Články

Zdolávat vysokohorské průsmyky Ladaku v sedle „ocelového oře“ je snem některých cyklonadšenců. K těm se zrovna neřadím, mě láká pro cyklistiku spíše Polabská nížina. Ale možnost okusit 40 kilometrů dlouhý nepřerušovaný sjezd z jednoho z nejvyšších sjízdných sedel si nemůžu nechat ujít. Celých čtyřicet kilometrů bez jediného šlápnutí do pedálů…

Procestovat za necelý měsíc tak velkou zemi jako jsou Spojené státy mexické je zcela nemožné. Milan Kulhánek okusil je jeho část a přivezl z ní poutavý seriál o pár zajímavých místech. Čtěte na Hedvábné stezce každý srpnový pátek.

A tady v nejhezčí a nejpříjemnější hospodě Tuniska už přesně vím, že zpátky doma nebudu psát o nádherných písečných dunách a solném jezeře na jihu země, o perfektním offrouďáckém poježdění, o výstupu na Jogurtovou horu, o strachu, kdy jsme spali na alžírské hranici, nebudu ani psát o písečných plážích, ani o potápění.

Oficiálně se jmenuje Mentok a je to takový šestitisícový pupínek na tváři Ladaku. Nám se ale víc líbí jméno Mentoš, kterým ho překřtila Evča, když se na něj drápala. Nemůžeme si takovou srandu nechat ujít a tak se pokusíme aspoň kousek z Mentoša taky zdolat.

Třicet hodin namísto slibovaných asi sedmnácti trvala nezapomenutelná štreka nezapomenutelným autobusem z Vientiane do Hanoje. Až příště budeme chtít překonat vzdálenost z laoské metropole do vietnamské, už nás nikdy ani na vteřinu nenapadne zkoušet to po pevnině.

Dlouho jsem teď pobýval v Tokiu, fotil a fotil a nějak mě už začal lézt na nervy ten již zmiňovaný neustálý hluk, ke kterému se pomalu přidalo i zdejší zabijácké letní počasí. Teplota je (měřeno ve stínu) sice na nějakých celkem normálních 32 stupních, ale problémem je zřejmě vlhkost vzduchu, která by podle statistik teď měla kulminovat a dosahovat zhruba 90 %. To bude zřejmě kámen úrazu, protože na nesnesitelné počasí si tak svorně stěžuje zdejší Japonec stejně tak jako kámoš Filipínec, nebo studenti z Malajsie či holka z Fidži. Takže něco na tom parném tokijském létě asi bude. A co jsem udělal já? Zdrhnul jsem na dva dni do hor, rozhodnutej pokořit nejvyšší horu prefektury Tokio – Kumotori-san. Nadmořská výška 2017 m sice možná úplně neoslní, ale je potřeba vzít v potaz, že se do kopce leze pěkně od moře, potažmo od nuly.

Kyjev je matkou ruských měst. Skýtá nejen kouzelné pohledy na oslepující zlaté kupole svých chrámů, ale i projížďku velkolepými stanicemi metra v barevných vagóncích či klaustrofobní návštěvu tajemného podzemí Pečorské lávry.

  Nestačí vám jedna žena? Pořiďte si dvě, tři nebo třeba … šestnáct! Dvouletá cesta Afrikou přinesla zážitky i ze svatby náčelníka kmene Samburů.

Ačkoli je Ekvádor velmi pěknou zemí Jižní Ameriky, pyšní se mnoha přírodními skvosty a bohatou kulturou, tak již za prvních 10 dní pobytu máme slušnou sbírku nepříjemných historek. Bohužel včetně té naší.

Dvacítka českých dobrovolníků míří letos o prázdninách do Ladakhu na tábor Krajní meze 07. Nebudou si jen užívat treky jako turisté, ale přiloží ruku k dílu tam, kde je to potřeba. Projekt byl podpořen finančním příspěvkem Expedičního fondu.

Jeden z největších omylů Latinské Ameriky spočívá v tom, že proslulé klobouky z Ekvádoru dostaly pojmenování „panama hať“.

Když se řekne Turecko, většině lidí se vybaví skvosty Istanbulu, středomořské pobřeží, pohádkové komíny v Kapadokii nebo kaskády Pamukale. Dále na východ má však poutník možnost poznat úplně jiný svět, jinou realitu …