HedvabnaStezka.cz SvetOutdooru.cz SvetBehu.cz TuleniPasy.cz Padler.cz FestivalObzory.cz SnowFilmFest.cz ExpedicniKamera.cz

Žlutým trabantem po hedvábné stezce

Žlutým trabantem po hedvábné stezce

Mise splněna! Na tachometru malého žlutého trabanta se otáčí 15ti tisící kilometr. Pod jeho koly zmizela polovina Evropy i většina států střední Asie. Dokázali jsme, že to dokážeme!

Po šesti týdnech strávených v jeho nerozměrných útrobách společně projeli Dan Přibáň, Vladislav Růžička a Martin Kozel Střední Evropu, Balkán, Turecko, Írán a Turkmenistán, aby se v uzbeckém Samarkandu jejich cesta opět zlomila na západ a přes Kazachstán, Rusko a Ukrajinu je dovedla domů.

Směrem na východ

Evropu za sebou nechal Egu, jak svého trabanta cestovatelé pojmenovali, během dvou dnů, aby v Istanbulu vjel přes Bospor oficiálně do Asie. Hornaté střední a východní Turecko dalo slaboučkému motoru pořádně zabrat a celá řada kopců jej donutila klesnout až na první rychlostní stupeň. Rychlost svátečního řidiče penzisty ale cestovatele netrápila. Co výpravu znepokojovalo více, byla varování místních, kteří radili dát si na východě pozor – právě se konaly volby a existovala možnost, že se budou chtít kurdští separatisté zviditelnit.

Naštěstí v Turecku vše, kromě jednoho málem přejetého vojáka na zátarasech a několika menších závad, proběhlo bez komplikací, a tak výpravu po necelých dvou týdnech a čtyřech tisících kilometrech přivítal Írán. Bohužel s ropnou krizí a přídělovým systémem, který na cestovatele nemyslel. Po týdnu anicích, kde v šest večer prostě zavřeli. Co teď? Pokuta dalece převyšovala expediční hotovost a Turkmenské banky normálně nefungují. Co mohlo přijít? Zabavení věcí? Zadržení? Naštěstí se opět ukázala lidská tvář turkmenské byrokratické mašinérie, když se na zavřenou hranici začali scházet celníci v civilu a celou až strašidelně komplikovanou úřednickou proceduru završili během několika minut, zastrčením všech lejster do kapes. Navíc, aniž by očekávali úplatu.

Rozporuplný Turkmenistán

Turkmenistán je zemí kontrastů a rozporů. Zemí s vesnicemi z hlíny a velbloudího trusu a s hlavním městem zdobeným zlatými kopulemi, zemí s povahou bodrými a stále rozesmátými obyvateli, a to i přesto, že je dusí tvrdým totalitním režimem. Země, kde místo směrových cedulí najdete na každé křižovatce a zastávce verše z Ruhnamy, Turkmenbašiho vlastnoručně napsané „bible“, země od níž čekala výprava jen to nejhorší, země, která je nakonec překvapila. Turkmenistán je policejní stát v tom pravém slova smyslu, stát s vojenskými zátarasy a policejními kontrolami na každém rohu. Paradoxně ale stát, v němž mají represivní složky takovou moc, že ji ani nemusejí nijak usilovně prosazovat, a tak zatímco na checkpointu očekáváte nepříjemnou prohlídku, nejednou vám naservírují meloun a popovídají si s vámi.

Nádherný a vyschlý Uzbekistán

Uzbekistán, srdce hedvábné stezky ohromí snad každého turistu nádhernými modrými kupolemi mešit a medress starobylých orientálních měst, jenž jsou protkána křivolakými uličkami. Výpravě však ukázal i svou druhou tvář u břehů vysychajícího Aralského moře. Kdysi prosperující přístavy změněné v liduprázdná města uprostřed vyschlé pustiny, kterou životodárná voda opustila již před lety. Ulice poseté počmáranými sovětskými skulpturami a oprýskanými propagandistickými cedulemi. Rezivějící torza lodí rozpadajících se na vyschlém mořském dně ve vás zanechají silný pocit zmaru a beznaděje navíc podtržený tím, že tohle není žádná atrakce pro turisty, ale skutečný obraz plíživé zkázy.

Nejtvrdší zkouška Kazachstánem

Přejezd od Aralského jezera do Kazachstánu znamená pro výpravu největší dilema. Která z protiřečících si map má pravdu? Je tu cesta, nebo ne? Světélkem naděje se stala směrová cedule ukazující na cílové město. Bohužel není cesta jako cesta, a kulturně odlišné chápání toho, co ještě je a co už není silnice bylo pro trabantistický tým a jeden dvouválcový motůrek pěkné překvapení. Na uzbecké části přejezdu drkotal Egu po povrchu připomínajícím vlnitý plech, za hranicemi Kazachstánu pak mizel v ohromných trucky rozježděných dírách. Deset tisíc kilometrů jen s minimem závad. Teď teprve přišla ta pravá zkouška ohněm. Dvoutaktní motor se dusil prachem a jen tak tak že vydrželi všechny tři šrouby držící jej v autě.

Komáry zamořený sever Kaspického moře vyhnal expedici z romantického pobřeží do extrémně vlhké delty volhy. Po krátkém oddychu v Astrachanu vyrazili tři dobrodruzi po ruských silnicích dál na východ. Asfalt zde byl skvělý, jen tu namísto děr čekali na každém rohu úplatkuchtiví ruští policisté. Expedice nakonec rezignovala na boj s větrnými mlýny a o pár tisíc rublů lehčí se zařadila do patnáctihodinové fronty u hraničního Kerčského trajektu.

Z Krymu do Prahy

Krym překvapuje udrncanou posádku. Nádherné hory svažující se přímo do moře jsou zkrátka neodolatelné. Bohužel příkré uličky šněrující se nahoru a dolu byly pro Egu spíše nezdolatelné. Po sto kilometrech kochání a koupání byl pro expedici dostatečným varováním podivně klepající zvuk v motoru a vytrácející se tah motoru. Otočili kormidlo od moře pryč, nejkratší cestou na Prahu.

Několik dlouhých přejezdů, Slovenské hranice, EU vítá své ztracené obyvatele. Poslední otázkou byly Tatry. Pro kilometrovou úsporu bylo rozhodnuto přejet je napříč hlavním tahem. I tuto poslední výzvu trabant zdolal, přestože závodní výkon to věru nebyl. Přes všecky tyto překážky expediční tým zdolává české hranice a míří na Hradec Králové, kde jako v každém správném příběhu vrcholí lovestory jednoho z členů výpravy, pevně sevřeného v dívčím objetí. Slavnostní přivítání v Brandýse nad Labem doplněné chlebem, solí a samozřejmě pořádným douškem slivovice je oficiální tečkou, přátelské a rodinné uvítání na Vyšehradě je tou pravou společenskou tečkou.

Dokázali jsme, že to dokážeme

15 300 km natočených na dvou válcích takového auta, jakým je trabant, je nepopiratelný důkaz, že pravá síla velkých činů nespočívá v sofistikovaných vymoženostech, ale v docela obyčejné lidské odvaze. Tento naprosto primitivní vůz zdolal napříč celou střední Asii, nahlédl do mnoha kultur, zvládl kazašské peklo a vrátil se po svých. Tato expedice dokázala, že trabant ještě rozhodně nepatří do šrotu. Dle slov šoféra si Egu příště troufne na Afriku. Dobrodružství stále existuje.

DAN PŘIBÁŇ, bude aktivním účastníkem Cestovatelského festivalu v Praze, který se koná ve dnech 10.-11. listopadu 2007 v KD Ládví. Přijďte na jeho přednášku o velké cestě malého auta, která navazuje na cesty českých cestovatelů v první polovině minulého století. Program festivalu najdete na www.setkanicestovatelu.cz .

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář: