Články

Po prílete do Damašku skúšame hľadať nejaké ubytovanie. Neviem prečo, ale všetko je plné. Keď myslím všetko tak to tak naozaj je. Blúdime Damaškom pričom som vbehol asi do 50 rôznych hotelov a všetko s rovnakým výsledkom. Kašleme na to a hneď pár hodín po prílete meníme plán. Veď od čoho iného sú plány? Už dnes ideme do Jordánska! Na stanici „Somarie“ (neviem či sa to takto správne píše, mám to na papieri v arabčine, no foneticky to takto znie), ktorá je niekoľko kilometrom za mestom nasadáme do dodávky čo slúži ako taxi. Z pôvodných 800 SYP sa cena darí stlačiť len na 700 SYP/osoba a nižšie už nejdú ani bohovi.

Přestože civilizace neúprosně proniká i do nejodlehlejších míst světa, stále ještě je možné najít taková, kde žijí lidé podle svých tisíciletých tradic, prostě a přirozeně. Takové jsou tradiční vesničky na východě indonéského souostroví Malé Sundy.

Máte-li tři děti ve školním věku, můžete na své cestovatelské choutky zapomenout. A nebo můžete rodinu vzít na cestu s sebou. Vyrazit přes celou Ukrajinu na Krym vlastním autem a s celou rodinou, to chce ale přeci jen špetku odvahy.

Jak si co nejvíce užít cestování a co nejmíň přitom utratit? Tuhle otázku si možná položí ten, kdo chce na Zélandu strávit delší čas a nechce přitom příliš pracovat. Omezit výdaje znamená více cestovat, relaxovat a poznávat…

Média v poslední době často informují o demonstracích v Barmě, ale o obyvatelích této země se ze zpráv mnoho nedozvíme. Jací jsou, co prožívají a čemu se smějí? Mají se v poslední době vůbec čemu smát? A nesměje se tento stařík naposled?

Sukně jen pod kolena a svěží barevné vzory. I takový může být Írán. Kdo by se divil, že na takovém místě stojí nemovitost více než 300 tisíc dolarů. A nebo že by to bylo tím příjemným podnebím?

Od našich přátel z Perthu vyrážíme po 1,5 dnech volna směrem na jih. Nějakou dobu jsme váhali, kterým směrem se vydat, neboť z Perthu do Norsemanu Nullarbor vede cest několik. Nakonec zvítězila varianta podél pobřeží jihozápadní Austrálie.

Z pozvání do místní rodiny má každý cestovatel radost. Ale je to opravdu vždy tak skvělé? A má člověk právo po překročení určité míry pohostinnost odmítnout?

Náš úplně původní záměr jet z Perthu hned dolů na jih jsme nahradili novým plánem a to zajet se podívat ještě severně nad Perth na velkou australskou zajímavost – geologické útvary Pinnacles. Ani jsme mapu nijak důkladně nestudovali, neboť plán byl jasný – chceme tuto raritu vidět. Naši hostitelé nám jen tak mezi řečí řekli, že je to od nich nějakých 150 km. A tak jsme tedy počítali celkem s 300 km a 3-4 dny jízdy. Realita byla ovšem jiná.

Scházíme se v kanceláři na Dobronické ulici a snažíme se vše dobalit. Sraz je v osm hodin, takže skoro všichni pomalu přichází na desátou. Po příchodu zbytku expedice nastává totální chaos při balení. Mimo jiné jsme zjistili že nemáme program na stříhání filmu a zběsile ho začali někde shánět. Na poslední chvíli dáváme potřebné věci kam se dá. Veškeré vybavení házíme na korbu Avie, která pro nás přijela. My ostatní jedeme auty.

Víte, jak nejlépe probudit spící gejzír? K čemu je možné využít vnitřní energii naší planety? Na tyto a další otázky odpoví nejlépe domorodí Maoři z nejbarevnější geotermální oblasti Nového Zélandu.