Tatry nás skutečně nezlomily

Do slovenských velehor přijeli až z dalekého městečka Bystré, kde většina z nich bydlí v Domově na zámku. „Zámeckými obyvateli“ jsou klienti s mentálním i kombinovaným postižením. V „domově“ se snaží o integraci handicapovaných do společnosti třeba i formou vysokohorské turistiky, a tak vznikl i nápad na expedici “ YRTATÉKOSYV, aneb Tatry nás nezlomí.“

Devítka borců se na výpravu vydala v neděli 14. září okolo poledne. Cílem jejich cesty bylo horské městečko Tatranská Kotlina. Počasí bylo letní, nálada na palubě mikrobusu výborná. Byl již skoro večer, když vybalili v základním táboře, ale nadšení neopadalo, vždyť horští velikáni se zdáli tak blízko.

Díky finanční podpoře Expedičního fondu je čekal týden, během kterého mohli společně projít po Tatranské magistrále masív Tater od východu na západ – od Zeleného plesa, přes Skalnaté pleso u hvězdárny Encián, Velické pleso u Sliezského domu až po Popradské a Štrbské pleso. Už se na to těšili.

Pondělní ráno přineslo velký úlek. Z domova odjeli v létě a najednou se ocitli uprostřed pozdního podzimu. Po velehorách ani památka, zataženo a obrovské „ pršipláště přibalené „ jen pro jistotu“ se rychle hledají na dně batohu. Změna počasí tomu chtěla, že se staly každodenním společníkem. Pokud nepršelo, sněžilo.

První den expedice je čekalo Zelené pleso. Vydali se k němu Dolinou Kežmarskej Bielej vody přecházející do Doliny Zeleného plesa. Cesta po kluzkých kamenech a v dlouhých pláštích nebyla jednoduchá, ale scenérie Zeleného plesa s turistickou Chatou při Zelenom plese a částí horských masívů byla dobrou odměnou. Škoda, že vrcholky hor byly skryty v mlze.

Na druhý den měla expedice namířeno do Malé Studené doliny k Téryho chatě. U hvězdárny Encián u Skalnatého plesa snad poprvé mohli sundat pršipláště, přestalo sněžit, a tak přišla vhod i chvilka na malou svačinku. Tatranskou magistrálou se pak občerstveni vydávají kamenitou cestou a dále okolo Nálepkovy chaty do Malé Studené doliny.

Třetí den se všichni těší na Zbojnickú chatu ve Velké Studené dolině. Trasa přizpůsobena počasí a fyzickým možnostem účastníků vede přes Hrebienok okolo Bilíkovy chaty.

Zatímco „Zbojnickú“ nepokořili, Popradské pleso následujícího dne skutečně viděli. Počasí se umoudřilo, a tak po potřebném občerstvení a nabrání dalších sil, padlo rozhodnutí podívat se také na symbolický cintorín.

Poslední den pak patřil túře směrem na Rysy, odpoledne si nemohli nechat ujít alespoň krátké zastavení na Štrbském plese.

Je sobota, den odjezdu. Po snídani hoši balí své věci, zbývá naposledy zamávat Lomnickému štítu a nabrat kurs – Čechy. Cíle expedice: “ YRTATÉKOSYV, aneb Tatry nás nezlomí“ -pokořit nejvyšší pohoří Slovenska – Vysoké Tatry, byl splněn. Účastníci se vrátili unavení, ale spokojení. Expedici ukončili symbolicky 28. září vyprávěním kamarádům nad fotografiemi.

Expediční fond je podporován těmito společnostmi:

Partneři Expedičního fondu:

Oficiální partneři:

Významní sponzoři Expedičního fondu: