HedvabnaStezka.cz SvetOutdooru.cz SvetBehu.cz TuleniPasy.cz Padler.cz FestivalObzory.cz SnowFilmFest.cz ExpedicniKamera.cz

Kdy už tam budeme, tati?

Kdy už tam budeme, tati?

Máte-li tři děti ve školním věku, můžete na své cestovatelské choutky zapomenout. A nebo můžete rodinu vzít na cestu s sebou. Vyrazit přes celou Ukrajinu na Krym vlastním autem a s celou rodinou, to chce ale přeci jen špetku odvahy.

Letos v létě jsem se svou pětičlennou rodinou vyrazil na 14 denní cestu na východ, na Ukrajinu, na Krym. Po zvážení všech variant jsme jeli nakonec jako každý rok vozem. Pro děti ve věku 5,7 a 10 let a jejich rodiče to je asi jediná možná varianta cestování.

Zvažované varianty způsobů, jak se tam dostat:

Letadlem – nejdražší, avšak časově nejméně náročná varianta, problém může nastat při přestupu v Kyjevě z mezinárodní linky na vnitrostátní linku (přímé spojení z Prahy ani z jiných evropských měst do Simferopolu neexistuje), kdy z důvodu čekání na odbavení nemusíte let stihnout. A to, že máte koupenou letenku z Prahy do Simferopolu od letecké společnosti AeroSvit nebrání v tom, že z Kyjeva letíte třeba místní společností (v případě mého kolegy to byla společnost Donbas Aero).

Autobusem – dálkové autobusy z Čech na Ukrajinu jezdí, v mém případě cestovat s dětmi autobusem jsem vyhodnotil jako nereálné.

Vlakem – z naší strany velice zvažovaná a prověřovaná varianta. Jedná o poměrně levné a pohodlné cestování. Problém je v tom, že na Ukrajině jsou všechny dálkové vlaky lehátkové a zakoupit místenku na jakýkoliv vlak na Ukrajině v Čechách není reálné. V létě jsou dálkové vlaky  na Ukrajině několik dnů dopředu vyprodané. Nechtěl jsem  riskovat, že budu třeba v Kyjevě čekat s celou rodinou několik dnů, až a zdali vůbec se uvolní nějaké místo, a proto jsem tuto variantu cesty zavrhnul.

Vlakem do Lvova, ze Lvova do Simferopolu letadlem – poměrně zajímavý časový a finanční kompromis. Jelikož jsem ale nechtěl být omezen, stejně jako v  předcházejících variantách pouze místem pobytu a chtěl jsem Ukrajinu poznat víc než na jednom, dvou místech, zvolil jsem, stejně jako vždy, cestu autem.

Autem – můžete vzít s sebou téměř co chcete, jste mobilní, kdykoliv zastavíte. Kdo cestuje na dovolenou autem, zejména pak s dětmi, zná to. Musím upozornit, že cesta na Krym je velice dlouhá. Zvolil jsem kompromis, kdy jsem využil autovlaku z Prahy do Košic a zpět. Dostanete se tak za velice příjemný peníz na Ukrajinsko-Slovenské hranice během noci, kdy odpočíváte na lůžku, auto jede s Vámi pohodlně na vagoně a vy jste ráno připraveni na zbývajících 1700 km z Užhorodu na Krym, v mém případě do Feodosije.

Cestování po Ukrajině:

Je naprosto bezpečné. Ukrajinci se chovají k cizincům velice vstřícně, přestože k sobě někdy naprosto neuvěřitelně ošklivě. Čechy mají na Ukrajině rádi, přestože si nás pletli neustále s Poláky. Ne vždy v nás vidí bohaté zápaďáky, obecně platí čím chudší kraj, tím vstřícnější lidé. Nejednou se nám stalo, že při zastávce na oddych a doplnění zásob v nějaké vesnici k nám přicházeli osadníci s košíkem hroznového vína, miskou broskví nebo melounem. Peníze nikdy nechtěli, prý jim to na zahradě stejně žerou ptáci… Vesnice chudé jsou, velká města jsou naopak srovnatelná s kteroukoliv evropskou metropolí.

Cestou po vnitrozemí potkáte krajana z unie jen výjimečně a pokud ano, jedná se s největší pravděpodobností o Ukrajince s cizí poznávací značkou.

Hnusné limonády, ale velký výběr lihovin

I v malých vesničkách najdete obchody, kde mají zboží plně postačující k dennímu nákupu. S postupující denní dobou ale nemusíte vždy dostat chléb, mléko, máslo. Ve městě tento problém není, nabídka ve zdejších obchodech je naprosto srovnatelná s našimi obchody, najdete zde zboží stejných značek jako u nás, ale i místní, ne nezajímavé zboží. Zejména nabídka lihovin je nesrovnatelně větší než u nás.

Ceny potravin jsou srovnatelné s našimi, mírně levnější, některé více, některé méně, ne však zásadně. Nemá cenu ale vozit s sebou hromadu zásob jídla, pouze jejich limonády dětem nechutnaly, řešili jsme to nákupem čisté vody a džusů. V obchodech je otevřeno převážně do 22h včetně sobot a nedělí, někdy i déle.

Nafta a benzín jsou výrazně levnější než u nás, v létě byla nafta v přepočtu za cca 16 Kč, benzín za 20 Kč. Ceny jsou všude téměř stejné, jen na Krymu  je cena o pár desítek kopejek vyšší. Síť benzínových pump je hustá, možná i více než u nás. Otevřeno mají téměř všechny 24 h. Jedná se většinou o nově vystavěné pumpy typu jaké znáte od nás.

V noci na silnice raději ne

Jak už jsem napsal, cesta je naprosto bezpečná, nevylučuji, že se místně vykytují zlotřilci, stejně jako jinde v Evropě. Silnice jsou už horší. Zejména v menších městech to je někdy úplný tankodrom. Místy jsou silnice vybudovány úplně nové, široké, přehledné, rovné, jinak to vyžaduje opravdu dobrý postřeh. V noci nebo za hustého deště je ale jezdit poměrně nebezpečné. Ne z důvodu, že by Vás někdo přepadl, ale z důvodů následujících: silnice nemají krajnice, vjet na kraj silnice je minimálně o ulomení kola, patníky zde jsou jen místně, orientace na silnici v noci je někdy poměrně obtížná, pro unavené oko opravdu může být nebezpečná. Snížené orientaci napomáhají vozy, které buď svítí vším co mají včetně doplňkových okrasných světel hrající všemi barvami nebo pro změnu nesvítí vůbec a to ani v nejhlubší noci. Z našeho hlediska naprosto nepochopitelné.

Na noc je lepší se ubytovat v některém motelu cestou, není jich však mnoho, ve městech ale určitě nějaký najdete.Nejsou drahé, záleží na štěstí. Můžete narazit na ubohý hotýlek s umyvadlem na chodbě s naprosto neadekvátní cenou, na druhé straně najdete pěkný hotel s hlídaným parkovištěm, koupelnou a teplou vodou za velice příjemnou cenu.  Anebo  můžete zkusit oddych pod širákem třeba na parkovišti vedle benzínové pumpy. Je lepší ale o tom obsluhu pumpy uvědomit, máte pak pocit, že na vás dávají pozor. Večer narazíte na vozy odstavené na kraji silnice, kde lidé také spí. Autocampy jsou na Ukrajině jen výjimečně v mapách ani průvodcích o nic zmínky nejsou, cestou jsem narazil jen na dva a to na Krymu u moře.

Buďte si jisti, že ať sem pojedete s jakýmkoliv vozem, vždycky tu bude mít někdo lepší vůz. Měl jsem obavy, že ze svou 8 let starou 406 budu budit pozornost, chyba lávky, po nějakém čase vám bude připadat, že si na Ukrajině před 3 lety půlka lidí koupila nové auto. Ta druhá půlka má pak stále žiguly, volhy, moskaly,….i koňské povozy.

Policie a úplatky

Samostatnou kapitolou je Policie. Ukrajinci jezdí obecně ne dle dopravního značení, ale podle situace, přesto poměrně bezpečně. I vy se přizpůsobíte. Nepoužívání směrových znamení je to nejmenší, s čím se setkáte.  Ono nepředjet na plné čáře, znamená někdy jet desítky kilometrů za traktorem plným hnoje. Policie ale kontroluje nekompromisně. Jak dodržování předpisů, tak  rychlost (mají ruční měřiče rychlosti). Kontroly jsou někdy tak husté, že policejní vozy stojí několik desítek metrů od sebe. Ukrajinci ale na policejní kontroly upozorňují. Místní policie někdy používá civilní vozy, a pak může pro Vás nastat problém, a to v případě, že vás zastaví kontrola za přestupek. Je dobré hned vyrukovat s prázdnou peněženkou s 5 dolary, či eury (cca 20-30 hřiven – prý místní standardní sazba úplatku) a se slovy, že je to pro ně, vyklízet pozici. Když vezmou, je vše v pořádku. Když ne, je to horší. Ze mě za projetí kruhového objezdu, který jsem bohužel nerozpoznal, jako klasickou křižovatkou, tedy standardním odbočením vlevo, vytáhly 150 hřiven – cca 650 Kč. Pro zajímavost to bylo 50 km před hranicemi se Slovenskem, kdy jsem měl za sebou bezúhonnou cestu napříč celou Ukrajinou tam i zpět. Policejní kontrola byla v onom civilním voze a já jim dal posledních 150 hřiven, které jsem měl v peněžence. Bohužel je viděli, proto možná chtěli tolik. Jejich kontrola mě zbavila možnosti přivézt příbuzenstvu trocha místních lihovin, možná to bylo ale i dobře, protože Slováci kontrolují nejen na  hranicích,ale i za hranicemi ve nitrozemí narazíte na celní kontroly. Je to zejména kvůli pašování levné nafty, cigaret a alkoholu.

Když se auto porouchá

Je třeba si uvědomit, že na Ukrajině není zavedený servis na automobily jako u nás. Cestou potkáte spoustu vozů, jejichž řidiči mají hlavu potopenou v motoru, jiní mění kola, a to se nejedná pouze o žiguly,ale i novější vozy. Na většině odpočívadel mají postavené autorampy. Na odbornou pomoc, či odtah prý čekáte i den, nejlepší v tomto případě je najít někoho místního, zaplatit za symbolický peníz odtah nebo závadu opravit na místě. Mluvím z vlastní zkušenosti, kdy se mi cestou zlomila stabilizační tyč na zadním kole. V jedné vesnici mi ji místní mladík svařil a po dojetí na Krym jsem opět přes místní lidi dostal kontakt na obchod, kde se sehnala nová, kterou mě na jedné z těch ramp vyměnili. Zaplatil jsem pouze cenu tyče. I to svědčí o tom, že jste v zemí, kde ještě každý nečeká s nataženou rukou….prozatím.

P.S. Trajektová doprava mezi Oděsou a Sevastopolem neexistuje. Myslel, jsem že si tak zkrátím cestu, bohužel.

Obecné typy na cestu autem do zahraničí s rodinou a dětmi:

  • Auto dobře technicky připravit, nápravy, brzdy, náplně…, mít nejlépe i celkové havarijní pojištění s rozsáhlou škálou asistenčních služeb.
  • Děti je dobré v průběhu roku na cestování „trénovat“ a při těchto celorodinných trénincích pozorovat jejich reakce, trpělivost, podle toho rozvrhnout plán cesty.
  • Jakýkoliv plán je vždy nutno přizpůsobit aktuálnímu stavu.
  • Podřídit cestu v první řadě dětem. Děti nevydrží několik hodin sedět v autosedačkách.
  • V autě je dobré mít malý kbelík kvůli případné nevolnosti – ne vždy zastavíte v požadovaný okamžik.
  • Děti by měly zvládnout noc pod širákem.
  • Lehké jídlo a pití mít po ruce.
  • Když děti usnou, je třeba toho řádně využít a urazit co největší úsek, ne však za cenu vlastního úplného vyčerpání.
  • Není od věci zakoupit na cestu malý přenosný dvd přehrávač – já mám za 2500 Kč i s monitorem a svůj úkol plní již delší dobu naprosto výtečně. Když dítě onemocní v místě, splní svoji roli i zde.
  • Připravit se na to, že dítě může kdykoliv změnit svůj zdravotní stav. Tedy, že se může stát, že budete muset vyhledat zdravotní pomoc, či se obratem vrátit domů. Opět bezpodmínečně nutné doplňkové cestovní zdravotní pojištění a v tomto případě pojišťovnu bezpodmínečně kontaktovat. Pokud máte pojišťovnu dobrou, zaplatí Vám i tyto hovory ze zahraničí.
  • Připravit se na to, že když ne dítě, tak vozidlo může kdykoliv vypovědět svoji službu. Neplatí to, že když za rok ujedu 30 000 km bez závady, tak nějakých 500 nebo 5000 km ujedu v poho. Zákon schválnosti pracuje neúprosně. Tažení na laně je většině evropských zemí zakázáno. Odtáhnout pětičlennou rodinu ze zahraničí do Česka není také úplně jednoduchá záležitost a to i finančně. Pokud znáte někoho, kdo vlastní sedmimístný vůz (v případě, že máte jako já 5 ti člennou rodinu) se závěsem na 2t, plošinou a řidičským oprávněním skupiny E, dopředu se s ním dohodněte. Asistenční služby kryjí odtahy při plném povinném a havarijním pojištění většinou do částky málo převyšující 10 000 Kč. Odtah např. z Chorvatska stojí bez asistenční slevy 25 000 Kč (neuvažuji zde záruky garantované mobility některých značek, vycházím ze svého postavení).
  • Po souši pro Vás kdokoliv dojede snadněji, než trajektem na jakékoliv ostrovy čí zámořské destinace (čas, rezervace, finance).
  • Kdo je zvyklý chodit spát pravidelně v 10 h večer, ať si nemyslí, že dokáže cestovat celou noc.
  • Je lepší vyrazit o den dřív, cestu si užít, vyhnout se zácpám, prohlédnout zajímavá místa, v noci někde přespat.
  • Mít dostatečnou finanční rezervu, nejlépe v podobě embosované mezinárodní platební karty.
  • Vždy s sebou vozím alespoň malý stan a spacáky, a to z důvodu, že ne vždy po skončení pobytu jedu rovnou domů a navíc nikdy nevíte, co se cestou přihodí.
  • Jiná země, jiný zvyk……

Jsou to někdy nervy, ale pokud máte cestování rádi, vždycky to pak stojí zato.

Zkušenosti čtenářů

eva

Moc pěkně napsané. My jsme byla teda jen na Zakarpatí a na kolech, ale zkušenosti máme zhruba stejné. Jen na limonády jsme měli většinou (taky někdy ne) štěstí a nebyly špatné. Když už jsme měli bublinek dost taky jsme přešli na džusy.
Taky jsme za celou dobu nepotkali silniční kontrolu, ale třeba jsme si jich jen nevšimli. Viděli jsme jen jediného policajta a to v Syněvyru v kolibě a to totálně namazanýho :-).

Josef

Pane Liska. Tohle je uplny, kompletni pruvodce! Zda se, ze jste na nic nezapomnel. Kez by takovych bylo vice a my potom nemuseli na mistech narazet na neprijemna prekvapeni! Dekujem, Josef

m

Dobry den, ja len ze uz do Simferopolu lieta madarsky nizkonakladovy prepravca a tak v auguste tohto roku letime Kyjev-Simferopol/Simferopol-Lvov, spiatocna letenka stala cca 500 slovenskych korun vratane vsetkych poplatkov 🙂 (dalo sa aj kratsie: Lvov-Simferopol/Simferopol-Lvov a za tu istu cenu ale chceli sme vidiet Kyjev a skusit si asi sedemnasthodinovu cestu ukrajinskym vlakom 🙂 )

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář: