Cestopisy a reportáže

Pro Indy jsou nejsvatější tři věci – krávy, čapátí a kriket. Na ty první dvě narazíte už pár minut po překročení indických hranic, ale při své poslední cestě jsem se zaměřil na tu třetí – kriket.

Pohled na Mumbai může vypadat až apokalypticky, přehršel lidí, odpadky, chaos, průvodci nabízejících své služby atd. Určitou úlevu může nabídnout ostrov Elefanta.

„Are you happy?“ vítá nás na letišti v Paru náš průvodce Cee Tshewang a na krk nám věší obřadní malované šály. Svou otázku opakuje tak dlouho, dokud mu všichni nepotvrdíme, že jsme neskonale šťastní. „Vítejte v Bhútánu, zemi hřmícího draka a nekonečného štěstí!“ pokračuje Tshewang. Nádherná země ostře zaříznutých zelených údolí posetých vesnicemi a kláštery, za nimiž se tyčí sedmitisícový hraniční hřeben s Tibetem, si pečlivě střeží svoje tradiční hodnoty.

Bílá čepice nejvyšší africké hory ční nad suchou savanou obývanou obrovskými stády divoké zvěře v národním parku Amboseli a tradičními masajskými vesnicemi. Na tanzanské straně pokrývá úpatí hory tropická džungle s kávovými plantážemi i vodopády a v Arushe pod horou Méru se žirafy, sloni a zebry přiblíží téměř na dosah ruky. Bělostné pláže keňské Mombasy pak udělají za okruhem krásnou tečku.

Vietnam je zemí, která skýtá nejrůznější přírodní krásy a exotické zajímavosti. Hlavní město Hanoj si buď zamilujete, nebo ji nepřijmete. Tak jako ve většině asijských velkoměst i tady je šílená doprava bez pravidel a všudypřítomný zvláštní pach, na který si časem prostě zvyknete.

Ráno se za úsvitu procházíte po dlouhé pláži s čistým bílým pískem, přes den se potápíte nebo šnorchlujete v průzračně čisté vodě nebo si zajdete na výlet do džungle, pozdě odpoledne budete v tichém úžasu sledovat hru neskutečných barev, které na obloze vykouzlí zapadající slunce, a potom si na večeři dáte výtečné místní jídlo.

Unavený a špinavý se po více než sedmi dnech ocitám zpátky v místě mého přechodného bydliště, horském středisku Da Lat, který patří mezi hlavní metropole Centrální vietnamské vysočiny. Na tachografu mého motocyklů je číslice 1250 km. To je vzdálenost, kterou jsem překonal během uplynulého týdne.

Když říkáme, že Mauricius je „rajským ostrovem“, máme tím na mysli nejenom čistý a jemný písek širokých pláží, luxusní hotely umístěné přímo u mořského břehu, příjemně teplé počasí po celý rok, ale i minimální kriminalitu, absenci nebezpečných zvířat a průzračnou vodu Indického oceánu, v níž i dnes najdeme závratné množství ryb.

Phnompenh, hlavní a zároveň největší město Kambodže, kde žije téměř jeden milion obyvatel, je díky tradiční khmerské a francouzské architektuře lákavým turistickým cílem. Přestože by se mohlo zdát, že v tak velkém městě s šílenou dopravou těžko najdete venkovské oázy klidu, opak je pravdou.

Přírodní krásy Zillertalu vystihuje legenda, kterou s hrdostí vyprávějí místní: když Stvořitel modeloval nejkrásnější kouty Země a zrovna nevěděl, jak dál, tak se na chvilku zastavil a přemýšlel, jak pokračovat. Snad mořem s krásným písčitým pobřežím lemovaným palmami? Dostal ale lepší nápad, jak dotvořit pozemský ráj.

Na severovýchod vyrážíme v podvečer, ve zmatku a horku se prodíráme davem lidí na nádraží v Berhampore. Konečně poznáváme náš autobus, má už trochu oprýskaný nátěr a začíná rezivět.

Jak je to v Bhútánu se službami? Jaké množství země zabírá les či hory? A proč zrovna sem vyjet na kole? Na tyto a další odpovědi nám odpověděla Katka Lhotová z CK Adventura.

Dan Hála půl roku přejížděl na koni Patagonii, prosekával se k pramenům Orinoka, jako student prostopoval Indii, jako dospělý byl kovbojem v Arizoně. Se svojí ženou a koňmi prochodil Rumunsko. Dneska udržuje své pastviny na Kokořínsku a dohlíží na chod festivalů Expediční kamera a Snow film fest, které před lety pomáhal založit.

Bohatou historii, přátelské obyvatele, hustou zelenou džungli a celé kouzlo Laosu nejlépe zažijete v Luang Prabangu a jeho blízkém okolí. Sympatické malé městečko působí při pohledu na mapu jako pomyslné srdce Laosu – jediné země Jihovýchodní Asie, která svým návštěvníkům nenabízí pobřeží s plážemi.

Asi vás nepřekvapí, že zde nebudu psát o vepřovém řízku se salátem. Nebudu psát o tradičním jídle, ale povím vám něco o venkovském chlapci s populárním indonéským jménem Rizky a jeho patáliích. Osudy tohoto chlapce jsou velmi zajímavé a zároveň inspirující nejen pro naše dobrovolníky ze Školy v ráji, ale také pro dospělé a děti z jeho vesnice na ostrově Lombok v Indonésii.