Vyberte si z širokého spektra aktivit na cestách. Můžete se vydat do hor, na safari, potápět, za tradicemi, přírodou nebo třeba za památkami UNESCO.
Byla to dlouhá a náročná práce. Čtyři roky pozvolného odkrývání zeminy, kamení i částí stavby trvalo archeologickému týmu najít to, pro co si přišel. Když v roce 1952 sestupoval mexický archeolog Alberto Ruiz do nitra ruin Chrámu nápisů v Palenque, byl jistě nervózní. Ovšem našel to, co očekával.
Na mnoha (a nejenom) mayských památkách po celé střední Americe můžeme studovat život nobility, politických či náboženských elit tehdejšího světa, chrámy, hrobky a náboženská místa. Joya de Cerén v Salvadoru je v tomto jiné, zde je možné vidět a zkoumat život prostých lidí, zde je vesnice a domy obyčejných farmářů a dělníků.
Chodíte rádi po horách, ale nemáte horolezecké zkušenosti? Chcete zažít něco nezapomenutelného? Zde je tip na vysokohorský trek v Tanzánii, který určitě zvládnete: výstup na Kilimandžáro.
Malinká kabinka pojme jen 8 lidí a otočí se nanejvýš pětkrát za hodinu. Lanovka Triftbahn je tak jakousi zárukou, že ledovec Trift v oblasti švýcarského alpského průsmyku Susten nemůže být masovou atrakcí.
Kolo a Švýcarsko už neodmyslitelně patří dohromady. Najdete tam skvělé podmínky pro cyklistiku. Tisíce kilometrů cyklostezek i vizionářský přístup. Důkazem toho je i akce SlowUp, kdy se na různých místech Švýcarska uzavřou silnice pro auta a stanou se na jeden den útočištěm pro cyklisty.
Cestovatel Pavel Klega opustil práci informatika a už více než rok putuje kolem světa stopem. V rozhovoru prozradil, jak se změnili jeho cestovatelské plány při střetu s realitou? Proč málem zůstal v Abcházii i kam míří dále?
Co si člověk představí pod slovem Tromsø? Pravděpodobně město, které bývá každoročně obdarováno arktickou zimou, velkým množstvím sněhu, polární noci a Aurorou Borealis. Pojďme si ale trochu podrobněji povědět, co toto tajuplné místo nabízí outdoorovým nadšencům a vyznavačům zimních sportů.
Je pozdní srpnové odpoledne a náš čas na Kostrách se krátí. Už za dva dny musíme být na cestě domů, a tak si pádlování v nízkém slunci a ostrém jihozápadním větru pořádně užíváme. Žene nás to k poslednímu tábořišti úplně na okraji Kosterfjordu. Na západním obzoru ještě zbývá několik siluet ostrovů. Jedna z nich je opravdu nepřehlédnutelná. Temný a nepřístupný Ursholmen, který střeží dvě silné věže.
V pátek odpoledne vyrážíme z Prahy a pohodlná cesta bez dálničních poplatků nás vede přes Berlín, Kiel a Gelting, kde dokupujeme zásoby, až k vodě do vsi Gammellück. V Gammellücku toho není o moc víc než marina pro menší lodě a kemp s příjemným parkovištěm zdarma. Jinak by se ves dala nazvat malým zapadákovem. Na nic jsme tu tedy nečekali a zvolna jsme nabalili kajaky.
Co to znamená, když se někdo rozhodně strávit čas wwoofováním? WWOOF aneb World Wide Opportunities on Organic Farms je síť organizací sdružující dobrovolníky, kteří chtějí pracovat na organických farmách, a farmáře, kteří jim chtějí poskytnou za práci jídlo, ubytování a v ideálním případě také nějaké to know-how o tom, jak si vypěstovat vlastní jídlo.
Naši cestu po Albánii začínáme v sousední Černé Hoře a to ve městě Ulcinj, o kterém se tvrdí, že má nádech Albánie. A je to pravda. Na první pohled obyčejné město při trochu delší prohlídce odhalí žebrající děti, potulné psy či kočky a neustále pokřikující taxikáře nabízející svezení. Banky tu zavírají už ve 3 odpoledne a všude je k vidění spousta nezaměstnaných lidí.
Oblast Střední Dalmácie ležící ve východní části Jadranu je považována za jednu z nejkrásnějších přímořských oblastí v Evropě. Prvním městem, které jsme při našem putování navštívili, byl starobylý Trogir, který je zapsaný na seznam světového kulturního dědictví UNESCO již od r. 1997.
Nedaleko Velkého bariérového útesu, mimo hlavní turistický shon, najdete místo s pohádkovými plážemi i nespoutanou vegetací, a to Whitsundays Islands. 74 tropických ostrůvků nabízí vše, co si pod pojmem ráj na zemi dokážete představit.
Stovka dobrovolníků se letos v srpnu v rámci projektu Albánská výzva vydala do dosud neznámé části severoalbánských hor, aby tam vyznačili síť turistických stezek, opravili kostel nebo postavili most. Přestože do jejich práce mnohdy zasahoval tzv. albánský faktor, mají v úmyslu v podobném duchu pokračovat i příští rok.
Australským národním zvířetem je klokan, roztomilý a lenošivý medvídek koala však rozhodně zaujímá v žebříčku oblíbenosti hned druhou příčku. Vidět koalu, vyfotit se s ní nebo si ji dokonce pochovat, ale není úplně jednoduché. Většinou vás to bude stát nemalé peníze, v mnoha částech Austrálie je pak dokonce zakázáno si koaly pochovat v náručí.