Je článek u země, ale zároveň není cestopis ani zajímavé místo

Neděle 23. 9. Ráno jsem vyzískala množství věcí, které se naši spolucestovatelé rozhodli vyhodit. Svítilo sluníčko, snad tedy monzun opravdu už definitivně odezněl. Sbalili jsme se a odebrali na snídani do vedlejšího hotýlku. Bylo nás v tu chvíli deset a majitel objednávku nezvládal.

Sobota 6. 10. Ráno jsme se vzbudili brzy, ale strašnou žízní. Došla jsem si na záchod, který vyplaval dírou do prostoru sprchy. Vrátila jsem se do postele. Všichni jsme leželi neschopni se pohnout a trpěli kocovinou. Nakonec Lenka rozbalila plynový vařič, jehož bombičku tu chtěla zanechat.

Konečně znova v Africe, a to dokonce přímo v jejím nitru! Tomuto poslednímu africkému putování předcházel docela dlouhý a komplikovaný výběr „kam“. Osobně nemám jednu jedinou vysněnou zemi, kam bych se chtěl podívat, jen postupně nabírám různorodé informace z celého světa, ze kterých se nakonec vyklube samotný cíl cesty. Tentokrát to bylo pestré dobrodružství ve třech afrických zemích, a to v Zambii, Zimbabwe a z malé části v Tanzánii.  

Pan Netopil byl členem českého legionářského spolku, který už mnohokrát oblast Bajkalu navštívil, a měl tam řadu přátel aktivních v mezinárodním legionářském hnutí. Jedním z jeho cílů bylo vykopat a obnovit památník původně vztyčený v 20. letech  minulého století na počest českým legionářům, jehož zbytky během své předchozí návštěvy objevil. My jsme se chystali, že mu s tím pomůžeme.

Tak, jak to vypadalo v NP RANOMAFANA, tak si představujeme skutečný deštný prales. Žilo to neuvěřitelně. Rozbouřená řeka, pijavice na nohou, permanentní hemžení, různorodé zvuky, zážitek.

Říká se, že kdyby Nice bylo člověkem, nosilo by značkové koktejlové šaty a k nim staré vojenské boty, dělalo by spoustu problémů a bylo by vztekem bez sebe kvůli fádnímu jménu. Je to tak?

Je měsíců od chvíle, kdy jsme se plni dojmů a rozporuplných zážitků vrátili z měsíční cesty po Madagaskaru. Sedím krásně v teple, snažím se utřídit si myšlenky a přemýšlím, jak je možné, že si zde sedím před svým PC, když na druhé straně světa nemají lidé co jíst, co na sebe, o mém PC ani nemluvě.

Expedice Old Spice Afrika 2007 je prestižním soutěžním kláním v těch nejtvrdších podmínkách černého kontinentu. Jak se v náročných podmínkách expedice dařilo zástupci České republiky? A jaké nástrahy na něj v drsném závodu čekaly?

Museli jste již při svých cestách po exotických zemích využít služeb lékařů? Ne? Pojďme se tedy společně se studentkou čínštiny podívat nejen na kvalitu čínského zdravotnictví, ale i na další příhody, které přináší život v této neuvěřitelné zemi.

Ze Santa Eleny vede přímo na západ krkolomná silnice. Je dlouhá 120 km a končí v městečku Icabarú. Jediným smyslem a důvodem tohoto města ztraceného ve venezuelské divočině jsou diamanty.

Po revoluci jsem začal čundrovat na kole a líbí se mi to čím dál víc. Když mě teda osud zavál k Bajkalu (podrobnosti v mé knížce ZE ŽIVOTA CYKLOTREMPA), nebyl důvod cestovat domů jinak než na velocipedu. V Rusku toto vozidlo familierně nazývají vielik.

Oděsa není staré město, něco přes 200 let. Centrum je původní, dlouhé ulice s nízkými domy.

Občas v honbě za neobjevenými a exotickými ráji všech koutů světa zapomínáme, že to nejkrásnější můžeme objevit i doma, za humny. Trochu neobvyklá oslava rodné země od fotografa Mariána Béreše.

Mise splněna! Na tachometru malého žlutého trabanta se otáčí 15ti tisící kilometr. Pod jeho koly zmizela polovina Evropy i většina států střední Asie. Dokázali jsme, že to dokážeme!