každém rohu. Ještě aby ne, když se jedná o veskrze bohatý stát. Kdo by zemi, ve které je bohatý, neuznával? Stejně tak například vlaje hodně vlajek ve farmářských oblastech Kalifornie, ale na druhou stranu v kalifornských městech jich zas až tak moc oproti Connecticutu nenajdete. Obecně by se ale dalo říct, že Američané jsou převážně usměvaví lidé s pozitivním přístupem k životu a když se vyskytne nějaká výzva, která stojí za to, tak pro ně není nic problém. Taky si cení svého soukromí. Domy jsou daleko od sebe a všude mají bezpečnostní kamery. Pokud vstoupíte na jejich pozemek, můžete z toho mít velký problém. Na druhou stranu, daleko víc je třeba si na to dát pozor na západě a na jihu, v Connecticutu to lidé až tak moc nehrotí.

Prvotní šok z New Yorku

Nastala dlouho očekávaná chvíle a my jsme po zastávce v Nizozemsku opustili náš starý kontinent a ocitli se v Novém Amsterdamu aka New Yorku. Jedinci, jehož největší navštívené město byl do té doby Londýn, může takové velkoměsto způsobit značný šok. Hodně lidí, hodně jiných kultur, hodně odlišných stylů oblékání, hodně vysokých budov, hodně vůní trávy, prostě hodně všeho. S menší pomocí obsluhy nádraží a s manuálem, který jsme obdrželi od kempu, jsme se dostali na naše ubytování v ulici Amsterdam Avenue. Cestou jsme si nevěděli rady v metru, ale jeden trávou vonící rastafarián nám poradil, že máme turniket prostě přeskočit a sám to udělal. O tom, jak cestovat veřejnou dopravou v NYC budu psát příště.

Po ubytování nám už moc času nezbylo, tak jsme se prostě šli projít ulicemi a cestou jsme náhodou narazili na Broadway. Pokud budete mít v NYC hlad, najdete tam hodně vyhlášených asijských restaurací, stejně tak jako například kubánských či dominikánských, kde si můžete pochutnat na smažených speciálních banánech, které jsou v Karibiku běžnou přílohou. Co se jídla týče, je zde možností víc než dost. Naším prvním jídlem v NYC byla ne moc dobrá a také ne moc levná pizza z mexické pizzerie.

Malý tip, jak překonat jet lag zní – pokud letíte brzy ráno, prostě nejděte spát a pokuste se usnout až v letadle. Přesně takhle jsme to udělali my a probudili jsme se před polednem v New Yorku. Unavení jsme byli, ale zároveň jsme překonali časový posun, aniž bychom zmátli náš organismus.

Work and Travel, USA, Blue Jay aka sojka severoamerická, autor: Jakub Kapoun
Work and Travel, USA, Blue Jay aka sojka severoamerická, autor: Jakub Kapoun

Den po příletu jsme měli sami pro sebe pouze dopoledne. Zvolili jsme návštěvu Dunkin Donuts a výlet do Central parku. Obojí vám mohu doporučit, pokud se chcete pozvolna seznámit s Amerikou, ale zároveň nechcete nic náročného hned den po příletu. V DD se na vás sice budou koukat divně, když budete chtít lungo. Zdejší velikostní standart kávy se totiž pohybuje někde okolo půl litru, ale kávu dělají dobrou. Návštěva Central parku se může lehce proměnit v poznávačku místních zvířat. Hned po první minutě k nám přiběhla veverka a začala před námi jíst oříšek, chvíli na to přiletěla sojka severoamerická (Blue Jay) a veverky se nás držely po celou dobu návštěvy a pózovaly nám před objektivem někdy až z půl metrové blízkosti.

Central park navíc poskytuje nádherné výhledy na okolní budovy. Možností je více než dost. Z jižní části se můžete projít kolem ZOO Tučňáků z Madagaskaru. A pokud chcete stihnout z parku co nejvíc, můžete si půjčit koloběžku – ať už přes aplikaci v mobilu nebo třeba přes výhodné nabídky na slevových webech. Cena může pak být pouhých 12 dolarů za hodinu.

Život v kemp

Kemp, ve kterém jsme tři měsíce žili, byl naprosto neuvěřitelný a jedinečný. Jedná se totiž o umělecký kemp. Děti si v něm mohou zkusit v podstatě vše, co je napadne. Malování, šití, keramickou dílnu, sklářství, dřevařskou dílnu, kulinářství, publikace knih, práci s rádiem (které navíc celé léto vysílá živě), zahrádku, divadlo, kostýmovou dílnu, farmářství, roli osvětlovače, taneční studio, filmové studio, nahrávací studio, klenotnictví a mnoho dalších. Každé dítě si na tomto táboře může dělat celé léto co chce a kdy chce. Pro většinu amerických dětí je to poprvé v jejich životě, kdy za sebe samy rozhodují.

Americké kempy jsou ale často spíš jako armáda, kde musí osazenstvo přesně plnit rozkazy. Náš kemp byl výjimečný v každém ohledu. Já jako údržbář jsem měl k dispozici malé auto, které mi sloužilo v podstatě jako kufřík na nářadí. Každý den jsme měli otevřenou kantýnu a v ní nápoj a nanuk zdarma. Každý večer se konala nějaká akce – buď jsme mohli jít na nějaké představení či koncert pořádaný dětmi, nebo jsme si mohli jít sami něco vyrobit. Kamarády jsme si každý získali lehce, a to i navzdory jazykovým bariérám.

Work and Travel, USA, Chatky pro personál v kempu, autor: Jakub Kapoun
Work and Travel, USA, Chatky pro personál v kempu, autor: Jakub Kapoun

Zkrátka jediné co potřebujete je chuť a odhodlání. Díky tomu můžu směle říct, že mám kamarády od Kolumbie, přes Dominikánskou republiku, Mexiko, USA až po Irsko, Británii a Maďarsko. Je velmi zajímavé poslouchat, jak to kde chodí, jaké má kdo názory. A je to i výzva pro vás připravit si nějaké zajímavosti o vaší zemi a podělit se o ně s ostatními. Také není od věci mít s sebou sladkosti z Česka, nebo třeba slivovici, jak tomu bylo v našem případě. Na oplátku můžete ochutnat například mexické želé s chilli omáčkou nebo americké pálivé skořicové bonbony.

Příběhů, o kterých by stálo za to vyprávět, jsme v kempu zažili bezpočet. Od nejrůznějších výletů přes všemožné akce, pozvání na narozeniny mexické holčičky, sběr neznámého lesního ovoce, pozorování divokých zvířat včetně kondorů, jestřábů, mladého kolouška nebo třeba mláděte sojky. Bezpochyby nejzajímavější byli medvědi baribalové. Jedním z našich úkolů coby údržbářů bylo vyhnat je z kempu a zajistit, aby se nevraceli. Jednalo se o mámu se třemi mláďaty, kteří si přišli smlsnout na odpadcích. Naším cílem bylo zabezpečit kontejnery, odehnat medvědy, ale v první řadě si je pořádně natočit…

Ať už se vydáte ve Státech kamkoliv, základem Vašeho úspěchu bude i dobrá obuv. Kvalitní trekingové a běžecké boty můžete vybírat v obchodě Běž.cz.

O tom, jaké druhy medvědů můžete potkat v divoké přírodě USA a co v takovém případě dělat, se dozvíte v některém z pokračování této série.

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář:

Články v okolí