Skalní umění a život kočovníků Střední Asie

Mnohé z míst, kde bychom našli většíkoncentraci skalních kreseb, má své Genius Loci, skrytou energii, která po tisíciletí přitahovala lidské generace.

Jedno z takových míst s neuvěřitelně silnou energií byste našli v centrálním Kyrgyzstánu, malé hornaté republice uprostřed Asie. Hornatá krajina je tvořena výběžky západního Tien-Shanu a severního Pamíru. Kyrgyzstán je země kočovných pastevců již od pradávna. Pro tyto pastevce bylo odjakživa doslova nutností překračovat horská sedla a vydávat se se svým stádem ovcí na stále nové a nové pastviny. A také uctívat bohy, kteří jsou zodpovědní za to, zda bude pršet, aby bylo dostatek zelených pastvin, zda bude teplo, aby v horách brzy roztál sníh a stezky byly průstupné a tráva se brzy zazelenala. A také aby se nezlobili, až pastevci potáhnou se svými stády přes horské hřbety do nových údolí. Uctívat bohy je třeba na místech se silnou Genius Loci. A nebo prostě na příhodném místě, které za tisíciletí své Genius Loci takto získá.

Saimaly Tash leží ve výšce 3000 metrů nad hladinou moře a je po téměř deset měsíců v roce přikryto sněhem. Nevede sem žádná cesta a pokud přesto stojíte o to se sem podívat, musíte cestovat několik dní po svých nebo na hřbetu koně. Námaha však stojí za to. Obrazy, odrážející život dávných kočovníků, jsou tu vyryté v černých bazaltech pokrytých slupkou hnědé až ocelově modré patiny. Je tu více jak 10 000 hustě pokreslených kamenů tvořících kamennou lavinu jakoby odtékající dolů do údolí. Nejstarší kresby jsou z neolitu až začátku doby bronzové, neboli z třetího až začátku druhého tisíciletí před naším letopočtem. Další skupina kreseb je z doby železné, ale ty už nejsou tak dokonalé, vypadají spíš jak dětské kresbičky. Na těch starších jsou do detailu znázorněna zvířata a lidé, téměř vždy ve spojení s náboženskými motivy. Kulty slunce plodnosti, náboženských tanců či uctívání lovu. Hodně scén je erotických, jsou tu souložící dvojice a trojice. Je tu skryta doslova obrazárna pod širým nebem s nevyčerpatelnou fantazií motivů a tvarů.

Kaňon Sarmishai se nachází na jižních svazích hor Karatou v Zaravšankém horském pásmu severního Uzbekistánu. Nejvyšší vrcholky tohoto pohoří dosahují výšek 1000-1200 m n.m. Šířka Sarmyšského kaňonu je 15-20 m a kaňon sám je zhruba 50 metů hluboký. Většina petroglyfů byla vysekána a vyryta do slunkem rozpálených černých břidlic na kterých v parném létu neudržíte ruku. Je zde zachováno a popsáno cca 3.500 kreseb znázorňujících lidské postavy, zvířata a nejrůznější symboly. Stáří všech těchto kreseb spadá do různých period. Mnoho z nich bylo znovu překresleno nebo imitováno, velká část však spadá na konec Neolitu, do doby bronzové a tzv. Saka period (mladší doba železná). Pouze část z rytin spadá do středověku. Sarmishai je jedno z nejkomplexnějších nalezišť petroglyfů na území Uzbekistánu.

Nejširší nabídku průvodců a map Kyrgyzstánu (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně a na eshopu KnihyNaHory.cz

Zlomek výjevů z těchto unikátních obrazáren a výjevů ze života současných kočovných obyvatel Kyrgyzstánu a Uzbekistánu, kteří stejně tak jako jejich předci, dodnes procházejí krajinou a zanechávají v ní svoje stopy, bych Vám rád představil ve formě výstavy, kterou máte možnost do 16.5. 2010 shlédnout v pavilónu Anthropos v Moravském zemském muzeu v Brně (15.5. budu na celý den na výstavě). Doufám, že zhlédnutím výstavy i vy budete mít možnost pocítit alespoň záchvěv energie a ponořit se do představ a výjevů z každodenního života dávných pastevců, kteří na Saimali Tashi žili a jejichž potomci tam žijí dodnes.

Nasnímané motivy skalních rytin jsou pro mne podkladem k dalšímu dotvoření a umocnění fotografického obrazu. Tento obraz měním podle toho, jak na mne motivy působí, na jaké struktuře a ploše skály byly vytvořeny a také jakým okolím a vegetací jsou rámovány. Neposlední roli hraje samozřejmě světelná atmosféra a mé pocity během fotografování.