V Samarkandu můžeme navštívit dvě velmi významné mešity. Obří Bibi-Chanym bývala největší mešitou na světě, zatímco malinká Hazrat Hizr vždy ochraňovala cestující po Hedvábné stezce. Že v nejnavštěvovanějším historickém městě Uzbekistánu nestojí pouze památky, ale plyne zde i zajímavý všední život, jsme se přesvědčili na hlavním bazaru.
Obr darem od manželky
Mešita Bibi-Chanym je pojmenovaná po Timurově manželce, která ji pro něj údajně nechala vystavět, zatímco byl pryč na válečných výpravách. Mešita po svém dokončení přesně na přelomu 14. a 15. st., krátce před Timurovou smrtí, představovala největší mešitu světa. Když před mešitou stojíte a zdvihnete oči na 35 metrů vysoký vstupní portál, jste skutečně ohromeni její mohutností. Ve své době byla postavena na hranici tehdejších technických možností. Po úpadku Samarkandu se bez náročné údržby začal tento obr postupně rozpadat až se při zemětřesení v roce 1897 zhroutil úplně. V posledních desetiletích však byla větší část stavby obnovena do původní podoby. Tyrkysové kopule i dlaždičkové mozaiky opět září.
Pestrý bazar
Na Taškentské ulici, která prochází před mešitou Bibi-Chanym, je teď ráno velmi rušno. Všichni totiž spěchají na největší samarkandský bazar Siab rozkládající se hned vedle obří mešity.
Bazar ožívá vždy brzy ráno, kdy ho povozníci zavážejí všemi komoditami – od mouky přes zeleninu po drogerii. Nesmí chybět melouny! K dostání jsou dokonce pomeranče i banány, které představují ve Střední Asii velmi luxusní plody a tudíž se neprodávají na kila, ale na kusy. Například jeden banán vyjde zhruba na 10 Kč, což je na místní poměry opravdu dost.
Přímo na bazaru se peče chleba, který pak ženy prodávají z kočárků. Zabírají s nimi celou jednu uličku a pokřikem se přetahují o potenciální zákazníky. Hned vedle se griluje jehněčí šašlik (špíz). Uzbekové si ho běžně dávají k obědu nebo jen tak na chuť. Přestože se na bazaru prodávají hlavně zemědělské produkty, seženete i kovářské výrobky, pasti na myši všech velikostí, košťata, provazy a veškeré další zboží.
Pozorujeme i nakupující – starší lidé často přicházejí v tradičním oblečení. Kromě Uzbeků zde žijí i Tádžikové. Přestože oblast Samarkandu dříve obývali právě spíše Tádžikové, Stalin ji při „překreslování hranic“ svazových republik připojil k Uzbecké SSR a tak to zůstalo i po rozpadu Sovětského svazu. My je fotíme všechny, ať Uzbeky či Tádžiky. Kromě prodavaček cibule proti tomu nikdo nic nenamítá a většinou to provází úsměv. Vynikající kulisu celému bazaru poskytuje obrovská stavba mešity Bibi-Chanym tyčící se v pozadí.
Strážný trpaslík
Dále za bazarem stojí na kopečku mešita Hazrat Hizr. Nevyniká rozhodně svojí velikostí, ale významem. Tato malá mešita bývala dobrým důvodem, proč vést karavanu přes Samarkand. Věřilo se totiž, že ochraňuje cestující po Hedvábné stezce, a proto se zde lidé zastavovali na modlení. Po dlouhé době chátrání byla v roce 2005 perfektně opravena, takže se dnes pyšní stejně krásnými malbami na všech trámech a dřevěných sloupech, jaké mívala kdysi. Mešitu i dnes navštěvuje spousta poutníků, protože se nachází nedaleko souboru mauzoleí Šachri Zinda, která přitahují spoustu věřících z celého Uzbekistánu (viz článek Samarkand: Timur sobě).
Uzbecká pohostinost
Přes polední horko se stahujeme zpátky do hotýlku. Tentokrát nebydlíme v ničem luxusním, ale v příjemném guesthousu jménem Bahodir pro batůžkáře a jiné nezávislé cestovatele, který se skrývá za těžkými vraty poblíž náměstí Registán. Na příjemném dvorku zastíněném pergolou s vinou révou je spousta lavic a gaučíků k odpočinku. Veliká snídaně v ceně, skvělé domácí jídlo k večeři za dolar.
Majitelem je velmi úslužný Uzbek, který nám i na pouhý pozdrav odpovídá s lehkou úklonou s rukou na srdci. Kromě své mateřštiny mluví samozřejmě rusky, ale rozumí i anglicky. Škoda, že ne i francouzsky, protože Francouzi představují naprostou většinu turistů v Uzbekistánu. Proč? Sami nevědí!
Hotýlek jsme našli snadno. Když nás autobus z Buchary vysadil v deset večer na rušné zastávce na periférii Samarkandu, kde staví všechny autobusy směřující do Taškentu, otravovali nás hned taxíkáři se svými nemuslimskými cenami. Zeptali jsme se tedy obyčejného chlapíka, který sem jen přivezl syna na autobus, jestli nejede do centra nějaká maršrůtka.
„Teď už maršrůtky nejezdí. Davaj, já vás tam vezmu, jste tu přece naši gasti!“ Chlapík byl dokonce těsně po revoluci v Čechách a moc si to pochvaloval.
Dovezl nás až k hotýlku, kde nám majitelova paní hned naservírovala kus melounu, sušenky a čaj na uvítanou. K našemu překvapení zde byli i Švýcaři s autem, které jsme potkali u Aralského jezera. Dali jsme se hned do řeči jako staří známí. No, z takového hotýlku se neodchází hledat jinam snad něco levnějšího!
Praktické
Vstupy: mešita Bibi-Chanym 2400 S, mešita Hazrat Hizr 2400 S.
Ubytování: Bahodir B&B – Mulokandov 132, tel.: 385 529, pokoj bez sprchy 16$, se snídaní.
(1000 S = 20,5 Kč, červenec 2006)
