Je článek u země, ale zároveň není cestopis ani zajímavé místo

Přehrada Nurek s výškou 300 metrů se nachází v jihozápadní části Tádžikistánu na řece Vachs a jednoho dne jí tenhle výškový primát vezme jiná tádžická přehrada – Rogun.

Při čtení Nového zákona narazíme v Prvním listu svatého Petra na věnování určené poutníkům v Kapadocii. Kde dávnou a tajemnou Kapadocii najdeme?

Nastal den, kdy všech deset našich očí stanulo na nejjižnějším cípu jižního ostrova Nového Zélandu.

Pakliže jste na Machu Picchu ještě nebyli, přeneste se tímto příjemným vyprávěním do pohádkového místa zahaleného tajemstvím. I přes masovou turistiku si lze návštěvu skvěle vychutnat.

O výletu na Madeiru jsem uvažoval už pár roků, vždy když se hledaly možností nějaké „levnější“ a kratší cesty místo „velké“ cesty do Asie, Afriky nebo Ameriky. Říkali jsme si, že by to nebyl ani špatný tip na oslavu silvestra a Nového roku, ale v tu dobu je všechno dražší a navíc v hotelu vždy chtějí příplatky za „slavnostní“ večeři.

Dějiny Podkarpatské Rusi jsou k pláči. Na území se stýkají protichůdné kultury a národnosti, odjakživa se to tam „mlelo“ a své územní nároky nesmlouvavě prosazovali Poláci, Maďaři i Rusové.

Jedno z posledních center, který mi v Tokiu ještě zbylo k návštěvě, bylo Ikebukuro, ležící nejseverněji. A protože už začínám bejt trochu zmlsanej, záměrně jsem (alespoň prozatím) vypustil třeba výrazný komplex školních budov Jiyugakuen Myonichikan, který projektoval ve třicátých letech minulého století Frank Lloyd Wright, ale i dvě stě metrů vysoký mrakodrap Sunshine City, nahoře pochopitelně s vyhlídkou.

Kdosi nám na začátku našeho putování po Novém Zélandu řekl: „Vždyť ze silnice uvidíte na Zélandu to samé, co z hor, tak nač se plahočit?“ Po dvou měsících plahočení si dovoluji vážně protestovat proti všem lenochodům světa!

Pohled na řeku Douro. Na tradičních loďkách se přepravovalo portské víno do hlavního přístavu. Dnes se od této tradice již opouští.

Střípky ze dneška bez ladu a skladu: V ranní pětiminutovce angličtiny na stanici, kterou tu máme furt naladěnou, trápili posluchače novou větou „ranní ptáče dál doskáče“. Tohle je taky neuvěřitelný, moderátorka Cathrine jim neustále vštěpuje takovýhle věty, dvakrát denně, přitom jde zřejmě o základy angličtiny. Jak si tohle chudáci začátečníci můžou zapamatovat, respektive k čemu jim tahle věta asi tak je?

Uzbekistán vyhlásil sice svou nezávislost jako první ze středoasijských republik, lidé zde ale klidně přiznávají, že ne všechno za sovětské éry bylo tak špatné. Díky tomu, že se z této oblasti snažil SSSR vytvořit největšího pěstitele bavlny na světě, vznikl dokonalý zavlažovací systém, což znamená, že Uzbekistán nemá dodnes problémy s vodou, přestože více než polovinu jeho území tvoří poušť. Také, co se týče ropy a zemního plynu, je země zcela soběstačná a za 1 USD zde dostanete přibližně 3 litry benzínu.

Samarkand se v minulosti jmenoval Afrosiyob a Marakanda a vždy byl jedním z nejvýznamnějších míst na Hedvábné stezce. Koncem 14. století se stal hlavním městem rozlehlé Timurovy říše a dnes je druhým největším městem Uzbekistánu.

Tádžikistán je těsně svázán se jménem Alexandra Velikého. Z kraje Baktrie, hraničícího s územím Uzbekistánu, pocházela dokonce jeho manželka Roxanna, kterou si vzal po svém vítězném perském tažení během krátké chvíle odpočinku v Babylonu.