Cesta utrpení Jeruzalémem

Jeruzalém – hlavní město Izraele  – je jedním z nejkrásnějších měst světa. Byl symbolem vyspělé starověké  kultury a dodnes představuje bezpochyby nejvýznamnější místo pro Židy, křesťany i muslimy po celém světě.

Obrovská koncentrace svatých míst, která čeká na člověka při návštěvě Jeruzaléma, může prý způsobovat tzv. Jeruzalémský syndrom. Jde zpravidla o mladé, hluboce věřící lidi, kteří si vsugerují, že jsou jednou z biblických postav a podle toho se pak snaží jednat.

Pojďme společně se vypravit na nejsvatější cestu křesťanství, na křížovou cestu, tzv.  Cestu utrpení. Je to cesta, kterou šel Ježiš Kristus, nesoucí svůj kříž od soudní budovy Pilátovy až k místu jeho ukřižování, k popravčí hoře Kalvárii, zvaného Golgota. A nechme alespoň na chvíli na sebe působit magii tohoto místa a událostí, které se na ní staly.

Cesta začíná u Štěpánské/Lví brány a vede jak křesťanskou čtvrtí, tak i muslimskou.Paradoxně tak na cestě můžete slyšet hlasitý zpěv muezzínů z okolo stojících minaretů. Na cestě nás čeká 14 zastávek, na kterých jsou kostely, kláštery a kaple, určené pro rozjímání a všechny připomínají jednu z nejvýznamnějších událostí křesťanské historie.

První zastavení je na místě, kde je Ježiš odsouzen k smrti a kde byl souzen Pilátem Pontským. Tehdy tu stála pevnost Antonia, postavená Herodem Velikým, dnes tu stojí Omarova medresa (škola koránu).

Druhé zastavení: Ježiš zvedá kříž. Tvoří jí kaple Odsouzení a kaple Zbičování. O kus dál je Klášter Sionských sester, odkud přes ulici vede oblouk „Ecce Homo“, odkud měl Pilát Pontský tato slova pronést ke shromážděným Židům.

Třetí zastavení: Ježíš padá poprvé pod tíhou kříže. Zde se Via Dolorosa stýká s ulicí El-Wad. Stojí tu polská kaple, jejíž reliéf zobrazuje tuto scénu.

Čtvrté zastavení: Ježíš se setkává s matkou. Panna Marie vystoupila z davu, aby spatřila svého syna. Na místě setkání stojí arménský kostel, ve kterém je vidět otisk Mariiných sandálů.

Páté zastavení: Šimon Kyrénský pomáhá nést Ježiši kříž. Zde Via Dolorosa stoupá schodištěm směrem ke Golgotě.

Šesté zastavení: Veronika podává Ježišovi roušku. Na roušku se otiskl jeho obličej a stala se tak jednou z nejsvatějších relikvií. Nyní zde stojí Kaple Malých sester Ježišových a stojí na místě, kde podle tradice stál dům Veroniky. Toto je jediné zastavení, které nemá oporu v biblickém textu.

Sedmé zastavení: Ježíš padá podruhé pod křížem. Na místě, kde Via Dolorosa kříží ulici bazaru Starého města – Suq Khan ez-Zait, stála brána, u které tehdy končily městské hradby. Vypráví se, že právě zde byl vyvěšen rozsudek smrti nad Ježíšem. Odtud pochází křesťanské označení místa: Pilíř jeho odsouzení.

Osmé zastavení: Ježíš utěšuje plačící ženy. Toto místo je vyznačeno křížem na zdi řeckého kláštera.

Deváté zastavení: Ježíš padá potřetí pod křížem. To už se dostáváme před Chrám Božího hrobu. Místo připomíná malý křížek. Patronát nad ním drží etiopský klášter, tvořící vrchní patro chrámu. To má připomínat, že když Ježíš uviděl místo svého ukřižování, zhroutil se.

Chrám Božího hrobu skrývá posledních pět zastavení.

Desáté zastavení: Ježíš je svlečen ze svých šatů. Schody Chrámu vedou nahoru k místu, jež se označuje jako „Obnažení Ježíše“

Jedenácté zastavení: Ježíš je přibit na kříž. Posvátné místo křesťanů, místo, na kterém byl Ježíš Kristus před očima své matky ukřižován.

Dvanácté zastavení: Ježíš umírá na kříži. Řecký oltář ve východním slohu se zvedá nad místem, kde stály kříže Ježíše Krista a dvou zločinců. Říká se, že na Ježišově kříži se uzdravil každý nemocný.

Třinácté zastavení:  Ježíš je sejmut ze kříže. Jedná se o místo – veliký plochý kámen, nazývané „Kámen Pomazání“, kam položil Josef z Arimatie Ježíšovo tělo.

Poslední čtrnácté zastavení: Ježíš položen do hrobu. Toto je nejsvatější místo křesťanů. Je to místo Ježíšova pohřbení a vzkřísení ve zvláštní kapli uprostřed Chrámu Božího hrobu.

Samotný Chrám Božího hrobu je velkolepou stavbou a patrně nejvíce navštěvovanou křesťanskou památkou Jeruzaléma. Pochází již ze 4. století. Jeho stavbu nařídil císař Konstantin poté, když jeho matku Helenu pobouřilo zjištění, že na místě Ježišova skonání stojí jakási pohanská svatyně. Dnešní podoba chrámu je velmi různorodá, protože k němu byly přistavovány další kaple a jiné části. O celý komplex se starají mimo jiné církve řecko-ortodoxní, arménská a římskokatolická, a proto uvnitř spatříte různé kaple, které si jednotlivé křesťanské konfese vyhradily.

Moje zkušenost  s Jeruzalémem a se zmiňovaným Jeruzalemským syndromem je, že když v pátek budete před polednem procházet Damašskou branou a okolo vás se budou valit davy muslimů na Chrámovou horu na svoji pravidelnou páteční modlitbu; dále v pátek odpoledne ve tři hodiny se zúčastníte procesí spolu s křesťanskými poutníky a Františkánskými mnichy a projdete si s nimi celou Cestu utrpení (Via Dolorosa); a nakonec ve stejný den v podvečer Šabatu budete tančit spolu s Židy u Zdi nářků a sledovat jejich modlitby, tak toto město ve vás zanechá určitě hluboký a nezapomenutelný dojem.

Město dělají lidé a ačkoliv je Jeruzalém svatým městem pro tři  náboženství, lidé  v něm spíše žijí vedle sebe nebo dokonce proti sobě. Což je škoda hlavně pro samotné město, které si už svůj klid pro svoji krásu a mystickou atmosféru  rozhodně zaslouží.