HedvabnaStezka.cz SvetOutdooru.cz SvetBehu.cz TuleniPasy.cz Padler.cz FestivalObzory.cz SnowFilmFest.cz ExpedicniKamera.cz

Jak jsem projel Indii

Jak jsem projel Indii

Již se setmělo, lehce ochladilo (no to není to správné slovo, chlad tu jistojistě není) a příjemný větrák v další internetové kukani jede na plné obrátky, namířen na mojí hlavu.

zapad slunce

Výlet je u konce, je tedy potřeba porovnat vlaječky a špendlíčky zapíchané do pomyslné mapy Indie. Vyhrabte tedy zaprášený starý školní atlas nebo si najděte mapu Indie někde na netu, ať si můžete prstem ukazovat, kudy že jsem se tou Indií motal.

Poznámka: mám stále trochu problémy s názvy míst, něco píši anglicky, něco česky, něco jak si myslím, že je český, něco úplně blbě. Tak snad si to nějak přeložíte…

Celá cesta se začala v Pundžábu a první dva týdny bylo trochu chaotické poskakování, tu do Agry podívat se na Tajmahal, tu do letoviska Šimla v Himáčal Pradéši, tu v Chandigaru na svatbu. Řekněme více konzistentní cesta se začala až později návštěvou městečka McLeod Ganj, kde žije Dalajláma a mnohou utečenců z Tibetu.

Zima a déšť mě vyhnal těsně před tibetským Novým rokem, sjel jsem z hor do rovin, opět do Pundžábu, do nejsvatějšího sikhského města Amritsar, nedaleko hranic s Pákistánem. Tam jsem navštívil svatý Zlatý chrám, podíval se na bláznivou ceremonii na hranicích s Pákistánem, a pokračoval dál.

Radžastán byl můj další cíl a zároveň první velký indický šok. Nečetl jsem moc dobře turistického průvodce, takže až na místě jsem zjistil, že jsem se vypravil to nejturističtější části Indie, a zcela to otřáslo mými představami kolik a jakých turistů do Indie jezdí. Bikanér bylo ještě relativně příjemné místo, ale Džajsalmér, to byl brutus turistikus natřetí. Město prakticky zničené turismem. Malá zastávka v Džodhpuru pak byla celkem osvěžující, zde byl Radžastán podle mých představ – pěkné staré město, nad kterým se tyčí mohutná pevnost, a na obzoru vyprahlá krajina.

Až doteď jsem jel podle „plánu“, jak jsem si to doma nakreslil do mapy, několik e-mailů ale vše změnilo a místo na jih jsem mířil zpět do Dillí, kde jsem se setkal s kamarádem Ralfem a ušili jsme plán na výpravu do úplného severovýchodního cípu Indie. Plán ale ztroskotal hned na začátku – na návštěvy většiny států severovýchodu je třeba povolení a to se dává většinou pouze skupinám o minimálně čtyřech lidech. Dva nám chybí… Vyrážíme tedy pomalým tempem na východ, třeba někoho potkáme. Tím se začala asi největší etapa cesty – pomalý detailní přejezd Uttar Pradéše…

Tradiční cesta Uttar Pradéší (UP) se skládá z návštěvy Agry a pak nočním vlakem do Varanásí. My jsme tento „noční přejezd“ protáhli na tři týdny a UP si řádně užili. Někdy spíše „užili“, UP je spíše ta temnější část Indie s nejznečištěnějšími městy a s nejvíce nepoctivci. Oprášili jsme naše znalosti indických příběhů a vypravili jsme po místech spojených s eposy Mahábhárata a Rámájana.

První místo byla Mathura, rodiště Kršnovo a místo, kde se slaví Holí festival s největším entuziasmem v celé Indii. Lucknow, hlavní město UP, jsme rychle prohlédli a pokračovali do Ayodhya, rodiště Rámova. I další místo, Allahabád, je jedním z nejposvátnějších míst v Indii, stékají se zde tři nejsvatější řeky (i když jedna z nich je mýtická podzemní řeka, takže uvidíte pouze dvě řeky, ale uprostřed to trochu bublá, tak tam někde asi vyvěrá ta podzemní…) a koná se zde jednou za několik let obrovský indický festival Khumb Melá.

Z Allahabádu ale rychle pryč, tolik hajzlíků a podvodníků na jednom místě, to se jen tak nevidí. Zdrháme tedy do Čitrakůtu, dalšího svatého místa, spíše místečka, někdy nazývaného „míní-Varanásí„. Malá řeka, malé gháty, malé loďky, málo lidí. Ale velká pohoda. Až se nám ani do toho velkého Varanásí nechce. Ale co naplat, nevidět nejsvatější indické město, to by byla ostuda.

Z Varanásí jsme si udělali malý výlet do Sarnátu, a tím se naše cesta přehoupla z etapy hinduistické do etapy buddhistické. Konec hlučným hinduistickým obřadům, konec vlezlým bráhmanům žadonícím o peníze. Začíná pohoda, meditace, klid…

Sarnáth bylo víceméně archeologické místo. Buddha zde před pár tisíci lety poprvé promluvil k lidem, jeho slova zůstala v paměti lidí, ale místo bylo zapomenuto. Až novodobí archeologové řekli „tady se to stalo“.

Ve Varanásí jsme si odpočinuli a zakončili naší cestu přes UP, načež následoval skok do sousedního chudého státu Bihár, pouze navštívit městečko Bodhgaya, jedno z nejsvatějších míst Buddhismu. Zde Buddha rozjímal pod stromem a došel zde osvícení. Původní strom byl před staletími pokácen králem Ašókhou, ale je zde strom nový, genetický potomek stromu původního. A starý chrám a pak hromady chrámů nových. A město se uklízí a zdobí, zítra přijíždí na návštěvu thajská princezna.

nakladak

Další skok a jsme z Západním Bengálsku, v místě proslulém čajem, v Dádželingu. Okolní hory jsou ztraceny v mlze, vyrážíme tedy na cestu nad mraky, abychom spatřili nejvyšší hory světa. Hned čtyři osmitisícovky se rýsují na obzoru a zpestřují naší pětidenní túru horami.

Z Dádželingu je to už jen přes kopec do státečku Sikkim. Původně buddhistické království plné krásných klášterů, malebných údolí a majestátných hor jsme projezdili a hlavně prochodili v jeho západní části. Zde již není Indie. Lidé jsou jiní, pracovití, je tu klid, čisto, hovězí je běžně na jídelníčku. V celém Sikkimu jsme viděli jen jednoho žebráka!

Zpět do „normální“ Indie se nám ani náhodou nechce, do všeho toho handrkování a hluku, ale je to jenom na přejezd, další den jsme opět v neindické Indii, v Assámu. Hlavní město Guwahati na břehu řeky Brahmaputry je jistě mnohem „indičtější“ než byl Sikkim, ale je tu pohoda. Přijeli jsme zrovna do nejlepšího, Bihu festival je v plném proudu, slaví se assámský nový rok. Do těchto končin již jen málokdo zavítá, občas nějaký zbloudilý turista, ale shodou okolností se nás zde najednou sešlo celých devět turistů. Hned tvoříme skupinu a žádáme o povolení do dalších států severovýchodu.

Západní Arunčal Pradéš s klášterem Tawang je pro mě poslední cíl. Tři měsíce utekly jako voda a ač by bylo stále co vidět, přišel můj čas. Viděl jsem jen malý zlomek Indie a každé místo bylo úplně jiné, jak to pak musí být odlišné v dalších končinách na jihu? Je lépe vidět Indii ne jako jednu zemí, ale jako kontinent plný různorodých států – když projedu východ Evropy, taky nebudu říkat, že jsem poznal Evropu.

Mnozí říkají: „miluji Indii, ale nesnáším Indy“.

Teď již tomu rozumím.

Tak to je tedy ve stručnosti vše. Chcete vědět víc? Mám toho po papírkách v batohu spousty, ale znáte to – vrátíte se domů, práce, stres, realita všedního dne. A papírky a deníky zůstanou někde v krabici… Takže je to na vás, ptejte se, otravujte, požadujte. Pak snad dopíši i zbytek 🙂

Vojta

(Dillí, 29.4.2007, 42C ve stínu)

Zkušenosti čtenářů

Veronika Seidlova

Milujes Indii a nesnasis Indy? Predstav si to naopak: ze nejaky cizinec rekne "miluju Cesko, ale nesnasim Cechy"…Podle me je tohle povrchni nazor cloveka, ktery projel ten obrovsky subkontinent stylem "kdyz je utery, musime byt v Belgii" a poznal jenom turisticka mista a lidi napojeny na turistiku. To je jako kdyz cizinec prijede do Prahy, taxikar ho okrade cestou z letiste, pak ho kapsari okradou na Vaclavaku a cisnici ho oberou o zbytek na Staromaku…a z Cechu pozna jenom tyhle vylupky. Co asi bude rikat? Takovych jako ty, jsem v Indii potkala dost – zevseobecnuji z prvni natazene zebrajici ruky, aniz by se vubec zajimali o fakta, ktera za tou natazenou rukou jsou, a opravdove, normalni Indy nepoznaji, protoze pres svuj uz z prvnich dojmu utvoreny nazor a take styl cesty ani nemuzou…Nechapu, proc lidi jako ty cestuji…mozna, aby si pohonili ego, tim, ze reknou "byl jsem tam" a pak povesili na net svuj naprosto neoriginalni a jeste navic rasisticky vyplod.

V
Veronika Seidlova:

Ahoj,
já bych ho kvůli jedné větě takhle neodsuzoval. Podle čeho soudíš, že tohle je rasistický výplod? Četla jsi ty předchozí články? Mně se aspoň půlka z nich docela líbila. Neznám nikoho, kdo by nenadával na Indy v turistických oblastech. Na druhou stranu, cestování v Indii prostě je zábava, má to něco do sebe i kvůli těm otravům, to u nás nemáme. Někteří s nich si opravdu potřebují vydělat a zas tak moc to nesype. Bohužel si neuvědomují, že se tím některá místa stávají nesnesitelná.
Já nemůžu říct, že bych třeba po měsíci cestování nesnášel Indy, i když po delší době z toho člověk začíná být unavený a podrážděný. Čas od času jsme narazili na někoho skvělého, někdy to byly drobnosti, třeba jsme si docela dobře (v rámci možností) popovídali, někdy nám opravdu pomohli.

Václav Pouska

Vojta Filip
Veronika Seidlova:

Ahoj, rikam si, jestli na to mam vubec reagovat. Jedna vec je, ze to vubec nemelo byt v nazvu clanku, to si pridala redakce. A druha, ze jsem to mozna vubec nemelo byt v tomto clanku, ale az v dalsim, kde to chci trochu rozptitvat, aby to nebylo to zevseobecneni, ktere to melo ironizovat. Ono kdyz si to prectes jeste jednou, je tam napsano, ze jiz rozumim tomu jak mnozi rikaji… Nikoliv ze ja rikam. A mozna kdyz si to prectes jeste jednou, tak uvidis, ze jsem rozhodne nepoznaval jenom mista turisticka a lidi napojene na turistiku. Preji pekny den a prijemne cestovani 🙂

Karel Wolf
Vojta Filip:

Nejdrsnejsi "otravove", kteri se te i podesate zaptaji, jestli nechces koupit pohlednici chramu, tak jsou u Khadzuraha. Nejprve jsme si to prozili sami na vlastni kuzi a mysleli jsme si ze z nich zesilime, a pak jsme si druhy den pockali, az prijede plny komercni bus s bandou turistu a sledovali jsme ty Indy, jak stebetaji kolem cele skupiny. Vzdycky se prilepili dva chlapici na jednoho turistu ze dvou stran – to byl hukot … tam vzniklo oznaceni "human moskito" …. jo a pak jeste vzpominam na poradnou masaz pri prijezdu vlakem do Dzajsalmeru v Radzastanu. Tam uz musela zasahnout policie – jinak by ti dohazovaci nebohe turisty uslapali. Ano je to "exoticke" – je to neco co tu nemame – ale ceho je moc, toho je prilis … AHOJ

David Kučera
Veronika Seidlova:

Co napsal Vojta v těch dvou větách úplně chápu. A oceňuju to. Ale nevím jestli bych to chápal, kdybych v Indii nikdy nebyl – to je na psaní o Indii trochu nebezpečné, ale o to víc dobrodružné :).

Indie je úchvatná v tom, jak je k nám ne-Indům "nemilosrdná": každému odzrcadlí jeho sebemenší vnitřní problém, nevyrovnanost a vše podobné. Osobně jsem nikde jinde nedostal svoje leckdy povrchní názory a předsudky tak sežrat jako tam. Indové jsou tak jiní, že je obtížné je "vydejchat" – říkal jsme si když jsem se vrátil. Teprve později mi došlo, že jsem nemohl vydejchat jen a jen svoje utkvělé představy o tom jak má svět vypadat a jak se mají lidi chovat. Moje výhrady k Indům tedy paradoxně neměly s Indy nic společného – a za tenhle můj malý soukromý objev jim patří velký dík.

Přesto však mám neblahé tušení: až znovu pojedu do Indie, nejspíš budu na Indy zase drsně nadávat. To už ale budu vědět, že jsem se dotknul dalšího svého slabého místa. Proto cestu do Indie doporučuju každému: zaručeně se o sobě dozvíte to, co jste nikdy nechtěli vědět :).

Monika
Veronika Seidlova:

Souhlasim s Davidem. Presne vystihl nase fungovani mimo nas "stredobod" – cesky a osobnostni. Nase ocekavani o zemi a o lidech, predstavy, jak by mely "veci" fungovat, rozdelani na dobre a spatne, neustala snaha skatulkovat a nasledne hodnotit. Zeme jako Indie jsou vybornym mistem, kde se muzeme podivat sami sobe do oci. Take si vzdycky zanadavam, a je jedno jestli ta mista a lidi, za kterymi se vracim, miluji. Rozciluji se, jak ze to vlastne funguje nebo spise nefunguje {podle mojich predstav}, co si vlastne o sobe vsichni mysli, kdyz by preci meli byt "spiritualni", pokorni, ohleduplni…prece jsem to o nich cetla. Nejvice se musim usmivat sama nad sebou, jak me iritovali "doterni" zebraci, protoze by se take radi najedli, Indove zadajici o penize na mobilni telefon nebo dum, protoze by chteli zit urcitym standartem jako my Evropane, clenove rodin pratel, kteri automaticky natahli ruku a ocekavali, ze jim tam nasolim zlata prasata {to me dokazalo nazdvihnout asi nejvice, co je to za drzost, to nemaji ke me ani trosku respektu?}. Jenze oni jsou proste takovi. To je Indie, to je Asie. Vytvorili si o nas Evropanech urcitou predstavu. Stejne jako my o nich. Urcite si zase zanadavam, postezuji, budu vykladat pratelum, "tentokrat to byla opravdu sila". Po case vse prehodnotim, priznam si, ze to byla opet moje blbost neco ocekavat, podrazdenost, netrpelivost, proste tisice slabosti, ktere vyplavaly na povrch. Stale se ucim prijimat a nesoudit. No neni to vlastne super mit takovy vylet sebepoznani v cene?

alice in wonderland
Monika:

Davide, to je vystiženo nejpřesněji, jak to jde.

Není co dodat :-).

Kéž by si tenhle axiom přečetl každý před cestou do Indie, po návratu a v Indii si ho opakoval minimálně každý den.

Nechce Hedvábná Stezka nechat natisknout trička s hláškami jako: "HS varuje: Indie naruší vaše harmonické vnímání světa." nebo "Proč by měl svět fungovat přesně podle tvých představ? – moudrost úspěšného cestovate po Indii" 🙂

Marian
Veronika Seidlova:

No je pravda, ze mne cesta do Indie zmenila pohlad na svet. Dovtedy som si myslel, ze ludia su v principe na celom svete rovnaki a rozdiely medzi nimi su len vo forme ako sa prejavuju. Po tejto navsteve mozem zodpovedne prehlasit, ze ludia su rozni a, ze napr. v Indii ziju sami primitivi. Neviem ako inac nazvat ludi ktorim je jedno, ze ziju na uliciach, kadia na chodniky, spina a bordel je sucast zivotneho priestoru, na cestach pozeraju vsetci len na seba, klamstvo a falos je ich typicka crta. Mne je z nich zle. A este jedna vec. Niesom absolutne ziadny rasisita. To len moja skusenost s Indmi mi nedovoli inac.

Majka
Veronika Seidlova:

Můj zájem o různá náboženství mě zavedl až do Indie. Nejsem rasista ani vyznavač nějakého konkrétního náboženství. Jsem jen věřící člověk.Co se týká Indie, to můj mozek nebere. Všechno je svaté. Údolí, řeky, stromy, zvířata. Kráva má větší cenu než člověk. Matky mrzačí děti "aby se lépe uživily" a vyhazují je z domu žebrat, aby vzápětí plodily další děti. Každé zvíře, které má málo potravy, nemá mladé.Jak se může normální žena dívat na hladové umírající dítě a plodit u toho druhé?Zemřelo mi miminko, je to 25 roků a dodnes to bolí a nebylo to hladem ni špatnou péčí. Dělím lidi na normální a ušmudlance. Je hrozné narodit se ve státě, kde je asi 90 procent ušmudlanců.Tomu říkám "dostat se do pekla"

David Kučera
Majka:

Technický pokrok posledního století v nás vyvolal dojem, že jsme se jako lidstvo posunuli výrazně dopředu. Mylný dojem. Mysl zůstala archaická, obsahuje stejné pravzory jako "na počátku světa". Vidíme to všude kolem, v tzv. éře Internetu tomu však nechceme věřit. Vždyť už jsme oproti minulosti civilizovaní – říkáme si. Nejsme. V mysli jsme stejně primitivní jako před tisíciletími, jen už se díky efektivním technologiím nemusíme utloukat pouhýma klackama. A právě Indie nám to krásně ukazuje.

Pokud člověk bojuje o holé materiální přežití jako většina lidí v Indii (že to v tak bohaté zemi, jako je Indie, není vůbec nutné by bylo na jinou diskusi), dostává se do základního pra-módu, ve kterém jde o jediné – aby druh pokračoval. K tomu použije všechny prostředky. A to je esence Indii. Proto se na ni nechceme dívat, proto se nám z ní zvedá žaludek, proto nad ní moralizujeme. Hluboko uvnitř víme, že jsme úplně stejní. Proto od Indie odvracíme oči, aniž víme, že je vlastně odvracíme jen sami od sebe.

zero
Veronika Seidlova:

V Indii žijí přítomností a berou život takový, jaký je. S klady i se zápory, berou to tak, že to patří prostě k životu. Kdo nám, té tzv. "západní a vyspělé" civilizaci dal právo soudit je, dívat se na ně opovržlivě a tvrdit o nich "že to jsou ušmudlanci, že to jsou primitivi a že se dostali do pekla"????

David
Veronika Seidlova:

Jak třeba někdy nedovedu pochopit , že k evidentně vtipem myšlenému vyřčení někoho , sem někdo dokáže napsat , že je to rasismus , tak poslední příspěvky v této diskusi jsou podle mne nejen rasistické , ale také zcela nechutné . :o(

elendir
Veronika Seidlova:

Veroniko Seidlova, tebe bych chtel mit doma. Tvuj smysl pro humor je naprosto omracujici.

george
elendir:

To je tedy opravdu diskuze k podělání. V Indii žije takové kvantum národů a národností, že všeobecné konstatování neplatí. Copak Sikhové jsou ušmudlanci?! A muslimové si holí chlupy od 8 století, když my jsme v Evropě mysleli, že voda je jenom k pití a o obřízce si myslíme, že je to jenom rituál a ono jde o především o hygienu. Čuchněte si v metru k někomu ve dvě odpoledne.

Rod Zorbas
Veronika Seidlova:

Veroniko, jestli je tady nekdo povrchni, tak jsi to ty-prave ve svem hodnoceni Vojty. Nektere souvislosti tvych poznamek mi zcela unikaji; napriklad kde jsi prosim te prisla k nazoru, ze Vojta projel Indii stylem "kdyz je utery, musime byt v Belgii"?? Naopak bych si podle jeho strucneho popisu cesty jednoznacne dovolil odhadnout pravy opak. Nikdo ti nebere tvou "naivitu" v hodnoceni naroda, ktery je evidentne tvym zaslepene oblibenym, kdy ztracis soudnost v hodnoceni ci ve sve nesnasenlivosti nedokazes prijmout odlisny nazor. V mych ocich jsi se vsak definitivne shodila svou posledni vetou…

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář: