Cestovatelé

Velmi podrobně dokázal ruský námořník Chariton Laptěv zachytit podobu poloostrova Tajmyr. Na Sibiř vyrazil spolu se svým bratrem, ten se ale věnoval zkoumání jiných oblastí.

Velitelem Velké severeské výpravy na Sibiři se na pár let stal i námořní důstojník Dmitrij Laptěv. Plavil se po sibiřských řekách a u Nižněkolymského ostrohu jeho loď na dlouhou dobu dokonce zamrzla, proto vyrazil Laptěv dál na saních.

Velká výprava kapitána La Pérouse zkončila ztroskotáním na ostrově Hledání. Celých čtyřicet let trvalo, než se o smutném osudu dověděl zbytek světa. Záchrana proto přišla s tříletým zpožděním, posádka žijící na ostrově již byla mrtvá.

Pod ruským velením působil německý přírodovědec Langsdorf na několika výpravách. Později se stal dokonce konzulem v brazilském Rio de Janeiru.

Langer neměl ještě ani třicet let, když vyřešil neustále omýlanou otázku ústí Nigeru. Překonal tak mnohé kapacity. Bohužel za další výpravu do Afriky zaplatil smrtí.

Prvním Evropanem, jenž se v moderní době dostal do bájného Timbuktu, byl Brit Laing. V Africe se jako jeden z mnoha snažil vyřešit záhadu pramenene Nilu.

Výprava Francouze Condamineho do Ameriky byla tak úspěšná a přínosná, že se o ní začalo hovořit jako o druhém objevení Ameriky. Slavný geodet se pokoušel změřit délku poledníků i cestovat po Amazonce.

Ruský kupec Kuročkin objevil sibiřskou řeku Jenisej pro obchod, ale bohužel i pro pašeráky kožešin.

Jmenovec města v Mexiku a hory v Kalifornii, Eusebio Francisco Kühn, se do Ameriky dostal jako misionář.

Na roky dlouhou cetsu kolem světa se vydaly dva ruské trojspřežníky. Hlavním cílem bylo navštívit Kamčatku a dovést z cest kožešiny. Výprava byla nadmíru úspěšná, i když se před koncem obě lodi rozdělily.

Nejen poznáváním severských oblastí Ruska a Evropy se zabýval geograf Kropotkin. Značnou část svých aktivit věnoval i revoluční propagandě. Z toho důvodu později skončil ve vězení a byl nucen odejít z rodné země do emigrace.

Nejprve se na Dálný východ dostal jako student se zkušenějšími kolegy. Časem se ale mladý Rus sám vypracoval k dokonalým botanickým znalostem, a to zejména o Kamčatce, kde bádal několik let.

Němec Johann Ludwig Krapf se vydal do Afriky zkoumat nová místa. Nakonec se rozhodl založit na černém kontinentu misijní stanici a šířit křesťanství.

Fascinován možností osídlení různých koutů světa už ve starověku vyjížděl norský vědec na plavidlech vytvořených podle dávných postupů na oceány. Jeho odvážné pokusy končily velkými úspěchy a dokázáním mnoha teorií, například možností osídlení Polynésie v dávném starověku.

Mořeplavec, po kterém byla pojmenována Amerika. Svým zkoumáním došel k závěru, že jeho předchůdci neobjevili zapadní cestu do Indie, ale připluli k břehům dosud neznámého kontinentu.