HedvabnaStezka.cz SvetOutdooru.cz SvetBehu.cz TuleniPasy.cz Padler.cz FestivalObzory.cz SnowFilmFest.cz ExpedicniKamera.cz

Poprvé s batůžkem na Srí Lance

Poprvé s batůžkem na Srí Lance

Abychom ušetřili, letěli jsme s Ryanem z Bratislavy do Londýna Stanstedu, odtud busem na Heathrow a dále s Qatar airways do Colomba. Doprava stála se vším všudy necelých 16 tis.

Chrám Buddhova zubu, Kandy, Srí Lanka

16.3.

Na letišti jsme se dle rad průvodce vyhnuli náháněčům a nastoupili jsme na bezplatný bus spolu s hromadou místních. Na nádraží jsme pak přestoupili na bus do Negomba, což byla naše výchozí stanice. Ubytování jsme na první dny měli pro jistotu domluvené přes internet, v Negombu to byl celkem snesitelný guest-house Dephanie.
Závěr z prvního dne: český Raid na cejlonské komáry nezabírá.

17.3.

Na dopoledne jsme měli v planu výlet do nedaleké Muthurajawely, ale cena se značně lišila od ceny uvedené v průvodci, takže jsme rovnou pokračovali v přesunu do centra ostrova –  přes Kurunegalu do Dambully a odtud tuktukem do Innamaluwy, kde jsme měli domluvené ubytování v Ancienit villa. Ačkoliv nám ubytování potvrdili,  místo vypadalo opuštěně a sešle a řidič tuktuku tvrdil, že už rok nefunguje…Na doporučení řidiče jsme se nakonec ubytovali v Nice place ve stylu eko-turismu. Kapku dražší, ale skutečně nádherné místo. Innamaluwa byla výchozím bodem pro výlety do Sigiriye, Dambully a Pollonnaruwy.
Závěr z druhého dne: Nespoléhej na 4 roky starého průvodce.

18.3.

Sigiriya, Srí Lanka

Busem jsme za pár rupií dojeli do Sigiriye, vstup nás poměrně zaskočil, stál 25 dolarů. U vstupu nás odchytil průvodce, nabízel nám služby za 1000 Rs, horko těžko jsme jej odmítli. Za vstupem se k nám přidal další průvodce, jasně jsme ho odmítli, s tím, že mu rozhodně nic platit nebudeme, ale on i přesto šel stále s námi a něco vykládal, že se ho fakt nedalo ignorovat. Stále jsme mu ale opakovali, že máme knihu a že průvodce nechceme, a že nemáme peníze…Prošel s námi celou sklaní pevnost a na konci samozřejmě čekal s nataženou rukou. Chtěl 10 dolarů, začal o dětech, rodině atd. (známé finty), po dlouhém dohadování jsme mu dali 300Rs, což ho tedy urazilo, ale co, jasně jsme mu řekli, že mu nic nedáme.

Stejný den jsme ještě stihli jeskynní chrámy v Dambulle, vstup 1100Rs. Do Dambully jsme ze Sigiriye jeli busem, nazpět už jsme ale byli opravdu zničení, tak jsme vzali tuktuk. Jedli jsme v Dambulle ve Food center za velmi přijatelné ceny, desinfikovali jsme slivovicí, nikomu z jídla nic nebylo.
Závěr z třetího dne: Nikdo nic zadarmo nedělá.

19.3. Výlet do Pollonnaruwy

Na zastávce v Pollonnaruwě nás odchytli tuktukáři a nabízeli nám vstup do historické části za 7000Rs. Normálně bychom platili 8550Rs/3os, tak jsme po dlouhém uvažování kývli. Samozřejmě to byl risk, ale peníze chtěli až nakonec, tak jsme si řekli, že se snad při nejhorším nějak ubráníme….Krom třech soch Buddhy – stojící, ležící a sedící – jsme viděli vše, tuktuk nás všude zavezl, což byla v tom vedru a při těch vzdálenostech docela výhoda. Nakonec nás vzali do velké prodejny dřevěných výrobků i s dílnou, kde jsme si naštěstí nemuseli nic koupit (abychom to nemuseli tahat zbytek cesty na zádech), zkásli nás, dali nám malého slona na klíče a řidič nás pak ještě hodil na bus do Kudurawely, odkud je lepší spojení do Innamaluwy. Ptali jsme se řidiče, kolik z těch 7000 dostane a prý chudák za celý den v děsném vedru jen 1000, něco se použije na úplatky hlídačů, aby přivřeli oko, že tam natajno zadem vozí svoje turisty a hlavní část obnosu jde do kapsy šéfovi. Jak jsme se dozvěděli později, kdyby nás chytli, mohli bychom mít docela problém.
Závěr ze čtvrtého dne: Na posvátná místa si vzít staré ponožky, málem jsem brečela, když jsem se na rozpálené dlažbě a písku musela zout.

20.3. Přesun do Kandy

Kandy, Srí Lanka

Z autobusového nádraží v Kandy jsme byli naprosto v šoku, mraky autobusů jezdily zdánlivě chaoticky ve všech směrech, takže jsme byli rádi, když se nás ujal první tuktukář. Později jsme zjistili, jaké jsme měli štěstí, že jsme narazili zrovna na Namala. Byl tak příjemný, ochotný, vstřícný a milý, že jsme zprvu ani nevěřili, že to na nás nehraje. Zavezl nás do předem domluveného guest-house Expeditor, velice pěkné ubytování, za cenu jednoho pokoje jsme dostali 2, turistů v době konfliktu na severu moc nejezdilo. Trochu jsme si odpočali a v jednu jsme s Namalem vyrazili do botanické zahrady Peradeniya (vstup 600Rs). Nejvíc nás zaujaly stromy obsypané kaloni, bylo jich tam určitě několik tisíc. Po cestě zpět nás Namal vzal do místní občerstvovny, kde jsme ochutnali první skutečně pálivé jídlo, které nešlo ani dojíst.
Závěr z pátého dne: Turecké záchody u obyčejných „restaurací“ jsou nechutně odporné, na to jsem nebyla psychicky připravená.

21.3.

Namal nás vzal na 5:30 do Chrámu Buddhova zubu, kde jsme se zůčastnili ranní půdži. Vstup je v tuto brzkou hodinu zdarma (jinak asi 500Rs). Dokonce měl pro nás nachystané misky s rýží jako oběť pro zub, celé to bylo velmi působivé. Museli jsme projít přes dva detektory kovů a za každým ještě šacovali vojáci. Atmosféra chrámu v ranním přítmí byla téměř magická.

Po snídani jsme s Namalem vyrazili do 37km vzdáleného sloního sirotčince v Pinnewale. Cesta tuktukem nebyla dobrý nápad, málem jsme se udusili výfukovými plyny a to zejména než jsme projeli Kandy. Vstup stál 1250Rs, kamera 500Rs, ale na Namalovu radu jsem kameru neplatila a natočila stejně vše. Po slonech jsme šli ještě do výrobny papíru z jejich trusu a pak nás Namal vzal do spice garden, do obchodu s koženým zbožím, kde nám usmlouval ceny, do čajové továrny a do výrobny šperků. Pokud jsme někde něco koupili, Namal nám vracel jeho bakšiš, z každého nákupu dostane tuktukář 10%. Večer nás Namal ještě zavezl na představení tzv. Kandyjský bubnový tanec, lístky nám předem zajistila majitelka Expeditoru (Namal by je prý ale sehnal levněji…). Za celý den vození jsme mu dali 1500Rs, i když si řekl jen asi o 1000, což by mu tak akorát pokrylo náklady na palivo.
Závěr z šestého dne: Dobří lidé nevymřeli

22.3. Přesun do hor

Lístky na vlak do Hattonu nám zajišťovala majitelka hotelu, jak jsme byli překvapení, když jsme při kontrole zjistili, že nám koupila lístky do Colomba. 1200Rs za lístky do první třídy jsme tedy vyhodili a za pár desítek rupií si koupili lístky do druhé třídy, která byla ale celkem snesitelná. Kdo jede na Sri Lanku, rozhodně musí navštívit hory, výhledy z vlaku na čajové plantáže jsou naprosto úžasné. Z Hattonu jsme pokračovali busem pochybného stavu do Delhousie – výchozí bod pro výstup na Adamovu horu. Po cestě jsme měli možnost vidět průvod Tamilů, oslavujících boha, někteří měli velkými jehlami propíchnutá ústa, jiní zas byli za kůži zavěšeni na hácích, to jsme opravdu nečekali. Podle průvodce jsme vzali guest -house River view, vlhká tmavá kopka, ceny za jídlo vysoké – nedoporučuji. Na jídlo jsme chodili jinam.  
Závěr ze sedmého dne: Vždy se najde ubytování, musí se jen vyzkoušet více možností.

23.3.

Tamilský svátek, Delhousie, Srí Lanka

Tento den jsme chtěli mít volnější, abychom se připravili na výstup na Adamovu horu. Majitel White house, kam jsme chodili na vynikající a levné jídlo nám domluvil výlet tuktukem k blízkému vodopádu. Řidič nás nasměroval, kam máme jít, když už se nedalo pokračovat tuktukem. Šli jsme nejprve čajovou plantáží, pak kus jakýmsi křovím, pak po vyprahlém břehu jezera až k vysokému vodopádu, byla to nádhera, ale musím říct, že cestou jsme se báli, že na nás bafne nějaký had. Tuktuk nebyl ve smluvenou dobu na smluveném místě, ale měli jsme štěstí, protože zrovna procházel průvod Tamilů, jak jsme viděli předešlý den. Někteří propíchnutá ústa, a asi 3 mladíci zavěšeni za kůži na hácích. Několik mladých se pohupovalo jakoby v transu, chystali se chodit přes rozžhavené uhlíky. Vzali nás mezi sebe, až nás z celé ceremonie trochu mrazilo. Byl to skutečně silný zážitek, Tamilové, které jsme potkali, byli velice milí lidé, anglicky uměli jen pár základních slov, ale tak nějak jsme se pochopili.

Cestou zpět na ubytování jsme potkali ještě jeden tamilský průvod, tentokrát nám dali i banány, kus nějakého nepečeného cukroví a na pití jakousi sladkou zelenou tekutinu, to bylo něco pro nás bílé kůže, kteří jsme kontrolovali neporušenost uzávěrů u pet lahví s vodou….Abychom neurazili, tak jsme nápoj vypili a nic se nám nestalo. Nakonec nám ještě udělali na čele tečku z popela.
Závěr z osmého dne: Ani Rough guide Tě nepřipraví na vše.

24.2. Výstup na Adamovu horu

Vyšli jsme ve 2 hodiny ráno, to se zrovna rozsvěcují světla podél cesty. Na vrchol jsme dorazili 20 minut před východem slunce, úplně hotoví, už jsem ani nedoufala, že tam vylezu. Nahoře už byly davy věřících, čekající na východ slunce, který se ovšem kvůli mrakům nekonal. Takže jsme neviděli ani onen slavný trojúhelníkový stín. Nenechali jsme si tedy alespoň ujít Sri Padu, otisk nohy Adama, Buddhy, nebo svatého Tomáše, výklady se různí. Cesta dolů po schodech byla při nejmenším stejně náročná, jako cesta nahoru. Lýtka jsme cítili ještě minimálně týden.
Závěr z devátého dne: Před návštěvou toalety se ujisti, máš-li toaletní papír, obzvláště když máš průjem na vrcholu hory.

25.2.

Přesun busem na vlak do Hattonu byl téměř o život, silnice se v některých místech prudce svažovala a řidič řezal nezabezpečené zatáčky jako závodník. Vlakem, z nějž jsme se opět kochali překrásnými výhledy, jsme se přesunuli do Haputale, upršeného městečka. V „net kavárně“ mi majitel podstrčil trávu, které jsme se hned za dveřmi zbavili vysypáním do kaluže, slyšeli jsme případy, kdy byli domluvení policajti a nebohé turisty pak odtáhli k výslechu. Ubytovaní jsme byli ve vile Amarasinghe, krásné prostředí za skvělou cenu, i když celkem daleko od centra.
Závěr z desátého dne: Není pravda, že se všude na Sri Lance zvrací z okýnka autobusu, tuny kinedrilu jsme vůbec nepotřebovali.

26.2.

Ráno jsme chtěli navštívit vyhlídku Lipton’s seat, ale celé údolí bylo už od brzkých hodin zahaleno v mlze, takže by to ani nemělo cenu. Po snídani jsme se tedy vypravili na bus do Hambantoty. Museli jsme přestoupit ve Wellawaiya. Asi 18km před Wellawaiyou jsme píchli kolo, tak jsme čekali (obklopeni kaučukovníkovým sadem) na další bus. Naštěstí to bylo jen kousíček od Diyaluma falls, které jsme taky měli v plánu navštívit, tak jsme si vodopády v klidu prohlídli.

NP Bundala, Srí Lanka

Do Hambantoty jsme dorazili k večeru, po ubytování v Sun Rose jsme se šli projít k pláži, ta nás tedy vůbec nenadchla, ostatně jako město samotné. Nebylo to ale důležité, jeli jsme sem hlavně kvůli výletu do Bundally. Ten nám zorganizoval tuktukář – jak jinak – kterého jsme náhodou potkali.
Závěr z jedenáctého dne: Všechno zlé je k něčemu dobré.

27.3.

V 5:30 jsme vyrazili směr Bundalla, do parku jsme dorazili za svítání. Džíp stál 4500Rs, vstup pro 3 osoby 5140Rs. Byla to paráda, stáli jsme v džípu a pozorovali zvířenu – množství ptáků, zejména různé vodní druhy včetně čápa marabu, a pak spoustu pávů a papoušků, nějaké orly, opice, viděli jsme krajtu jak loví nějakou myš, potkali jsme 2 slony, což je prý v Bundale vzácnost, promyky, kura cejlonského, šakala, vodní buvoly atd.

Další den jsme se chtěli přesouvat do Uda Walawe, ale tuktukář Mansoor nám vysvětlil, že je to jen uměle vytvořený park se spoustou slonů a přesvědčil nás, ať jedem s ním raději do Yaly. Původně jsme se tomuto parku chtěli vyhnout kvůli teroristům, ale riskli jsme to. Samozřejmě to Mansoor dělal pro peníze, ale byli jsme rádi, že to zvládnem v jednom dni a rupií jsme taky měli ještě dost, tak proč ne. Cesta stála 9000Rs za džíp, vstup 7080/3os. Yala je obrovský park, a je zde hodně keřů, takže není tak odbře vidět jako v Bundale. Viděli jsme zde 2 slony, a krom zvířat co v Bundale ještě víc krokodýlů, sambuly, zoborožce, tečkované srny (spotted deer), varany, divočáky. Neměli jsme štěstí na hlavní lákadla parku – medvěda pyskatého a leoparda, což nás dost mrzelo.
Závěr z dvanáctého dne: Na zvířata je nejlepší jezdit brzo ráno.

28.3.  Přesun do Tangally

Hoo- Maniya blow hole, Srí Lanka

Dle průvodce jsme se nechali od nádraží zavést do guest-house IBIS, nádherná rodinná vila na pláži, trochu dražší, ale cenu jsme usmlouvali z 2800/pokoj/noc na 4500Rs za 2 noci/3os i s taxou, s tím, že už je po sezóně a stejně nemají moc hostů. Jídlo bylo moc drahé, chodili jsme kousek jinam na levné, ale velmi dobré večeře a snídaně. Koupat se moc nedalo, vlny byly strašně silné. Po setmění jsme tuktukem vyrazili do 9km vzálené Rekawy, pozorovat želvy, jak kladou vejce. Každou noc se ukážou minimálně 2, ale my jsme měli opět smůlu. Hlídači říkali, že je to tím, že se nad obzorem blýskalo a že se želvy bojí vylézt z vody. Takže po nás ani nechtěli 600Rs, což je běžná cena za pozorování/os. Po cestě k tuktuku jsme narazili na malou želvičku, jak se plácá v písku a směřuje k vodě, tak aspoň něco…
Závěr ze třináctého dne: I když je něco zaručené, ne vždy to vyjde.

29.3.

Dopoledne jsme vyrazili busem do Dickwelly, špinavé díry, kde nás v obchodě baba pěkně natáhla a ještě se cítila dotčená, že si to nenecháme líbit. Odtud jsme pěšky pokračovali k chrámu Wewurunkanalla, kam jsme jeli kvůli děsivým výjevům buddhistického pekla. Cesta od busu je poměrně dlouhá, bylo už kolem poledne a vedro téměř nesnesitelné, stín nikde. Vstupné 100Rs/os, chrám má několik částí, je velmi barevný a plný soch. V každé části po nás chtěli „donation“, naštěstí jim stačilo pár rupií. Zpět do centra už jsme se svezli busem, dále jsme pokračovali tuktukem (páč už jsme byli hotoví) ke gejzíru Hoo-maniya blow hole. Vstupné (100Rs/os) se vybírá i za díru ve skále….Místo očekávaných 15m prsknul gejzír vodu jen asi 4m a to po desetiminutovém čekání. Ale více prý voda stříká v období dešťů. Tuktuk nás pak hodil k busu do Tangally, kde jsme dali relax na pláži s čerstvým kokosákem a k večeři skvělou langustu.
Závěr ze čtrnáctého dne: Není nutné za každou cenu stihnout víc věcí v jednom dni, a pokud ano, raději si připlatit za tuktuk než se v šíleném vedru trmácet po svých.

30.3.

Kolem poledne jsme busem šourákem dorazili s přestupem v Mataře do Mirissy, guest-house Ocean moon celkem ušel. Je třeba si vybrat pokoj trochu lepší kategorie, pokud nechcete spát v tmavé kopce bez oken. Zbytek dne relax na pláži. Jídlo vynikající za super cenu a ještě ke všemu velké porce.
Závěr z patnáctého dne: Mirissa není opuštěná klidná vesnička, jak tvrdí průvodce. Potkali jsme tu nejvíc bílých kůží z celého ostrova.

31.3.

Sinharaja, Srí Lanka

Brzy ráno jsme vyrazili do Matary a odtud busem s přestupem v Akurrasse do Deniyaia. Nastoupili jsme do nejpomalejšího busu na světě, 60 km jsme jeli 4 hodiny! Cesta byla nekonečná. Z Deniyaie jsme pokračovali tuktukem za 700Rs do pralesa zapsaného na seznam UNESCO – Sinharaja. Na místo jsme dorazili kolem poledne, to už snad ani nemělo smysl tam chodit. Vstupné 644/os, cena za průvodce 350/os. Viděli jsme nějaké ještěrky, pár pavouků, 2 tisícnožky a spoustu pijavic, byli jsme umoření a krásu pralesa jsme si vůbec nevychutnali. Zpět jsme se dostávali opět busem slimákem, do Mirissi jsme dorazili k večeru totálně zničení…
Závěr z šestnáctého dne: Sinharaja určitě stojí za to, ale ubytujte se poblíž a nechoďte vstupem z Deniyaia. Určitě vyražte brzy ráno, kdy je vidět spousta zvířat, zejména hadů a ještěrek a teplota je snesitelná pro lidi. Kamarádi, co byli v hotelu, vyrazili brzy ráno klimatizovaným taxíkem a viděli toho mnohem víc, než my. Taky je důležité mít zkušeného průvodce.

1.4.

Výlet na velryby z Mirissy dopadl katastrofálně. Ačkoli se posádka chlubila moderní technikou na sledování kytovců jako sonar, GPS atd, viděli jsme po několikahodinovém křižování oceánu jen pár delfínů. A to prý každý den na nějakou velrybu narazí. Měli jsme fakt smůlu, zaplatili jsme 25000/3os. Večer jsem si spravila náladu úžasnou ajurvédskou masáží celého těla (4400Rs) – vřele doporučuji!  
Závěr ze sedmnáctého dne: Máme fakt smůlu – ani leopard, ani želva, ani velryby – a to nás mrzelo nejvíc, strašně jsme se na to několik měsíců předem těšili… Známí, kteří nám Mirissu skrz velryby doporučili, zde viděli dospělce i s mládětem.

2.4. Přesun busem přes Weligamu do Galle

Ubytování jsme měli vybrané v historické části Fort, ani nás nepřekvapilo, když jsme narazili na vybydlenou budovu. Místní nás pak dovedl do Dutch vily, stavby v koloniálním stylu, byli jsme jediní hosté, pokoj ponurý, ale velký a cena přijatelná, jídlo dobré a velké porce. Blížil se odlet, tak jsme chtěli nakoupit nějaké suvenýry. Dle průvodce jsme měli zálusk na prodejnu Lakshmi, ale pracovník městského informačního centra nás odeslal do government shopu, kde jsou údajně nejlepší ceny. Cestou nás jakoby náhodou potkal na motorce, aby se ujistil, že do obchodu skutečně dojdem. Tak to už nám začlo docházet, o co jde. Stále jsme mu blbci věřili, nechali tam celkem 8000Rs. Když jsme později přeci jen došli do Lakhsmi, nestašili jsme se divit, jak jsou tam ceny nízké. Odpoledne propršelo, monzuny letos přišly dřív.
Závěr z osmnáctého dne: Nevěř nikomu, ani státním zaměstnancům. To nás skutečně zklamalo. V Galle je třeba být stále ve střehu a snažit se nenaletět.

3.4.

Proflákaný den v Galle, prohlídka historické části, další nákupy a odpoledne liják. K večeru jsme pozorovali z opevnění jak připlouvají mořské želvy a požírají řasy z kamenů ve vodě. Působivý zážitek.
Závěr o devatenáctého dne: Želvy jsme nakonec viděli tam, kde jsme to vůbec nečekali. Galle na nás působilo ponurým dojmem, ale možná to bylo tím deštěm.

4.4.

Přesun vlakem po pobřeží do Colomba, odtud busem do Negomba, odpoledne opět liják.

5.4.

Odlet Colombo – Qatar – Heathrow – Stansted – Bratislava

HedvabnouStezku.cz založili a provozují cestovatelé pro cestovatele. Hedvábná stezka je pro nás symbolem. Lidé po ní putují už 2500 let, ale taková cesta stále vyžaduje odvahu a vytrvalost. Na Hedvábné stezce i dnes každý prožije „svá vlastní dobrodružství“ a „objeví pro sebe“ nová místa nebo třeba sám sebe. Doba objevů a dobrodružství zdaleka neskončila. Kdo chce, ten je i dnes najde na mnoha místech světa.

Zkušenosti čtenářů

Soňa

ahoj Jani,
náhodou nemáš číslo na Namala?
sona

Petr D.
Soňa:

Pro dve samotne zenske, ktere jedou na Sri Lanku, je to idealni destinace. Sri Lanka je pohodova, bezpecna, levna, doprava funguje dobre, jen je dost mepohodlna (budete se mackat). Zenske obecne musi byt opatrnejsi nez chlapi, ale jinak na svych cestach potkavam hodne cestujicich zen, a to i samotnych. Naposledy jem potkal treba 60-letou Norku, ktera kazdy rok stravi sama 6 mesicu na cestach (Jizni Amerika, Asie…). A jak je vitalni! Je to jenom o tom, vyrazit nekam poprve, pak uz to jde samo 🙂

Jana
Soňa:

Ahoj Soňo,
píšu pozdě, až teď jsem zjistila, že mi to otiskli 🙂
Číslo na Namala Malwa Arachi je +94776618292, určitě doporučuji, byl zlatej! 🙂

jaroslava.novakova

Janicko, ktera jsi psala o SriLance, mohla bys posoudit muj sileny napad jet na SL 2 zenske samotne, v unoru na 2 tydny, mene cestovat nez vy.Zvladneme to?Porad, moc dekuji Jarka

Katekat
jaroslava.novakova:

Ja jedu na 3 tydny, cestovat budu sama…Myslim, ze to zvladnete. Kdyztak se muzeme nekde spojit 🙂

Jana
jaroslava.novakova:

Ahoj Jary,
ve dvou to určitě zvládnete, když zapojíte zdravý rozum, ktreý říká i v ČR nenechat se zlákat někým cizím na podezřelé místo nebo akci. Byli jsme i na Mauritiu a tam se to třeba moc nedoporučuje.

AZA

Ahoj,

pred 2 lety jsme byli take na Sri Lance.Byl to uzasny zazitek.Moc me potesilo ze jste take narazili na tuk tukare Namala v Kandy.Tento clovek je opravdu neskutecny.Stravili jsme s nim asi 3 dny a zavezl nas na hodne zajimavych mist a byl moc pratelsky.Dokonce nas pozval na veceri do jeho domu! Nakonec jsme ho lehce preplatili (dal jsem mu asi 10000rs) a on si od nas vyzadal tel.cislo a pri odletu za nama prijel do Negomba a dovezl nam kozene kreslo a par dalsich suvenyru.Jenom potkat Namala je zazitek sam o sobe (a ze jich na Sri Lance nebylo malo).Diky za vasi reportaz, ikdyz vyznela trosku negativne podle meho, urcite stoji za to se na SL podivat.

pro JaroslavuNovakovou : Holky nic se nebojte a jedte…bude to paradni zazitek verte mi.

PS pro vsechny ostatni: rad poskytnu info o SL kdykoliv mi napiste na mail…

Jana
AZA:

Jé, tak to jsem rozhodně nechtěla, aby můj příspěvek vyzněl negativně 🙂 Mně se tam moc líbilo, i přes to, že nás potkalo pár mrzutostí a to zejména že jsme milovníci zvířat a neviděli jsme želvy a velryby, na které jsme se moc dlouho těšili….Ale jinak vzpomínáme na krásy ostrova s láskou 🙂

Milan

Ahoj, já budu na Srí Lance od konce ledna až skoro do konce února, když se někdo bude chtít připojit, třeba i jen na část pobytu, budu rád.. 🙂
Milan

Katekat
Milan:

Ahoj Milane,
priletim na Lanku 4.2. a odletam 26.2.
Letim sama…Plan mam vicemene hotovy, doladuji detaily.
Kdyztak mam profil na webu Orbion, kde mam vic info, stejny nick.
Jinak v pripade zajmu email 🙂

Jaroslava
Katekat:

Letime na SL 6.2., zpet 26.2., to se urcite potkame,nejpozdeji 26. u letadla v 21 h.Kontakt mailem.
Tejk kér!

Jana

PS: Více fotek i s popisky na http://janaventura.rajce.idnes.cz/Sri_Lanka_2009/

Daniela Kratochvílová

Dobrý den,

SL mě a manžela zaujala už před delší dobu, chtěli bysme se tam vydat, můžete te mi prosím napsat nějaké odkazy a poznatky. Je lepší jen na vlastní pěst nebo s cestovkou? Chtěli bysme bydlet nejlépe v bungalovu, nebo v něčem malém a cestovat.

Moc děkuji.

mel
Daniela Kratochvílová:

Já bych doporučila jet na vlastní pěst.Cestování není nijak komplikované vzledem k rozsáhlé síti autobusových linek,Dostanete se téměř všude.Vlak také funguje.Jízda vlakem celkem zážitek.Jen se budete v obou dopravních prostředcích trochu mačkat,ale s tím se tak trochu počítá ,ne? sehnat ubytování za přiměřenou cenu není také zase tak velký problém.Přeju hodně zážitků a doporučuji jet na vlastní pěst.Rozhodně ušetříte finance a získáte víc zážitku.Srí Lanka je moje oblíbená,tak ať se stane vaší také.Mel

Jaroslava
Daniela Kratochvílová:

Danielo,
prave jsme se vratily po 20 dnech ze SL, bez cestovky jsme vse perfektne zvladly, 4 zenske 191 let 250 kg !Cestovani jen bus + vlak + tuktuk, ubytovani operativne na miste.Vse fungule dobre. Nastesti je tam stale malo turistu, jed co nejdriv, nez to tam zavali cestovky.Dotazy rada zodpovim mailem .

Damal
Jaroslava:

Ahoj, je nutné mít zařízené ubytování předem kvůli vstupu do země nebo stačí až na místě?

Díky
Damal

Dáša
Damal:

Ubytování mít nemusíš, je dobré z Lonely vyčíst nějaký název hotelu, protože ho vyplnuješ do formuláře při příjezdu i při odjezdu. Vrátila jsem se minulý týden, je to pohodová a úžasná země, bude se ti tam líbit.

Jana
Dáša:

Naprosto souhlasím 🙂

Jana

Danielo,
také doporučuji na vlastní pěst, mnohem lépe nasajete atmosféru, některé busy jsou extrémně pomalé, to je potřeba si asi předem zjistit, pokud nechcete cestovat půl dne….Ve vlaku jsme se nikdy nemačkali, kupovali jsme 2.třídu, místní většinou jezdí 3., tam se mačkají. Z jednoho místa byste všude nedojeli, nebo byste museli velmi brzo vstávat a cestovat několik hodin, ostrov je poměrně velký, je lepší se přesouvat. Srí Lanka je nádherná, určitě se Vám bude líbit. Kdybyste chtěla nezkrácený denník, napište mi na jana.ventura@seznam.cz

Zaza

Ahoj, chtěla bych se zeptat zkušených, co si myslí o odjezdu na SL na konci října?

díky Z

Jiřina Kolářová

Ahoj,
bude mi 60 let, necítím se ale vůbec stará, chci jet na Srí Lanku jen s batohem a hledám spolucestující, bylo by to tak v listopadu 2012? Ještě přesný datum nevím, musím se podívat který měsíc tam tak moc prší. Jestli by se někdo chtěl ke mě přidat, budu moc ráda. Čekám na dopis Jiřina z Prachatic

Pavla B.

Zdravím všechny, my jsme se zrovna s manžele ze SL vrátili. Byli jsme tam jen 14 dní, a tak jsme si nechali doporučit trasu místním průvodcem. Bylo to Negombo-Habarana-Polonnnaruva-Kandy-Ella(tam to bylo vůbec krásný)-Tissamaharama-Mirissa. Vždycky pro nás ještě usmlouvával nejlepší ceny ubytka atd. Byl zlatej. Má i stránky v ČJ, ale moc česky nemluví, i když jak říká s Čechy pracuje nejraději. Když tak mrkněte http://srilanka.dopravit.cz

Marky
Pavla B.:

Zdravím,Pavlo.
mohla bych Vás poprosit e-mail? Na kolik Vás pobyt plus mínus vyšel? Prý se tam teď dost zdražilo, díky

Pavel

Ahoj. Od 15.12. do 23.12. budu na Srí Lance. Zatím žádný plán, přiletím ze Singapuru. Nechce se někdo přidat k cestování po ostrově? Pavel

Hana Pechova

Chtela bych reagovat na pochvalne informace o Namalovi – ano, je pratelsky, trochu sileny a hodne jsme se s nim pobavili, nicmene! Cestovali jsme dve holky a neustale nas chtel objimat a pusinkovat a mel takove neprijemne reci. Takze holky, prosim, budte obezretne. Jakmile jsme na jeho hru nepristoupili, zacal byt dost nastvany a uplne nam zrusil jeden den vyletu, ze uz chce jet zpet domu, nedodrzel plan, ktery jsme si slibili. V jeho knize je plno pozitivnich referenci, ale jsou to vetsinou pochvaly od paru, vetsich skupin nebo od muzu 🙂

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář: