Nejen poznáváním severských oblastí Ruska a Evropy se zabýval geograf Kropotkin. Značnou část svých aktivit věnoval i revoluční propagandě. Z toho důvodu později skončil ve vězení a byl nucen odejít z rodné země do emigrace.
KROPOTKIN Pjotr Alexejevič (* 27. 11./ 9. 12. 1842, Moskva, Rusko, † 8. 2. 1921, Dmitrov, Moskevská oblast, Rusko) – ruský geograf a cestovatel po Sibiři, teoretik anarchismu
Postavu knížete Kropotkina máme téměř automaticky spojenou s anarchismem. Dříve však, než po prožitku v carském vězení odešel Pjotr Alexejevič Kropotkin do ciziny, přispěl svými objevitelskými cestami k dokonalejšímu poznání Sibiře a dálněvýchodních oblastí. Příslušník významné ruské šlechtické rodiny odmítl po skončení studia na vojenském učilišti nastoupit pohodlnou službu u carského dvora a nechal se umístit na Sibiř.
Kromě touhy poznat krásu a bohatství přírody asijské části Ruska vedla Kropotkina za Ural snaha přispět k zavedení sociálních reforem, které plánoval pro obyvatele Sibiře N. N. Muravjev-Amurskij a jimž byl, jak se zdálo, nakloněn car Alexandr II. Jejich cílem bylo získat osadníky do řídce osídlených oblastí na východě říše. (Myšlenkou vystěhovalectví Čechů do Poamuří se v 50. letech 19. století zabýval ve svém americkém exilu Vojta Náprstek.)
Kropotkin odešel dobrovolně v létě 1862 do Irkutska a služba jej zavedla do Čity. Při první velké cestě se pustil na voru po Amuru do Blagověščenska, odkud chtěl pokračovat dál až k ústí řeky. Ničivý tajfun rozprášil Kropotkinovy lodi se zásobami pro obyvatele na březích řeky. Musel se vrátit do Čity a po návratu z kurýrní cesty do Petrohradu se v dubnu 1864 vydal z Irkutska do Čity a po řekách Ingoda a Onon se dostal do severního Mongolska. V přestrojení za kupce se vydal s karavanou na východ. Překročil horský hřbet Da Hinggan Ling a zamířil nekonečnou stepí k Amuru, do Blagověščenska. V létě 1864 pokračoval k dolnímu toku řeky a na parníku poznával Sungari (pravý přítok Amuru, Songhma-jian).
Sibiřské hory
V dalším létě (1865) se na koni vypravil k pramenům Irkutu v Sajanském pohoří, překročil rozvodí a podél řeky Oky (částečně sjel po jejím toku) k jejímu soutoku s Angarou, proti jejímuž proudu se vrátil do Irkutska. Na inspekční cestě po vojenských posádkách poznal v roce 1865 řeku Ussuri, po které se plavil stovky kilometrů k jihu.
Sibiřské oddělení Ruské geografické společnosti požádalo roku 1866 Kropotkina, aby vedl expedici k osadám zlatokopů na Leně. V květnu 1866 se výprava vydala na cestu z Čity do Irkutska a do městečka Kačug. Po proudu Leny pokračoval do Žigalova a Kirenska až k soutoku s Vitimem a po necelém měsíci do Krestové, která byla centrem zlatých polí v okolí Leny. Odtud expedice pokračovala tajgou přes Patomskou vysočinu, jak ji nazval Kropotkin, do Tichonozadonska (dnešní Kropotkin) a k řece Vitimu. Překročila Jablonnovyj chrebet a koncem září 1866 se vrátila do Čity. Kropotkin objevil při své třetí výpravě rozsáhlý ledovec na Patomské vysočině a řadu dosud neznámých horských hřbetů. Výsledky svých pozorování na Sibiři shrnul do díla o pohořích východní Sibiře (Obščij očerk orografii Vostočnoj Sibiri), které vyšlo roku 1875.
Ze severu Evropy do vězení
Na jaře 1867 se Kropotkin vrátil do Petrohradu a začal studovat matematiku. Zpracoval výsledky svých sibiřských výzkumů a na přelomu 50. a 60. let zaujal místo tajemníka oddělení fyzické geografie v Ruské geografické společnosti. Spolupracoval na přípravě ruské polární výpravy, která měla zkoumat oblast na sever od Nové země a od Špicberků. Ruský kabinet však neuvolnil finance pro podobný podnik a Kropotkin se pustil do studia zalednění severních oblastí tehdejšího Švédska a Finska, kam jej roku 1871 vyslala Ruská geografická společnost. Zabýval se projektem rozsáhlého díla Geografie Ruska, ale zároveň se stále silněji věnoval revoluční propagandě, což mu vyneslo věznění v Petropavlovské pevnosti.
V roce 1876 se mu podařilo uniknout z vězeňské nemocnice a odejít do emigrace, kde žil až do roku 1917. Ani v zahraničí nepřestával publikovat příspěvky z geografie a geologie v odborných časopisech a pro Encyklopedii Britanniku. Vytvořil teorie o geografické podobě asijské pevniny, o době ledové a o vysýchání Euroasie.
Encyklopedii světových cestovatelů vydalo nakladatelství Libri.
