Šéfredaktorka Hedvábné Stezky se potulovala po ostrově, který se stal drolícím se památníkem komunistického režimu. Jak vidí situaci na „ostrově svobody“?
Zatímco Čína už dávno pochopila, že tržní hospodářství se lépe buduje v třídní, než beztřídní společnosti, Kuba má ještě pořád nátěr dvojí (učilo se dialektické) socialistické morálky. Dvojí měna, tajné kšeftování, státní dozor nad kde čím.
Peťo, jsou pořád na Kubě ty hnusné, špatně se loupající „kubánské“ pomeranče, které si ti starší z nás pamatují coby symbol socialistické exotiky?
Ano, jsou. A patří k nejobyčejnějšímu, nejlevnějšímu druhu ovoce. Země je ale naštěstí dost bohatá na lepší mňamky.
Spekuluje se na ulicích, copak asi dělá tatíček Fidel? Tedy jestli vůbec ještě žije?
Kubánci věří, nebo spíše nepochybují, že Fidel žije, ale leží vážně nemocný v nemocnici. Litují ho; zdá se, že k němu cítí vřelé osobní vztahy. Dokonce i ti, kteří mají k vládě a socialismu výhrady (a nebojí se o nich mluvit), proti samotné osobě Fidela neřeknou špatného slova.
Kuba byla v socialistickém táboře ráda nazývána „ostrovem svobody“. Jak se tam svoboda projevuje? Jak to vidí místní? (soukromé podnikání, média, možnosti cestování)
Svoboda … můžete si vybrat, jestli si koupíte za lístky mouku nebo rýži : -) Kubánci nesmějí cestovat, být bohatí, nesmí mít internet, mají cenzuru, povinné dávky a přídělový systém. Na druhou stranu Raul Castro povolil malé podnikání, takže v turisticky zajímavých místech vyrůstají kavárničky a stánky se suvenýry, státním taxíkům konkurují rikšy a místo v hotelích řetězce Kubacar se můžete ubytovat v jedné ze stovek „casas particularas“, tedy v soukromí. Turisté mají platit konvertibilním pesem odpovídající hodnotou dolaru. Drobní podnikatelé, odvážní šmelináři a vynalézaví žebráci tak mají nějaký příjem v tvrdé měně, kterou mohou a nemusí směnit za svoje kubánské peso.
Jak to vidí místní? Chtěli by peníze, svobodu, demokracii. Ale ne za cenu toho, že by museli pracovat. Myslím, že jsou celkem spokojení a změna by v každém případě přinesla větší sociální rozdíly zvýšila nároky na pracovní nasazení. O případných restitucích majetku ve prospěch bývalých amerických vlastníků ani nemluvě.
Vzhledem ke stavu, v němž se země nachází, bych si tipl, že turista je pro Kubánce chodící peněženka. Je to tak?
Ano, naprosto. Na Kubě se můžete pohybovat téměř úplně kdekoli chcete. Většinou však z pohodlnosti či nedostatku času spadnete do „turistických kolejí“. V těch je draho. Půjčily jsme si auto a s ním pronikli mezi lidi, kteří na nás byli zvědaví, milí a nechtěli za tuto službu nic. Platily jsme kubánským pesem a obě se naobědvaly za dolar.
Na Kubě se dá strávit fůra času, aniž si člověk uvědomí dvojí tvář země. Ty jako zkušená cestovatelka asi nedáš na první, nablýskaný dojem určený netrénovanému oku turisty – rekreanta. Ale stejně, překvapilo Tě něco?
Zatím jsem nepotkala tak veselý, hlučný a stále se bavící národ. Překvapila mě dobrovolná, a přece početná účast na prvomájovém průvodu i průvod sám, který byl spíše karnevalovou slavností. Překvapila mě krása přírody, její zeleň a bohatství.
Co si může dovézt nekuřák (tedy ne doutníky) a abstinent (tedy ne rum) z Kuby jako typický suvenýr?
Nekuřák abstinent to má na Kubě vůbec složité : -) Kromě rumu a doutníků můžete sehnat krásné šperky z barvených či dokonce leštěných bobů a pecek. Ty mě opravdu zaujaly. Přírodní materiál, pěkná práce.
Perlička na konec: Od roku 1969 byly v zemi zrušeny Vánoce, obnoveny byly až v roce 1998 po návštěvě papeže Jana Pavla II.
Petra Greifová vystudovala historickou a kulturní antropologii na UK a jejím největším koníčkem je cestování – hlavně po hornatých zemích. Téměř dva roky pracuje pro cestovatelský portál Hedvábná Stezka.
HedvabnouStezku.cz založili cestovatelé pro cestovatele, o velkých horách píšeme na Velehory.cz. Své zážitky cest můžete sdílet s přáteli také v Klubech cestovatelů. Nejlepší outdoorové filmy pak uvidíte na festivalu Expediční kamera možná i ve vašem městě. Nejširší výběr map a knih najdete v našem eshopu. Z příjmů z těchto aktivit podporujeme Expediční fond – i vy můžete přihlásit svůj projekt.
zajimavy rozhovor. diky za nej. k dobrovolne ucasti na „prvomajovem pruvodu“ doporucuji precist texty od ruskeho socialniho antropologa alexeie yurchaka z berkley (http://anthropology.berkeley.edu/people/person_detail.php?person=32)
ona ta dobrovolnost ma ruzne podoby a jak pise yurchak, mnohe jednani, ktere si nekteri interpretuji jako podporu ideologie rezimu, muze byt spise odpoved na otazku, zda ti co zvedaji na schuzich souhlasne ruce nebo mavaji vlajkami na prvomajovem pruvodu vi, jak se maji chovat, aby je mel „velky bratr“ rad. to zaroven neznamena, ze by ideologii nebo jejim castem neverili.