Rady na cestu

Humanistické lékařské pracoviště je v kankanské čtvrti Farako I. jediným zdravotnickým střediskem pro obyvatele, hlavně pro chudé děti, sirotky a pro ty, kteří jsou v těžké situaci. Díky podpoře Expedičního fondu se mohou pacienti těšit zkvalitnění služeb.

Musím přiznat, že jeden z důvodů, proč nakonec padla volba jet právě do Arménie, je skutečnost, že o ní existuje na internetu i v knihách relativně málo informací. Lákalo nás jet na místo, které není pečlivě popsáno v mnoha cestopisech, a to, že má Arménie své kouzlo, jsme se nakonec přesvědčili jak při důkladnějším průzkumu, tak i při cestě samotné. Arménie láká nejen svojí rozmanitou přírodou a nedotčeností, ale hlavně pohostinností místních obyvatel, kteří jsou připraveni vás kdykoli pozvat přes svůj práh.

Pokud se vydáte do ulic Staré čtvrti hlavního města Vietnamu, obrňte se trpělivostí, předvídavostí a nadhledem. Vládne tam totiž chaos.

Po půl roce dobrovolné práce na unikátním projektu rozvojového vzdělávání nastal den „D“, začínají první kurzy angličtiny. Výuka chudého venkovského obyvatelstva v Mexiku přináší zcela nové zkušenosti.

Řekněme si rovnou, že špatně a bez stativu se prostě neobejdete. Nicméně i tady se dá leccos zvládnout.  Navíc jsou noční fotky poměrně „levnou krásou“. Jak na ně?

Jemenské Girls World Communication Center leží skryté za velkými kovovými vraty v jedné z postranních uliček nedaleko hlavní třídy Zubeiri street. Dobrovolníci společnosti INEX se zde věnují podpoře žen a dívek v jejich cestě za vzděláním.

Focení v hospodách, restauracích, bufetech a v neposlední řadě na mejdanech, chce trochu drzosti. Samozřejmě to závisí na nátuře fotografa a navíc není hospoda jako hospoda. Je rozdíl mezi „bufetem na stojáka“ a restaurací ozdobenou michelinovou hvězdičkou.

V mexickém státě Michoacán strávila dobrovolnice společnosti Inex dva měsíce jako vedoucí skupiny. Jejím úkolem bylo zalesňování prostor ve městě a mapování indiánskych komunit. Jak její práce probíhala?

V polovině září 2008 jsme absolvovali  dvoutýdenní cestu po Sýrii, při které nám úžasně pomohly rady, tipy a informace z cestopisů na Vašem webu (Pískem a prachem Blízkého východu a Blízkovýchodné dobrodružstvo). Sami jsme si sice tak vzorně zápisky nevedli, přesto bych rád, je-li to možné, zmíněné cestopisy doplnil několika vlastními praktickými postřehy, které by se mohly třeba hodit zase někomu jinému.

Chcete-li si udělat malý test vlastní kreativity? Vyberte si téma a dejte se do focení. Já si vybral podzim a zjistil, že jsem uvízl na spadaném listí.

Před rokem jsme seděli v Karavanaseráji a listovali si nějakým fotoatlasem Albánie. Příroda na těch fotkách se tvářila moc moc krásně, ale tak nějak ohroženě. Rychle, jedem tam, než zbyde jenom na fotkách, řeklo se s takovým tím znejistěně světáckým úsměvem. Až pak nám došlo, že to nejspíš myslíme vážně.

Tibetská kultura se nevyučuje ve zbídačelém Tibetu, ale v indickém Ladakhu, Himachalu a nepálských oblastech. Za cenu jejího uchování se už děti možná nikdy nevrátí ke svým rodičům. Přečtěte si o činnosti těch, kterým tibetský problém není lhostejný.

Emei Shan patří mezi čtyři hlavní posvátné buddhistické hory v Číně. První chrám tu byl postaven už v době počátků buddhismu v této zemi, ve 14. století zde stála stovka klášterů.

Musím opravit jeden svůj postřeh z jedné z předchozích návštěv Egypta. Tenkrát jsme byli v Káhiře, bylo to září 2006. Z toho, co jsem viděla, jsem usoudila, že správný egypťan přes den spí a večer začíná své aktivity, pracuje, jí, chodí na návštěvy. Není to pravda. Když jsme totiž před týdnem do Káhiry přijížděli, bylo to mezi pátou a šestou hodinou ranní, viděla jsem to, co nikdy předtím. Byli jsme to totiž my, kdo dlouho spal a do ulic jsme vycházeli odpoledne, a tou dobrou byly opravdu poloprázdné a obchody většinou zavřené.

Jak vypadá spolupráce po indicku? Jaké možné průtahy mohou na vašem projektu vzniknout? Přinášíme první část zprávy Václava Pousky o jeho stavbě ekologicky šetrnějších pícek v indickém Rádžastánu. Projekt byl podpořen Expedičním fondem.