Výstup na neznámý Faistenauer Schafberg v malebné skupině Osterhorngruppe

Od pondělí do středy jsem byl v Salzburgu na traumatologickém sympóziu. Na Salzburg čas nebyl téměř žádný. Přednášky, diskuze a workshopy na kostních modelech byly od rána do podvečera. Byla to nejdražší vzdělávací akce, jakou jsem si kdy zaplatil. Musel zaplatit. Většinou to bylo opakování. Je pěkné, že si člověk něco vyzkouší na kostním modelu, ale realita při vlastní operaci je často zcela jiná. A pokud nemá po ruce učitele, který jej vede, nikdy se to nenaučí tak dobře a nezanechá mu to optimální zápis v jeho mozkových závitech. To je podle mne zcela jednoznačné.

Rakousko má tolik odlišných nářečí, jedno mají přeci jenom společné, cizinec jim rozumí pramálo nebo zhola nic!

Nejlepší však bylo seznámení s mladými kolegy, kdy jsem zjistil, že přeci jenom v Rakousku jsou oddělení, kde se lékaři smějí, vykládají vtipy, kolektiv společně sportuje. Rakousko má tolik odlišných nářečí, ale jedno jim je přeci jenom společné, cizinec jim rozumí pramálo nebo zhola nic! Dále jsem se dozvěděl, že co se týče nabídky práce, v Rakousku je možností dost. Jen se o nich třeba jen nikde nepíše. A také jsem se bohužel dozvěděl, že lze v Rakousku nastoupit do nemocnice bez jazykové zkoušky na komoře.

Nemocnice, resp. primář jen musí mít o nového lékaře opravdu zájem, vše domluvit a poté musí být zkouška na komoře vykonána do 3 měsíců od nástupu. A jak to bylo se mnou? Jen malé zopakování. 3 měsíce jsem tady byl neustále na sále, často i o službách, zaplaceno jsem nedostal ze začátku nic a později až po přeptání jen opravdové minimum. Primářka mi ani potvrzení praxe za tyto 3 měsíce dát nechtěla a dostal jsem jej až oklikou přes personální oddělení. Všechno se to postupně sbírá jako kamínky mozaiky. Něco snad přibarvuji, ale ve výsledku tomu tak opravdu je. Pak z toho pramení osobní rozčarování.

Potkal jsem tam i velmi příjemnou mladou lékařku, která se tady rovněž příliš nelíbilo a po 5 měsících zamířila do Voralbergu. Ta měla na věc bohužel shodný názor jako já. Tím mi i odpověděla na otázku, jak dále? Čekat a doufat ve změnu, setrvat a nedoufat ve změnu, neb žádná nepřijde nebo jít o dům dále. Toto rozhodování mne nyní velmi, velmi trápí.

Čekal bych, že si v Salzburgu za ty tři dny a víkend doma odpočinu, ale nebylo tomu tak. Jízda domů autem, čekání v kolonách na cestě domů i na zpět, každodenní cesty autem do Salzburgu a opětovné koleny. Ve čtvrtek odpoledne po návratu z práce jsem jako přejetý parním válcem. Absolutní vyčerpání a nesoustředění se takřka na nic. Po ulehnutí do postele jsem okamžitě usnul. Nepamatuji si, že bych takový stav zažil v Ostravě. Něco málo jsem si přečetl o chronickém únavovém syndromu, ale jeho hlavní příznaky podle všeho ještě nesplňuji. Ale nějaký únavový syndrom mám každopádně.

Cením si každé operace, kterou jsem tady dostal možnost udělat. V práci jsem dnes opětovně operoval korekční operaci na palci přednoží. S kolegou Alexem. Stejné jméno operace, absolutně jiní provedení. Vše a jiné možnosti jsem následně konzultoval s přítomným bývalým primářem ortopedie (chodí se jen velmi nepravidelně) a ubezpečil mne, že můj operační přístup, pochopení operace, je zcela správné. To člověka vnitřně docela potěšilo!

Nejširší nabídku průvodců a map Rakouska (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně a na eshopu KnihyNaHory.cz

Výstup na neznámý Faistenauer Schafberg

Ve středu odpoledne jsme v Salzburgu skončili po třetí hodině. Byl nádherný slunný den. Během přestávky na kafe jsem bloumal prstem nad mapou, na jaký kopec se podívám. Prst se zastavil na vrchole Faistenauer Schafberg (1559 m) ve skupině Osterhorngruppe jihovýchodně od malebné vesnice Faistenau (786 m), která se nachází východně od Salzburgu. Tento kout Alp velmi doporučuji. Je trochu zastrčený mezi hlavními cestami, Alpy tady nejsou nijak vysoké, ale o to více je toto území malebnější. Poblíž Faistenau se nachází mé oblíbené údolí Tiefbrunnau. Oblast rovněž nabízí mnoho cyklistických výletů.

Do Faistenau jsem se ze Salzburgu dostal podél hluboké soutěsky Strublklamm. Opravdu řádně hluboká šluchta. Na dně podle všeho asi žádná značená cesta nevede. A cedule na hostinci hlásala, že se tady můžete věnovat sportu zvaném canyoning. Přeloženo do češtiny, slézání, slaňování a překonávání soutěsek s vodním tokem, které je na mnoho místech okořeněno skoky do hlubokých tůní. Tento nový sport je docela nebezpečná aktivita. Při neočekávaném dešti a vzedmutí hladiny tato kratochvíle končí často tragicky. Není prostě kam utéci. Nemám s tím osobní zkušenost. Nicméně alespoň cyklistický výlet nad touto soutěskou doporučit můžu.

Na parkoviště cca 900 m s nástupem na Faistenauer Schafberg (1559 m) jsem dojel docela pozdě. Bylo po páté hodině. A nyní už je v půl osmé řádná tma. A i příjemné teplo bylo v tu dobu již pryč. Hodil jsem batoh na záda a vyrazil k vrcholu. Cedule hlásala 2 hodiny 45 minut. Věděl jsem, že jsem dnes čelovku bohužel nechal doma. V mapě je podél červené značky zakreslená i skialpinistická stopa. Orientace sever a severozápad. A podle všeho to bude velmi příjemný skialpový výlet!

Nejprve jsem došel na Mittereggalm a dál po cestě v serpentinách pokračoval na Schafbergalm. Možná na cedulích stálo i jméno Obereggalm. Z Mittereggalm vede téměř až na hřeben vlek (asi kotva). Nezeptal jsem se, zda je v zimě v provozu. Ale četné louky a řídký les dělají tento kopec hodně atraktivním skialpovým cílem!

Jedno z nejhezčích míst v Solné komoře

Když jsem měl na dohled hřeben a sedlo pod vrcholem Faistenauer Schafberg a s časem to bylo velmi slušné, vrchol nebyl ztracen! S ohledem na nepřítomnost čelovky a časovou náročnost výstupu jsem s ním dole moc nepočítal. Přidal jsem na tempu a zanedlouho byl u několika chalup na louce Schafbergalm. Chaty nabízejí místní občerstvení.

Chata více vlevo při pohledu na Zwölferhorn byla otevřená. Na jméno jsem se zapomněl zeptat, ale dle mapy se nejspíše jedná o Döllererhütte (1350 m). Chata Almhütte je otevřena jen v létě. Nyní do konce září a v říjnu jen o víkendech podle počasí. Výhled ze sedla mezi Faistenauer Schafberg (1559 m) a Loibersbacher Höhe (1456 m) východním směrem mi vyrazil dech.

V podstatě nejenom východním směrem. I na západ. Ale v kombinaci s loukami v sedle, tráva už s nástupem podzimu lehce zhnědla, je dech beroucí! Jedno z nejhezčích míst, kde jsem v Salzkammergut byl! Paní domácí jsem slíbil, že nejprve vyběhnu na vrchol a poté se zastavím na vuřt. Slunce už zapadalo.

Poslední metry na vrchol a úžasný výhled

Posledních 200 výškových metrů po hřebeni lesem, který se těsně pod vrcholem ztratil a člověk najednou stál pod lehce ztrouchnivělým vrcholovým křížem. Výhled? Pecka! Sedmá hodina, už dost šero, studený vítr a na vrchole opět zcela sám. Dnes ne na dlouho! Od severu hřebenem přišel jeden chlapík a stejnou cestou jako já se zanedlouho přihnala jako smečka hladových vlků skupinka chlapíků ve věku 50 – 60 let. Trochu koukali, kde se tady beru! Tak se hned vyptávali, kde jsem Faistenauer Schafberg objevil.

A já jim odpověděl, že jsem prostě koukl do mapy a řekl si, že by to tady mohlo být hezké! Upřímné „Bergheil!“, zápis do vrcholové knihy a rychle dolů. Tento týden napadl v Alpách první letošní sníh! Už i tady v Solné komoře se v severních svazích od výšky 1500 m drží poprašek. Prostě podzim je tady! A jaká bude zima a kdy přijde, to se uvidí. Nahoře mi jeden z nich zapůjčil čelovku. Při sestupu jsem s sebou řádně seknul. Ohlazené vápencové kameny pokryté rosou řádně klouzaly.

Společně u stolu s „Mittwochsrunde“ nad pánví špeclí

U chaty v půl osmé byla už řádná tma. Došlo na trapnou situaci, kdy jsem zjistil, že jsem peněženku nechal dole v autě a musel jsem se z návštěvy chaty omluvit. „Ne, jdeš s námi, finance nám dáš dole u auta“, byla okamžitá odpověď jednoho z nich. Už na vrchole jsem měl z té skupinky vysmátých vitálních chlapíků dobrý pocit. A měl jsem to štěstí, že jsem dnes poznal a seznámil se s jedněmi z nejúžasnějších lidí od mého příjezdu sem.

Společně jsme si sedli do malé světničky naproti kamen k jednomu stolu, přišly dvě dámy v místním tradičním kroji, dirndlu, a zeptaly se nás, co chceme k pití. Chlapíci jsou všichni z vesnice Hof a okolí východně od Salzburgu a tady chodí pravidelně. Již dlouhých 21 let pravidelně každou středu chodí sportovat, běhat, na hory, na kolo, na lyže nebo do skal. Říkají si „Mittwochsrunde“, volně přeloženo jako středeční parta. Mají oficiální povolení od svých rodin, manželek a dětí.

Magický moment na chaloupce Döllererhütte

Dvě dámy začaly připravovat v obrovské pánvi domácí špecle (nudlové těsto nasekané na kousky) se sýrem. Atmosféra, kterou běžný turista nemá absolutně šanci zažít! Od pece se linula úžasná vůně. Špecle se sýrem se připravují z několika druhů sýrů. Ideálně tak ze tří. Nahoru čerstvá cibule, nesmí chybět správná dávka pepře. A nejspíše nějaká smetanová omáčka.

Celou tu dobrotu v té velké pánvi poté postavila na stůl a začalo hodování! No, co Vám mám povídat! Bašta! Dobrota! K tomu byl i zelný salát. Všichni mluvili mezi sebou nářečím a rozuměl jsem jim ne více jak polovinu. Když se bavili se mnou, konverzovat nebyl problém. Ale s nářečím má cizinec velký problém. Slova absolutně splývají a nemáte se čeho chytnout. To nářečí dělá problém lidem z města, často jim také nerozumí, a natož mně!

Hluboká dobrosrdečnost místních lidí z Faistenau

Tak dobrosrdečné lidi jsem hodně dlouho nezažil. Špecle byly skvostné! A když viděli, jak mi chutnají, musel jsem i zbytek z té velké pánve dojíst! Pak se na stůl paní domácí přinesla ještě buchty, ale ty už nebylo kde dát. Nehorázně jsem se přecpal! Lidé tady v kraji byli před 50 lety opravdu velmi chudí, jak jsem se po mém dotazu dozvěděl. Jejich kuchyň byla velmi prostá a masa se jim dostávalo pramálo. Tak tomu bylo. Dnes je všemu zcela jinak. Když do kraje kolem Faistenau přišla zima, místní lidé byli opravdu odříznutí.

Nyní si plně uvědomuji, proč jsou v jednotlivých údolích dialekty natolik odlišné. Život tady byl hodně tvrdý. „Mittwochsrunde“ si objednala nějaké panáky a několik pivních rund. Ale žádné enormní alkoholové opojení se nekonalo. Já zůstal jen u jednoho Radleru a vody. Místnost se mezitím pořádně vytopila od kamen.

Opakovaně říkám, hory lidi sbližují!

Seděli jsme tady do jedenácté večerní, kdy na mne řádně dolehla únava z dnů posledních, oči se mi klížily a já poklimbával nad stolem. Netuším, kolik špecle mohly stát. Chtěl jsem něco přispět, ale bylo to nakonec zamítnuto. Rozloučili jsme se s paní domácí, jejím manželem, druhá dáma se vydala autem dolů do Faistenau (na kolo bezva cesta) a my jsme se při světle čelovek jsme vrátili dolů. Sestup po zpevněné cestě byl velmi příjemný a rychle uběhl.

Bylo mi nabídnuto, že se k nim mohu na pravidelnou „Mittwochsrunde“ přidat! To mne sakra potěšilo a zahřálo u srdce! Za ty špecle jsem jim slíbil české pivo. Jednomu z nich jsem slíbil poslat fotky. Uvidíme, jestli společně s „Mittwochsrunde“ ještě něco podniknu. Opravdu tak dobrosrdeční lidé se velmi málo potkávají! Opakovaně říkám, hory lidi sbližují! Následuj své sny… Byl to jeden z mých nejpříjemnějších dnů tady!