Cestopisy a reportáže

Vlak vyjíždí z tunelu a ocitáme se v údolí Rhôny, v kantonu Wallis. Zatímco tady už kvetou meruňky, nahoře ještě leží sníh a často se zachumelí čerstvým prašanem. Jsou dlouhé dny a spousta slunce, málo lidí a skvělé terény. Chystáme se na lyžařské „ski safari“, tedy lyžařské putování s výhledy na švýcarské velikány – po stovkách kilometrů sjezdovek a volného terénu. 

V Německu má advent zvláštní kouzlo. Jakmile se dny zkrátí a ulice se rozzáří světly, města i vesnice ožívají sváteční atmosférou, která dokáže propojit minulost s přítomností. Historická náměstí se mění v pohádkové kulisy, vzduchem se line vůně skořice, pražených mandlí a horkého punče a z dálky zní zvony i koledy. Vánoce tu nejsou jen svátkem rodin, ale také tradic, řemesel a pomalého zklidnění, které uzavírá rok.

Afrika se mu vryla pod kůži stejně jako prach z jejich cest. Filip Vítek ji objel autem dokola – přes 45 000 kilometrů, 39 zemí, tisíce checkpointů a pár rozbitých motorů. Cestou Filip zjistil, že plán je v Africe jen orientační pomůcka, že bezpečí může mít tvar Toyoty Land Cruiser a že z pekla se dá vrátit, ale ne celý. O své cestě bude vyprávět 20.listopadu v Biu Oko.

Indonésie se stala jedním z nejpřitažlivějších míst pro digitální nomády z celého světa. Kombinuje exotickou přírodu, příznivé životní náklady a otevřenou komunitu lidí, kteří spojují práci s cestováním. Kdo jednou zažil západ slunce nad rýžovými políčky Ubudu nebo ranní surfování ve vlnách Canggu, ten pochopí, proč tolik lidí vyměnilo kancelářský open-space za tropický ostrov. Indonésie dnes nabízí nejen krásu, ale i zázemí: stabilní internet, moderní coworkingy s výhledem na oceán, kavárny přizpůsobené freelancerům i dlouhodobé ubytování pro ty, kdo chtějí zůstat déle.

Tony je cestovatel a fotograf, který se nejraději přesouvá stopem. Tvrdí o sobě, že jeho talentem je (ne)dobrovolně se dostávat do průšvihů – a občas i z nich. O svých trablích umí vyprávět tak, že se publikum směje, i když jemu samotnému tehdy do smíchu nebylo. A teď nás vezme na Balkán – region divoký, pohostinný a plný kontrastů, kde není nouze o rakiji, rodinné oslavy a někdy i střelbu do vzduchu.

Kanárské ostrovy nejsou jen pláže a sopečné krajiny. Díky chráněné obloze, observatořím světového významu a ideálnímu klimatu po celý rok patří mezi nejlepší místa na Zemi pro pozorování hvězd. Objevte kouzlo astronomické turistiky – z vyhlídek, hor i pouštních planin všech sedmi ostrovů.

Jana je nejen nadšená poutnice a milovnice dálkových tras, ale zabývá se hlavně tématem nastavení mindsetu šťastného poutníka. Sama prošla přes 1000 kilometrů po Stezce Českem nebo jednu z poutních cest do Santiaga de Compostely, aniž by měla předešlý sportovní základ nebo zkušenosti profesionální hikerky. Dnes se s námi podělí o to, jak se na traily připravit psychicky, jak pracovat s očekáváním, krizí i návratem do běžného života a co všechno se dá při takové cestě objevit – nejen kolem sebe, ale především v sobě.

Chystáte se do Německa? Země známá hrady, pivem a Oktoberfestem toho nabízí mnohem víc – a to i pro ty, kdo chtějí cestovat udržitelně. Od romantických vesniček přes cyklostezky podél řek až po festivaly vinařů – tady je deset tipů, jak zažít Německo jinak, šetrněji a s větším zážitkem.

Cestovatelský cyklus Diáky zve 14.10. do kina Aero na dvě mimořádné přednášky, které vás zavedou do extrémního chladu – ať už vysoko do hor, nebo na konec světa.

Ripollès v katalánských Pyrenejích, součást provincie Girona, je proslulé strmými průsmyky a serpentýnami, po kterých už projeli nejlepší cyklisté světa. Ale region nabízí i klidnější trasy pro rodiny a rekreační cyklisty – stačí vybrat, zda chcete okusit výzvu horských stoupání, nebo si jen užít scenérii údolí a zelené stezky.

Dvacet let strávila na cestách, aby navštívila všechny země světa. Pracovala v krizových oblastech, běžela maraton v Pchjongjangu, hledala klid v Antarktidě i odvahu v indickém nočním vlaku. Přesto říká, že procestovat svět nebyl konec, ale začátek – a že skutečné dobrodružství se skrývá nejen v mapě, ale i v nás samých.

Tereza žila několik let v medině v srdci Marrákeše, mluví marockým dialektem i jazykem Berberů, a Maroko zná tak, jak ho většina turistů nikdy nepozná. V rozhovoru prozrazuje, jak se z bankéřky stala průvodkyně marockou kulturou, co ji na místních fascinuje i rozčiluje, a zve na voňavý workshop o marocké kuchyni, který chystá na festivalu OBZORY.

Na polsko-běloruské hranici se rozkládá jedno z nejpozoruhodnějších míst Evropy – Białowieski Park Narodowy (Bělověžský národní park). Jde o poslední zachovalý nížinný prales na kontinentu, zapsaný na seznam světového dědictví UNESCO a chráněný také jako biosférická rezervace. Duby, javory či habry zde rostou do neuvěřitelných rozměrů a mezi nimi se potichu pohybují vlci, jeleni, rysi – a především největší evropský savec – zubři.

„Říkají tomu Manhattan z písku! Tam nikdo nejezdí! Je to konec světa!  Místní jsou hrdý a nikoho si k sobě nepustí!“ Tohle všechno jsem slyšela o Megdaz, vesnici ukryté v hlubokém údolí v centrální části Vysokého Atlasu. Několik let jsem ji měla na cestovatelském seznamu, takže když se na konci února v mém kalendáři objevilo pár volných dní, vytěsnila jsem varování, že silnice je po deštích nesjízdná, sebrala auto a vyrazila.  

Tři kluci z rozdílných prostředí, které spojila jedna vášeň pro dálkové pochody a touha dojít až na samotný světa kraj. Ivan Mitrus, Jakub Šolc a Daniel Pumr se vydali pěšky napříč Chile, jednu z nejdelších a nejrozmanitějších zemí vůbec. Zážitky z letošní cesty teď představí publiku vůbec poprvé, a to v rámci cyklu cestovatelských přednášek Diáky v pražském kině Aero v úterý 23. září od 20:30.