Judaismus

Hlavním zaměstnáním Židů v Bucharském emirátu bylo barvení příze a látek, hlavně z bavlny, neboť se dobře vyznali v chemii barviv, dále tkaní, řemesla a obchod s hedvábím.

Izrael jako cestovatelskou destinaci není potřeba zvlášť představovat. Malá zemička vzdálená tři hodiny letu od České republiky je oblíbenou zemí pro různé typy turistů – od baťůžkářů, přes poutníky po svatých místech, až po milovníky luxusu a wellness u Mrtvého moře. Většina cest za poznáním pak vede po památkách křesťanského a muslimského významu a barevných arabských tržištích.

Tradice a svátky tvoří významnou část židovské kultury, a to již od biblických dob. Vycházejí ze Zákona a později byly přesně definovány rabínskou praxí. Místní tradice a zvyky se návštěvníků země příliš netýkají, pokud je oni sami nebudou chtít zkoumat. Neplatí to však pro svátky, které jsou závazné pro celou zemi a mají dopad i na turistický ruch. Pochopitelně je nebudete nuceni slavit, ale veškeré dění se točí kolem nich a nějakým způsobem se to dotkne i vás.

Židé se v Buchaře po dlouhá staletí modlili pouze ve svých domech. Dle výnosu arabského ummájovského kalífy Omara II. se na územích dobytých muslimy nesměly stavět žádné náboženské stavby jiných vyznání. Ovšem na druhou stranu bylo zakázáno stavby už existující bourat. Pokud se Židé chtěli shromáždit ke společné motlitbě ve větším počtu, bylo jim to v Buchaře umožněno v mešitě zvané Magoki Attarí, „Jáma lékárníků“, kde se dle pověstí modlili muslimové a Židé společně.