Výlet na Madeiru

Výlet na Madeiru

O výletu na Madeiru jsem uvažoval už pár roků, vždy když se hledaly možností nějaké „levnější“ a kratší cesty místo „velké“ cesty do Asie, Afriky nebo Ameriky. Říkali jsme si, že by to nebyl ani špatný tip na oslavu silvestra a Nového roku, ale v tu dobu je všechno dražší a navíc v hotelu vždy chtějí příplatky za „slavnostní“ večeři.

hory pod sedlem Encumeada

skaly poloostrova Sao Lourenco

Po loňské cestě do Střední Ameriky a na Kypr to letos moc nadějně nevypadalo, ale nakonec jsme se v březnu domluvili s Petrou a Daliborem a s bráchou Petrem a na duben naplánovali „výlet“ na „Ostrov věčného jara“ nebo taky „Květináč Atlantiku“. Podobně jako na Kypr nebo jiné ostrovy je ideální volbou, jak cestu nejlevněji zorganizovat, využít nabídku nějaké cestovky, která zajistí dopravu a ubytování se snídaní nebo polopenzí a vlastní program na místě pak podniknout na vlastní pěst. My jsme nejdřív uvažovali o „specialistovi“ na Portugalsko a jeho bývalé kolonie, o cestovce Snail, ale při snaze získat od nich nějaké informace se ukázali jako ne zrovna rychlí a sdílní. Navíc na termín, který nám vyhovoval, už stejně nic neměli, i když na internetu se tvářili, že jo. Nakonec se přkvapivě nejvýhodnější ukázal Fischer. Původně jsme chtěli jet jen na týden, ale pobyty jsou dělané tak, že u osmidenního zájezdu se první den přijíždí až pozdě večer a poslední den se odjíždí brzy ráno a „čistý“ pobyt je tak jen 6 dní, což mi přišlo moc málo. Rozhodli jsme se proto pro 15dní v hotelu Orca Praia, který leží u jedné ze dvou písečných pláží na ostrově asi 6km od centra hlavního (a vlastně jediného) města Funchalu a 2km od rybářské vesnice Cámara de Lobos [lobuš]. Cenově to vyšlo na asi 20tisíc plus další asi 3 a půl tisíce za letištní, bezpečnostní a kdo ví jaké poplatky. Zvažovali jsme taky ubytování v nějakém aparthotelu, kde je k dispozici i vybavená kuchyňka, ale nakonec jsme se spokojili s ubytováním jen se snídaní (v mnohem hezčím hotelu) s tím, že si vezmeme ponorný vařič nebo rychlovarnou konvici a nějakou tu instantní večeři si uděláme.

Termín jsme vybrali od 5. do 19. dubna s ohledem na to, že druhý týden v dubnu se ve Funchalu konal každoroční Květinový svátek – Festa de Flor [Fešta de Flor]. Neletělo se charterovým spojem, ale pravidelnou linkou Air Portugal z Prahy do Lisabonu a pak dalším spojem na Madeiru. Cesta i přes dvouhodinové čekání v Lisabonu utekla celkem rychle a na hotelu jsme byli asi o půlnoci.

poloostrov Sao Lourenco

Madeira je ostrov (správněji souostroví, protože k němu kromě ostrova Porto Santo patří i několik menších ostrůvků) v Atlantickém oceánu 978km jihozápadně od Portugalska a 545km západně od Maroka. Teploty v přímořské oblasti se pohybují od 20 do 24 stupňů a voda ohřívaná Golfským proudem má mezi 17 a 23 stupni. Ostrov je sopečného původu a z celkové pětikilometrové výšky vyčnívá nad hladinu jen třetina. Teplý Golfský proud, dostatek sladké vody pramenící na náhorní plošině Paúl da Serra a úrodná organicky i na minerály bohatá půda sopečných vyvřelin a říčních sedimentů,to vše dělá z Madeiry jednu velkou zahradu. Objevení podobné „zásobovací“ stanice bylo pro portugalské námořníky plavící se do Ameriky pravé požehnání. Hluboké oceánské vody sice nenabízí bohatství ryb, ale první osadníci tady zbohatli na pěstování cukrové třtiny. Podle nadmořské výšky se na ostrově vyskytuje celkem 5 vegetačních zón a každá nabízí možnost pěstovat jiné plodiny. Podél pobřeží jsou vidět především banánové plantáže, zahrady s ananasy, maracujou, papájou. O něco výš pak rostou pomeranče, ještě výš pak jablka, brambory a tak dále. Madeira je vyhlášená svým vínem, do kterého se při výrobě přidává brandy (původně to bylo proto, aby námořníkům při dlouhých plavbách nezkyslo), takže kromě plantáží banánů, které jsou u moře skoro všude, jsou vidět i vinice. Madeira je ovšem nejen ostrov vína, ale taky ostrov květin a na strelície, kaly nebo klívie se tady naráží na každém kroku. Kromě toho se pěstuje mnoho druhů orchidejí a květiny jsou dokonce důležitým exportním artiklem. S květinami souvisí konečně i Svátek květin, kdy jsou ulice funchalu vyzdobené květinovými koberci, a kdy se koná „karnevalový“ průvod několika „tanečních“ skupin v kostýmech symbolizujících květiny.

Samotný název ostrova je odvozen od výrazu pro dřevo, protože v době objevení byla Madeira porostla třetihorním lesem s velkým zastoupením vavřínu (ten je dnes ve větší části vykácen a nahrazen buď ovocnými plantážemi nebo novou výsadbou australských eukalyptů). S flórou souvisí i název hlavního města, který je zase odvozen od výrazu pro fenykl.

Jet na Madeiru kvůli koupání v moři by asi nebyl nejlepší nápad. Jednak jsou tu jen dvě písečné pláže (jinak je pobřeží kamenité) a pak voda kromě konce léta moc teplá není (v dubnu měla mezi 17 a 18 stupni). Proto taky většinu turistů tvoří angličtí a němečtí důchodci, kteří si během procházek užívají mořský vzduch a vyhovuje jim, že tu není velké horko. Věkový průměr v našem hotelu tomu odpovídal a my jsme spolu s hrstkou dalších Čechů neměli moc šanci ho snížit.

Ovšem důvod proč jsme si my vybrali za cíl cesty právě Madeiru, byl někde jinde. Madeira má rozlohu asi 60 krát 20 km, ale je protkána 2100km vodních kanálů-levád, které přivádějí vodu z hor na plantáže, pole a zahrady na pobřeží. Podél těchto levád se dají dělat moc pěkné túry. Má to jeden háček: člověk nesmí trpět závratí, protože kanály jsou často vysekány ve skalách a vedle úzkého chodníčku po hrazení levády se otvírá pohled do někdy až pár set metrů hlubokého údolí. Na nejrizikovějších místech jsou sice zábradlí a ocelová lana, ale i tak se občas točí hlava. Ovšem ty scenérie jsou nádherné. Nejstarší levády stavěli otroci z Afriky, ale kanály se staví, udržují a rekonstrují i dnes a je to určitě dost náročná práce. Madeiřané jsou vůbec zkušení stavitelé, protože nedostatek rovné plochy je nutí stavět ve strmých svazích a ostrovní silnice vedou buď v nekonečných serpentinách nahoru a dolů nebo u těch v současnosti budovaných pak skoro stále v tunelech. Dokonce bych si troufl tvrdit, že je zde největší hustota tunelů na km2 na světě. Samozřejmě v sopečných vyvřelinách to tunelování jde celkem dobře, ale i tak se tu staví v pěkně vysokém tempu. Naše rok stará mapa byla často k ničemu, protože už existovaly nové kilometry dálnic a nové tunely. Největší kšeft na ostrově je asi vlastnit stavební firmu, betonárku, cementárnu nebo půjčovat stavební jeřáby.

Madeira je autonomní oblast s guvernérem a vládou, ale jako součást Portugalska je v EU a platí zde euro. Ceny jsou pochopitelně o něco vyšší než na pevnině, ale jinak spíš na průměrné evropské úrovni. Nákupy v marketu proto vyjdou jen o něco dráž než u nás a i v restauraci se dá najíst do 10 Eur. Dopravu po Funchalu zajišťují žluté městské autobusy, kdy jízdné za dvě cesty (tam a zpět) dělá podle zóny do 1,90Eur. Dopravu po ostrově pak zajišťují dvě hlavní autobusové společnosti, ale linky na západní část ostrova mají docela nízkou frekvenci. Dá se jezdit i taxíkem, ale určitě nejvýhodnější je půjčit si auto. Potom co jsme vyčerpali možnosti dosahu městské dopravy ve Funchalu, jsme si na šest dní auto taky půjčili. S pojištěním i daní to vyšlo na 30 Eur na den a benzín stál 1,11Eur/litr.

zaver levady Piornais

A co jsme všechno v kostce viděli? Funchal se spoustou zahrad a parků, s přístavem, starými pevnostmi i panskými sídly quintas, s katedrálou z 16.století nebo s kostelem na vrchu Monte, kde je pohřbený náš poslední císař Karel I. Habsburský. Jeli jsme lanovkou, která spojuje pobřežní promenádu právě s vrchem Monte, který je o 600 metrů výš. Vyjeli jsme na Cabo Girao, druhý nejvyšší útes na světě, navštívili sopečné jeskyně na severní straně ostrova, projeli skrz na skrz ostrov po dálnici, desítkami tunelů i silnicemi šplhajícími od hladiny moře až do 1500 (jednou i 1800!) metrů. Hlavně ale podnikli celou řadu výletů podél levád v přírodě, která byla co pár kilometrů úplně jiná: od prosluněné, teplem dýchající skoro jako středomořské, přes polopouštní na východním cípu ostrova, „horský mlžný prales“ v Caldeirao Verde, rozlehlou ve srovnání se zbytkem ostrova téměř pustou a neobydlenou náhorní plošinu, až po vysokohorské terény v okolí nejvyšší hory na ostrově, na kterou jsme s vypětím sil taky vystoupali.

Samozřejmě bez ochutnání místního jídla by poznávání Madeiry nebylo úplné, proto jsme zašli aspoň na dvě nejznámější speciality, na masový špíz espetadu [ešpetada] pečeny na vavřínovém dřevě a na hlubokomořskou, strašidelně vypadající rybu espadu [ešpada]. A pochopitelně jsme pravidelně degustovali vyhlášené madeirské víno. Celkový dojem z výletu mám jednoznačně dobrý. Za přijatelnou cenu (dohromady asi 30 tisíc) jsme viděli fascinující přírodu, za kterou se jinak musí letět do Jižní Ameriky nebo do Asie. Kdyby bylo ještě o týden víc času a k dispozici ještě pár tisíc, tak bych si tu cestu rád prodloužil ještě na Azory.

Samozřejmě, že toto je ve stručnosti jen pár dojmů, a že podrobný cestopis dám na web, stejně jako fotogalerii,ale to chce čas, kterého se mi pořád nějak nedostává.

Zkušenosti čtenářů

Kristína Jurčagová

Dobrý den, pořád jste na ostrově? 🙂 Teď se s přítelem chystáme koncem roku na pár dní a pokud by Vám to nevadilo, že bychom Vás zneužili na „průvodcování“ 🙂
můj mail je cubonovak@gmail.com

ahoj

Dobrý den, pořád jste na ostrově? 🙂 Teď se s přítelem chystáme koncem roku na pár dní a pokud by Vám to nevadilo, že bychom Vás zneužili na „průvodcování“ 🙂
můj mail je cubonovak@gmail.com

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář:

Články v okolí