Rady na cestu

Bali je rájem pro fotografy, ať už se zaměřují na krajinu, živou přírodu, dokument nebo portrétování lidí. Podívejte se, co na tomto tropickém ostrově zaujalo oko fotografa Pavla Tyleho.

Doby Hanzelky a Zikmunda, dvou odvážlivců, jejichž cesty po světě sledoval před lety s napětím celý národ, jsou dávno pryč. Lidi už nebaví číst doma v bačkorách cestopisy, plné odvahy a dobrodružství, které prožil někdo jiný: touží je prožívat sami. Do posledních divokých míst naší planety se vydávají úředníci a studenti, vyzbrojení jen kartáčkem na zuby, nožem a kreditní kartou.

Na Tchaj-pej, metropoli Tchaj-wanu, která leží v severní části ostrova pojmenovaného portugalskými námořníky Formosa (Krásná), se pomalu snáší tma. Potulujeme se v pomalu ožívající Aleji hadů, jednoho z proslulých nočních marketů města.

Kyotská nezisková organizace Kamogawa-Kai vyhlásila pro cizince žijící v Kyotu na jedno sobotní odpoledne akci „Oblečme se do kimona, projdeme se po Heianu“.

Na pobřeží Atlantského oceánu v Maroku se můžete setkat s 3. největší mešitou na světě. Větší jsou už jenom v Mecce a Medině v Saúdské Arábii. Určitě vás překvapí otevírací střecha nebo vytápěná podlaha.

Domluvit se s nějakým Japoncem se rovná malému zázraku. Je třeba se totiž ponížit na úroveň japonské výslovnosti. Např. když zajdete do „Makudonuradu“, tak musíte poprosit o jeden hambaagaa.

Jako dobrovolnice jsem strávila několik týdnů na opičí farmě, kde jsem měla za úkol dělat malým opičkám jejich „mámu“. O víkendech jsem pak vyrážela na krátké výlety do okolních čajových plantáží a nebo do Krugerova parku mezi divoké gazely, zebry, žirafy či bizony.

Díky programu Work and Travel (WAT) podporovanému americkou vládou mají studenti možnost získat vízum a pracovní povolení. Stačí být studentem a zaplatit asi čtyřicet tisíc korun.

Dnes je sobota, poslední srpnový den. Na sklonku noci přišlo několik dešťo­vých přeháněk, což mělo sice zajímavý, nicméně nepříjemný efekt. Vzbudila mne jemná vodní sprška do obličeje. Zpuchřelou plachtovinou totiž pronikají drobné ka­pič­ky. Většími dírami pak stékají čůrky vody na můj žďárák (jak prozře­tel­né, že jsem si jej přetáhl přes spacák!) a do tašky s věcmi. Tu dávám stranou a zakrývám ji bun­dou. Přehrnuji si límec vaku přes obličej a pokračuji ve spánku.

Jste-li v Ladakhu a máte kašel či jiné zdravotní potíže, vyzkoušejte tradiční medicínu Amchi, která možná zabere rychleji než klasické přípravky.

Po třech letech od poslední návštěvy arabské země se mi opět zachtělo zažít ten klasický pouliční mumraj, popíjení sladkého čajíčku a kouření vodní dýmky. S kamarádem Pavlem jsme proto v druhé polovině ledna 2007 navštívili Egypt. Hlavním cílem byly oázy v Západní (též Lybijské) poušti, dále Asuán, Luxor… a zbytek podle toho, jak se nám budou dařit přesuny.

Svět smutku a hrůzy po tsunami ostře kontrastuje s klidným bytím v buddhistických klášterech v Barmě. Právě tam se v rozjitřeném počátku roku 2005 vypravila autorka tohoto článku.

Silnice do Albánie je tak trochu jako ovčí stezka. Zezačátku pěkná, široká, postupně se z ní ale odpojují jiné silničky a ta naše se zužuje a zužuje, až zbude docela úzká, nicméně pořád asfaltová silnička. Skoro žádný provoz, ideální pro cyklisty.

Koplik je první větší město za hranicemi a když se jede do severních hor, odbočuje se tu doleva. Tato informace by měla být pro cestu do pohoří Prokletije dostačující. Moc jiných odboček tu totiž není. My jsme Koplikem jenom projeli.