Národní parky a přírodní skvosty

Od rána celkom splašene beháme, balíme sa, posledné nákupy, tlačíme mapy, meníme peniaze. O 12.00 po nás prichádza Kubo. Vezieme sa do Brna na letisko odkial máme let do Londýna. Celkom to ušlo. Zistili sme, že sa už konečne netlieska pilotovi  – huraaa – ved je to jeho práca.

Je královnou mezi pouštěmi. Bílá. Pokrytá zvlněnými písečnými dunami. Vypadá velmi nevinně a čistě. Přes den svítí písek bělostnou barvou. Dovede však být i krutá a nevlídná. Nechá přežít jen ty nejsilněší. Krajina ve White Sands vypadá jakoby byla pokrytá čerstvě napadaným sněhem. Na silnici jakoby ležel dokonce i led.

Od předchozí reportáže utekly zase asi dva týdny, během kterých jsme definitivně opustili více pustou, méně obydlenou, divočejší a dobrodružnější půlku naší cyklocesty a nyní už nás bude čekat více obydlená jihovýchodní a východní půlka Austrálie.

Namísto pařezové chaloupky obrovský cedr, místo studánky vodopád a místo datla hejno pelikánů. Tahle pohádka z mechu a kapradí totiž není z českých luhů a hájů, ale z národního parku Olympic v USA.

Máte rádi divoká zvířata a také si myslíte, že africké safari je příliš turistické? Vydejte se do Indie. Je to divoká země, kde na vás čeká tygr bengálský.

Při stopování se báječně navazují kontakty s domorodci. Třeba s lovcem divočáků, majitelem farmy, včelařem v kombinéze či vojáky. A každý z nich vás může popovézt blíž ke konci světa.

Na sto mil divokého a nezastavěného pobřeží Tichého oceánu zvané Big Sur, které začíná za městečkem Monterey a končí u hradu Hearst, jsem se moc těšila.

Cestou z Abel Tasman National Parku nás zaskočil státní svátek připadající na Velký pátek, znamenající zavřené obchody a tím i možnost nákupu nezbytných potravin pro týdenní trek v národním parku Nelson Lakes. Zdrželi jsme se proto jedno odpoledne v námi tolik známé Motuece.

Pracovat v Motuece a nechat si ujít Abel Tasman NP, to by bylo opravdu ostudné. Je možné jít dva tracky – coastal track a inland track. Oba jsem částečně prošli. Poprvé jsme se tam vypravili pouze na jeden den. Krásné písčité pláže, blankytně modrá voda, plno lastur a spousta kajakářů a turistů – tak, jak se dalo čekat.

Trochu jsme si přispali a po osmé hodině jsme vyrazili asi 30 mil východním směrem k jedné z největších elektráren na světě – Hoover Dam.

Z Picktonu jsme se nechali vyvést člunem k Ship Cove, kde začíná čtyřdenní Queen Charlotte Track. Celková délka je 71 km a cesta vede úzkým pásem pevniny podél zálivu stejného jména většinou kapradinovým pralesem.

Mesa Verde (Zelený stůl) je jediným parkem v USA, který je zaměřen výhradně na archeologické nálezy. Je to velice unikátní památka, která byla naštěstí dlouhou dobu ukrytá v krajině, stranou od civilizace. Zříceniny staveb byly náhodně objeveny a prozkoumány bělochy až roku 1888.

Městečko Page leží na arizonské straně hranice v údolí Glen Canyon, nad jezerem Lake Powell.

Kdo chce vidět v Indonésii orangutana ve volné přírodě, má v zásadě dvě možnosti – jet na Sumatru nebo na Kalimantan. Vyrazili jsme tedy do městečka Kumai v provincii Kalimantan Tengah.

Vprostřed džungle v severní Guatemale se dodnes tyčí majestátné kamenné pyramidy. Jsou tím jediným, co zbylo po kdysi mocném mayském městě Tikal.