Jak správně cestovat po Indii? Odhoďte průvodce a řiďte se citem!

Dal jsem si pár placek ke snídani ve stánku na ulici a pozoroval kuchařku, jak s letitým grifem roztírá těsto po plotně, aby každá dosa byla správně křupavá. Vedle kamen se vršila hromádka dřeva, to její muž mačetou sekal klacky, aby bylo čím topit. Snad každý, kdo bydlí na předměstí Tarikere, se tu zastavil. Někdo jenom popadl placku a utíkal do práce, jiný si v klidu vypil čaj, vykouřil cigaretu a probral výsledky včerejšího kriketu proti Pákistánu.

Když jsem pozoroval tenhle cvrkot, uvědomil jsem si, že právě to je důvod, proč cestuji a také proč cestuji po takových dírách jako je Tarikere. V žádném turistickém průvodci ho asi nenajdete, nic moc zajímavého tu vlastně není, ale přesto má i tohle město svoje kouzlo a osobnost. A právě tenhle styl cestování bych vám chtěl přiblížit, tu pohodu dnů, kdy místo, abyste se hnali za neexistujícím svatým grálem, víte, že jste přesně tam, kde být máte a užíváte přítomnost dokonalého okamžiku.

Vykročte z davu

Indický subkontinent už odedávna láká cestovatele z celého světa. Nejdříve to byli jen obchodníci s kořením, námořníci a misionáři, ale dnes už sem může vyrazit vlastně kdokoliv. Stačí trocha času, pár korun a hlavně odhodlání vyrazit. Tenhle nádherný kus Asie nabízí cokoliv, co si jenom můžete přát od nekonečných pláží na východním i západním pobřeží přes vyprahlé pouště a velkoměsta až k velehorám a malým vesničkám, kterých se okolní svět jen pramálo dotkl. To všechno protkané rozmanitou kulturou snad všech náboženství, která dnešní svět zná, a korunované památkami na pradávné civilizace.

Další cestopisy: VIDEO-jak chodit v Indii na záchod, Pudža, chvíle, kdy obživne klášter.

Už Hanzelka se Zikmundem v úvodu svého cestopisu popisují Indii prostřednictvím dvanácti hlasů, kdy každý vidí tuhle zemi úplně jinak. Indii můžete opravdu procestovat křížem krážem a vždycky objevíte něco nového, nečekaného. Je proto velká škoda, když se většina cestovatelů drží vyšlapaných cestiček a s nosem zabořeným v nejnovějším výtisku Lonely Planet se žene po stejné trase jako stádo na porážku, přímo do náruče místních podvodníků. Není se čemu divit, když si pak stěžují jak je tahle země děsně drahá, všude je moc lidí a každý se je snaží okrást. Přitom tu opravdovou Indii vlastně ani nepoznali!

Stačí jenom vykročit z davu, začít cestovat podle svého a najednou zjistíte, že i v té nejmenší vesničce můžete narazit na tisíc let starý chrám, kde nejen že nebudete platit vstupné, ale místní se ještě budou přetahovat o to, kdo vás pozve na večeři a u koho budete spát. Místo pláže přeplněné turisty a prodavači všemožných tretek si najdete malý kousek ráje, který tu se svým bělostným pískem a průzračnou vodou čeká jenom na vás anebo si uděláte spoustu nových přátel při návštěvě místní školy, kde budete vyprávět o tom, jak to vypadá v Evropě.

Rozhodně se nechci prohlašovat za žádného odborníka a už vůbec ne znalce Indie, na to jsou tu určitě jiní, jenom bych chtěl představit Indii tak, jak ji poznávám já a podělit se o pár rad pro ty z vás, kteří by chtěli také na chvíli zmizet z toho zimního nečasu, který v Čechách vládne a užít si trochy tepla.

Nejlevnější země na světě

Předně je potřeba si uvědomit, že jenom samotná Indie je velká asi jako Evropa, a proto jí prostě nejde procestovat celou najednou. Jen si vzpomeňte, jak se všichni smějeme Japonským turistům, když přijedou na týden do Evropy, vyfotí si Karlův most, Pražský hrad a možná pár dalších památek a hurá do sousední země, “vždyť v těch malých Čechách toho víc není“.

Spousta z nás ale při cestování dělá přesně to samé, většinu času tráví v autobusech, letadlech a vlacích, okolní krajinu pozoruje přes zaprášená okna, vyfotí si pár památek, a ve městě hledá jen hotel, kde si po tom maratonu odpočinout. Přitom když trochu zpomalíte, zastavíte tam, kde se vám zrovna líbí, posedíte si u čaje a popovídáte si s místními, tak nakonec zjistíte, že v okolí jediné vesnice můžete poznat Indii lépe než někdo, kdo za stejný čas navštívil všechny její státy.

Indie je navíc skutečný ráj cestovatele, co se finančních nákladů týče. Stále je to jedna z nejlevnějších zemí na světě, a i když, stejně jako všude jinde, utratíte i tady přesně tolik, kolik si můžete dovolit, dá se vystačit i s o hodně méně než deseti dolary na den. Když totiž nebudete zbytečně utrácet a žít jako místní, mnohem lépe sem zapadnete a pochopíte, jak to tady funguje. Místo tuk–tuků začnete jezdit městskou dopravou, vyměníte klimatizované autobusy za ty místní a k obědu si dáte hromadu rýže s vegetariánským kari ve stánku na ulici.

Samozřejmě, že podle bílé kůže ve vás každý pozná Evropana, ale i to v mnohém pomůže. Všichni hned pochopí, že nerozumíte nápisům na autobusech, a tak poradí cestu i do té nejzapadlejší díry. Často připojí i nápady, kam jinam se podívat a budou mít určitě aktuálnější informace než tištěný průvodce. A když ani tyhle informace nestačí, Indie vám s radostí nabídne další řešení. Ulice i těch nejmenších městeček jsou plné internetových kaváren a stánků telefonních operátorů, kde si za pár rupií můžete pořídit místní simkartu a být online kdekoliv. Není ale potřeba nějak zbytečně bádat, kam se vydat, stačí zapíchnout prst do mapy a vyrazit. Indie je tolik rozdílná od toho, co známe z Evropy, že opravdu všude narazíte na něco zajímavého.

Nedělejte si hlavu s vybavením

Cestování samotné už pak vlastně jde úplně samo, díky tomu, že na vývěsních štítech nad obchody a restauracemi je skoro vždy uvedená adresa, pořád budete vědět, kde jste. Autobusy zastaví, kdekoliv si mávnete, a jezdí každou chvíli. Navíc, pokud nebudete chtít strávit celý den na cestě, není potřeba rezervovat žádné jízdenky, protože kapacita autobusů je omezená jenom tím, kolik lidí tam konduktor nacpe. Rozhodně ale odmítám ty klasické obrázky lidí sedících na střechách autobusů a vlaků a vlajících na každém kousku, kterého se dá držet. To opravdu není standardem a většinou si v pohodě sednete.

Ono vůbec se to s tou přelidněností Indie občas přehání. Přelidněná jsou totiž jenom velká města, pokud vyjedete ven z té mamutí aglomerace, čekají na vás krásná malá městečka se spoustou zeleně okolo, a i když nechci říkat, že ve městech nic zajímavého nenajdete, rozhodně toho s Indií už nemají moc společného. Proto mám mnohem raději malá městečka, kde si můžu užít skutečné dobrodružství poznávání.

V batohu na zádech mám všechno, co je k životu potřeba, a toulám se, kam mě nohy zanesou. Vlastně toho k životu není potřeba moc. Protože je tu pořád teplo a mimo monzunové období i sucho, stačí ten nejobyčejnější spacák a stan ze supermarketu, karimatka a nějaké to oblečení. Zní to možná divně, ale za tu dobu, co se toulám po světě, jsem už vyzkoušel všemožné vybavení a kilový stan za dvě stovky z toho vyšel zdaleka nejlépe.

Dohromady můj batoh váží tak deset kilo a můžu zůstat trčet i v té nejzapadlejší vesnici. Pravda, po ránu se občas kolem stanu sejdou všichni z dalekého širokého okolí, aby zjistili, co jim to na poli vyrostlo, ale když zjistí, že je to jenom nějakej bláznivej Evropan, s radostí mě přivítají.

Přeperte si u pramene

Protože většina Indických domácností nemá tekoucí vodu, ani hygiena tady není žádný problém. Všude narazíte na veřejné koupelny, kde ze sebe za pár rupií smyjete prach cest a vyperete si prádlo nebo si to zkusíte jako místní ženy na nějakém tom ghátu u řeky. Jenom si dejte pozor, ať nejste moc daleko od pramene, s čističkami odpadu si tu hlavu opravdu nikdo neláme.

A že vám turistické kanceláře nabízejí výlety do národních parků, na safari nebo plavby po říčních kanálech? Není nic jednoduššího než si takový výlet zařídit sám a za zlomek ceny. I v národních parcích jsou vesničky, kde najdete ubytování a jídlo a když se budete pohybovat sami a ne s bandou dvaceti dalších turistů, uvidíte určitě mnohem více divokých zvířat.

To samé platí třeba o plavbě po vyhlášených Keralských kanálech, kde místo houseboatu můžete plout od vesnice k vesnici s vodními autobusy a když se vám někde zalíbí, zůstaňte tam. Já to udělal a západ slunce nad jezerem Aštamůdí a následující večerní púdža a společná večere s celou vesnicí patří k nejkrásnějším zážitkům v mém životě.

Vzhůru mimo trasy!

Na závěr bych ještě chtěl připojit jedno upozornění. Tím, že vykročíte z cest vyšlapaných tisíci turistů před vámi a zamíříte do oblastí západní kulturou nedotčených, stáváte se reprezentantem nás všech ostatních. Uvědomte si, že jste hosty v cizí zemi a přizpůsobte tomu své chování. Na plážích v Goa už nikoho nepřekvapí holky v bikinách a vůně marihuany a alkoholu linoucí se všude kolem, jinde už ale Indové tak tolerantní nejsou.

Indie je v mnoha ohledech dost puritánská a je potřeba s tím počítat a chovat se podle toho. Také nemůžete očekávat stejný komfort jako v turistických letoviscích, kde oběd vybíráte z menu a není problém objednat si specialitu ze severní Indie, i když jste zrovna v jejím nejjižnějším cípu. Většinou dostanete na výběr z různých druhů placek nebo rýže se zeleninou a často se stane, že neseženete ani lžíci. Zato alespoň okusíte místní speciality tam, odkud skutečně pocházejí a budou vám talíř doplňovat, dokud váš žaludek nebude naplněný k prasknutí.

Stejně tak nejde počítat s tím, že všude se domluvíte anglicky, a to i přes to, že angličtina tu z dob koloniální éry má silné kořeny. Indové jsou ale neskutečně komunikativní a nakonec se domluvíte vždycky, i když každý mluvíte jiným jazykem. Vlastně všechny tyhle drobnosti ale ke skutečnému cestování patří. Pokud by totiž nebylo potřeba překonávat obtíže a občas jste neskončili v nějakém tom průšvihu, nebylo by nakonec ani na co vzpomínat. Proto přeji, ať všechny ty průšvihy dobře skončí a cestování si užijete tak jako já.

Lukáš Lang se bude po toulat po Indii až do začátku dubna, kdy už tam na něj bude moc velké vedro, a tak se zajede zchladit do Himalájů. Jeho cestu můžete sledovat v deníkových zápiscích na webu x253.wz.cz nebo ho můžete potkat v nějakém tom zaprášeném městečku nad sklenicí čaje.