Od konce 3. stol. př. n. l. konflikty s Říší římskou, která si toto území roku 167 př. n. l. podmanila. V 9.-11. století čelila země řadě nájezdů Bulharů. Na přelomu 12. a 13. stol. vznik prvního samostatného albánského státu – Arberešské knížectví. Ve 30. letech 15. stol. toto území ovládli Turci. Roku 1443 se země osvobodila. Ne však na dlouho. Roku 1479 zemi ovládli Osmané a až do roku 1912 byla země provincií Turecké říše. Dvě třetiny zdejšího obyvatelstva přijalo za své náboženství islám.
Díky válce na Balkáně vznikla dne 28.11.1912 samostatná Albánie, oficiálně uznána až o osm měsíců později. Rozhodnutím velmocí se Albánie stala knížectvím. Na počátku I. světové války byla země obsazena Italy, Řeky a Srby. Po odchodu srbských a italských vojsk v roce 1921 se Albánie stala znovu samostatnou. Země však byla nestabilní. Postupně se dostávala do větší ekonomické i politické závislosti na Itálii, která tuto zemi v dubnu 1939 anektovala. Na krátkou dobu obsadilo tuto zemi Řecko.
V roce 1943, po italské kapitulaci, obsadilo Albánii Německo. Začátkem roku 1945 komunistický vůdce Hodža s podporou Tita obnovili Albánskou republiku. Došlo k popravám kolaborantů a odpůrců vlády, později ke kolektivizaci hospodářství. Později se Albánie přimkla k SSSR. V letech 1955-68 členem Varšavské smlouvy, kvůli rozporům však od roku 1962 pouze formálně. V roce 1976 přijata nová ústava a název se změnil na Albánskou lidovou socialistickou republiku. Od roku 1978 rostla zahraničně-politická izolace státu a vedla k oslabení hospodářství a neustálému zvyšování státního dluhu. Dne 11.4.1985 zemřel Enver Hodža. Jeho nástupce Ramiz Alia se snažil zlepšit vztahy s evropskými zeměmi.
V roce 1990 se snažil potlačovat demokratické snahy v zemi, což vedlo k demonstracím a vzniku první opoziční Demokratické strany. Ve volbách na jaře 1991 zvítězili komunisté. Nepokoje i přes určité pozitivní změny pokračovaly a s nimi se prohlubovala krize v zemi. Vše vyvrcholilo generální stávkou. V červnu jmenována nová vláda, ve které byly zastoupeny i opoziční strany. Krize pokračovala dál. Nepokoje byly násilím potlačeny.
V roce 1997 došlo k velké krizi. V červnu 1997 volby, v nichž většinu hlasů získala Socialistická strana. Situaci v zemi zhoršovala i válka v Kosovu a příval statisíců uprchlíků. Během roku 1999 došlo několikrát k pohraničním střetům s jugoslávskou armádou. V současnosti je země v těžké ekonomické a politické krizi.
