Články

Vodenice, kanta nebo šišky. Tahle slova vyjadřují obyčejné věci a jsou česká, i když se to nezdá. Nebo možná lépe řečeno česko-banátská. Navíc kanta není to jediné, co vás v Banátu může překvapit.

aneb na kole z Canbery do Sydney

Přirovnání „bordel jako v Bengálsku“ jsem plně pochopila až po pár dnech v Kalkatě. Když si člověk zvykne na smog a smrad, zběsilá jízda v protisměru mu začne připadat normální a zuřivé houkání aut přestane vnímat, překvapí ho mladíci, zvracející z okének autobusu na kapoty okolních aut, jako by se nechumelilo.

Pondělí 12.3. Ráno vstáváme v 5:15, aby jsme stihli bus do Dar es Salaamu v 6:00. Sedáme si do busu, který je podle standardů ten luxusnější. Špína, malé sedačky, úzká ulička, vedro, otírající se zadky černochů o naše těla a zpocené smradlavé pachy musíme vydržet 6 hodin. Konečně vystupujeme a odháníme taxikáře a naháněče. Děláme si základnu ve stínu pod stromem. Snažíme se z průvodce zjistit, kde přesně jsme, ale tohle nádraží v mapě není. V tu chvíli k nám míří silná policistka, která nám nabízí pomoc. Jenže nemluví anglicky, takže nám volá kolegáčka, který nám vysvětluje, že pěšky až k přístavu nemůžeme dojít, že je to moc daleko. Policistka nám vysvětluje, že když chytneme taxíka přímo na ulici, bude to drahý. Ochotně se úkolu chytí sama a za chvíli máme přistavené taxi s dohodnutou cenou 10 000 TSH.

Dokud bude existovat fotografie, bude existovat tábor zastánců BW (black & white), tvrdí profesionálové nedají dopustit na diapozitiv. A co my, 99% laiků, kteří máme digitál proto, že je to pohotové, pohodlné a v porovnání s klasickou či diapozitivní fotkou opravdu levné?

Hledáte tropický ráj? Jižně od rovníku, schovaný za datovou hranicí, jej naleznete. I když na první pohled se Samoa může od vašich romantických přestav lišit.

Jestliže jsem řekl, že Tabríz příliš neoplývá tím, pro co jste do Íránu přijeli, pak toto tvrzení rozhodně neplatí o malé, horské vesnici Kandovan. Stojí za to ji spatřit a projít se jejími ulicemi. Na tento výlet jsem se vydal se Siou a jeho dvěma přáteli. Domluvili jsme se, že se sejdeme druhý den v pravé poledne u mého hotelu. Sám jsem byl zvědav, nakolik je v Íránu možné věřit slovu muže.

Rumunský Banát je oblastí, kde si budete připadat jako na českém venkově. Tedy jako na českém venkově o pár desítek let dříve. Pojďme se společně s Liborem Michalcem podívat, jak vypadá všední život našich krajanů.

Knihy a články o Zimbabwe, Zambii, Malawi a Mozambiku dostupné v češtině.

Tak Vás všechny po delší době zdravíme a omlouváme se za zpoždění. Jak jsme napsali minule, tak auto jsme nechali u policistů v bezpečí kasáren a pěšky jsme se vydali směr Vietnam. Odbavení proběhlo rychle a bez problémů a na vietnamské straně nás obklopil houf veksláků. Začali jsme si uvědomovat, že jsme v komunistické zemi díky vekslákům, rudým vlajkám a typickým symbolům komunistů.

Za pár dní vyrazí Milan Daněk a Alena Žákovská na výpravu po stopách Pavla Šebesty a také za lidmi z „doby bambusové“. Sledujte spolu s námi zprávy z jejich cesty.

Úterý 6.3. Vstáváme brzy ráno a stavujeme se na kafe 5 min cesty od hotelu v local jídelně. Dáváme si trojuhelník ze sladkého těsta a kafe. Otravuje nás žebračka, kterou začne personál posléze přesazovat a varovat ji, ať nám dá pokoj. Dostává pití a jídlo. Chtějí ji nejdřív vyhodit úplně, ale Simon jim říká, ať ji tam nechají. Pak jedeme do Masai Mary. Než dojedeme ke vstupní bráně, kde Simona všichni vřele vítají, vidíme ještě stáda pakoňů, zeber a 12 žiraf (Masai Giraffe), zahlídneme i mangustu, opice, šakaly a Thomson´s a Impala antilopy a dik dik. Cestou nám Simon vysvětluje, že běloch v masajštině se řekne „RAČOBA“, zatímco doposud jsme byli zvyklí na pokřikování ve svahilštině „MZUNGU“.

  Přinášíme další zprávy ze speleologické expedice Kačna Jama, která byla podpořena ve třetím kole Expedičního fondu.