Zajímavá místa

Haidarábád je hlavním městem svazového státu Ándhrapradéš. V 16. stol. přemístila dynastie Kutubšáhů z Gólkóndy své hlavní město do nově založeného Haidarábádu. V r. 1687 bylo dobyto mughalským císařem Aurangzébem. Další vládci Haidarábádu byli místodržící, kteří byli jmenováni mughalským vládcem z Dillí.

Významný přístav malabárského pobřeží, za vlády zamorinů zde vzkvétal obchod s kořením. Nedaleko odtud se v roce 1498 vylodil portugalský mořeplavec Vasco da Gama a zahájil tak novou etapu indických dějin. Dosud pojí toto město silné vazby k arabskému světu – velké procento místních obyvatel pracuje v zemích Středního východu.

Třetí největší indické město, metropole Západního Bengálska, se rozkládá v deltě Gangy na řece Huglí. Kalkata je jedním z nejdůležitějších obchodních a kulturních středisek Indie. Byla založena Angličany teprve v r. 1690 účelným spojením tří vesnic – Kalikat, Sutanutí a Góbindapur, jež se proměnily na strategický přístav a jeden z výchozích bodů obchodu Východoindické společnosti. V l. 1773–1911 byla Kalkata sídlem britské koloniální správy, než byla administrativa přesunuta do vznikajícího Nového Dillí.

„Město chrámů“ bylo v 6.–8. stol. hlavním městem říše Pallavů.

Za doby vlády dynastie Pándjů, ve 12. stol. byla Maduraj jejich hlavním městem. Ve 14. stol. ztratila svou nezávislost při muslimské invazi ze severu, vedené Málikem Káfurem.

Bylo druhým hlavním městem králů z dynastie Pallavů, po Kánčípuramu. Říše Pallavů existovala na indickém jihu v 5. až 8. stol. Většina památek v Mamallapuram pochází z doby vlády krále Narasinhavarmana I. (630– 68) a Narasinhavarmana II. (700– 28).

„Město vonných tyčinek“, tak je nazýván Majsúr. Většina santalových tyčinek se vyrábí právě tady.

Město radovánek“ bývalo po 200 let hlavním městem málvského sultanátu. Málva je náhorní plošina ve střední Indii s mírným a příjemným klimatem, porostlá hustými lesy. Zde sultanát nezávislý na dillíském sultanátu založil po Tímúrově vpádu (1398) tughlakovský guvernér Dilávar Chán Ghórí (1401–05).

„Váránasí jihu“ je hlavní poutní místo v jižní Indii – jak pro šivaisty, tak pro višnuisty. Rámův chrám je jeden z nejdůležitějších jihoindických chrámů.

Do Sarnáthu přišel Buddha poté, co dosáhl osvícení pod stromem Bódhi v Gaji (dnešní Bódhgaja). Zde poprvé kázal v jelením háji svým prvním učedníkům. Říká se, že zde „roztočil kolo zákona“, zde začal hlásat svou „zlatou střední cestu“.

Hlavní město jihoindického státu Kérala leží téměř v samotném cípu Indického subkontinentu.

„Šivovo město“ bylo osídleno už v době starověku, někdy kolem r. 1400 př. Kr. Jeho původní jméno je Káší, pak Váránasí (nalézá se mezi řekou Váraná a Assí), Britové zkomolili jeho jméno na Benáres.

Kuala Lumpur neboli K.L., jak s oblibou místní říkají, má status federálního teritoria. Je to po­litické, hospodářské a kulturní centrum Malajsie. Nachází se zde královský palác (není běžně přístupný), kde se postupně coby vládci celé Malajsie střídají panovníci jednotlivých zemí.

Ve středu poloostrovní části Malajsie je série kopců a hřebenů s výškou 1500–1800 m (nej­vyšší vrchol Gudung Brinchang – 2032 m n.m.).

Město Kota Bharu, nejmuslimštější malajské město a brána do Thajska, se nachází v severovýchodní části poloostrova. Na první pohled se Kota Baru s pulzujícím moderním cen­trem a rušnými ulicemi nijak neliší od ostatních malajských měst. Je to však město bohaté na malajskou kulturu – najdeme zde pestrobarevné trhy a četná muzea.