Cestování podle aktivit

Lucie Kinkorová a Petr Drbohlav Svižnými dlouhými kroky ukrajujeme prví metry z devíti kilometrů, které nás dnešní odpoledne čekají. Políčka domorodců přechází v les a zpoza stromu se na nás drze šklebí dřevěná cedule s nápisem „Park boundary“ (hranice parku).  Máme dojem, že tu stojí na špatném místě. Podle našeho názoru by se měla nacházet až za nějakých pět kilometrů – u parkové brány Ciremon. Bohužel není tomu tak a my debatujeme, co dál. Původně jsme chtěli dnes dojít až  ke zmíněné bráně, tam přespat, ráno oficiálně vstoupit do parku a vstupné platit až od zítřka. Buď můžeme zalézt někam do lesa, přespat tam a brzy ráno „dobýt“ bránu nebo zůstat u původního plánu a riskovat, že nám naúčtují vstupné za celý dnešní den a kempovné k tomu, ač jsme v parku zatím vůbec nebyli a ani nic zajímavého, co by za to stálo, neviděli.

Nejčastější asociace vybavující se spojení s himálajským královstvím Nepál jsou Himálaje a horolezci. Ovšem zdaleka nejen horolezci a trekaři najdou v nitru Himálaje optimální a jedinečné podmínky pro svůj sport. S trochou nadsázky lze totiž říci, že na dně himálajských údolí se nachází pravý vodácký ráj.

260 kilometrů dlouhý trek územím Jaliů na nejdivočejším ostrově světa naučí mnohému. Přečtěte si, jaké druhy kanibalismu existovaly (či existují?), jak si chránit penis proti zlým duchům a jak daleko i zde postoupila „civilizace“.

V srpnu a září roku 2005 jsme se rozhodli pro sjezd řeky Snake River v severní části kanadského Teritoria Yukon. Tentokrát jsme se vydali na cestu v šestičlenném týmu a celková doba našeho putovaní po řece trvala zhruba jeden měsíc.

Co o ní říci na prvním místě, aby vás první věta zaujala natolik, že na toto zatím zcela neprávem cyklisty z českých luhů a hájů opomíjené místo slunné jižní Itálie dostanete takovou chuť, že ani vyhlášená místní gastronomie vám nijak nepřebije tenhle prvotní zážitek? Odpovím vám takto:

Dnes se podíváme do jižní části Egypta a začneme v údolí králů a královen, kam se přijíždí normálními vesnicemi- dosti komerčně zaměřenými na alabastr, papyrus apod. . Jezdí tam normálně pick-upy…. Myslel jsem, tam lidé nebydlí.

V této majestátní stavbě, která se svou rozlohou a velikostí podobá pozdějšímu Taj Mahalu, je pochován druhý mughalský císař Humájún. Humajúnova hrobka je zařazena na seznam UNESCO. Nechala ji postavit v 16. století (1562-1571) manželka zesnulého císaře Hadži Begum narozená v Persii. Jedná se o první velké mauzoleum mughalské architektury s výraznou zahradou. Dnes patří Humajánova hrobka mezi oblíbené cíle indických novomanželských párů. Na rozdíl od slavného Taj Mahalu se zde mohou s impozantní stavbou v pozadí nerušeně vyfotografovat.

Tradice a svátky tvoří významnou část židovské kultury, a to již od biblických dob. Vycházejí ze Zákona a později byly přesně definovány rabínskou praxí. Místní tradice a zvyky se návštěvníků země příliš netýkají, pokud je oni sami nebudou chtít zkoumat. Neplatí to však pro svátky, které jsou závazné pro celou zemi a mají dopad i na turistický ruch. Pochopitelně je nebudete nuceni slavit, ale veškeré dění se točí kolem nich a nějakým způsobem se to dotkne i vás.

Největší marocké město, které obrovsky proslavil hollywoodský trhák o osudové lásce na pozadí druhé světové války, má s filmovou romantikou společné vlastně jen jméno.

Vodopády Iguaçu na brazilsko-argentinské hranici svou monumentálností přebíjejí kaskádovou „konkurenci“ po světě. Ze sedmdesátimetrové výšky se řítí spousty hektolitrů vody.

Asi nejkrásnější medina je v malém městě Chefchaouen na severu Maroka. Ulice jsou čisté, panensky bílé, z malých okýnek vykukují děti. Samotné se stydí a strkají palec do pusy, ale když je jich banda, mají kuráž a pokřikují na Tebe “Bonjour, Monsieur!”.

V Maroku jsem byl mnohokrát a do kraje za Atlasem jsem se zamiloval. Při každé cestě jsem objevil o kousek víc a logickým vyústěním těchto cest byla touha vyrazit na velkou výpravu s cílem projet nejvyšší pohoří severní Afriky křížem krážem.

Malá vesnička Khadžuráho leží na cestě od nikud nikam. Jízda z Agry i Váránasí znamená celodenní plahočení několika dopravními postředky. Uprostřed nevzhledné planiny pak překvapí krása, preciznost i zachovalost mnoha hinduistických a džinistických chrámů z desátého a jedenáctého století. Vítejte v historickém výukovém centru kámasútry.

Pudža je každodenní začátek dne pro mnichy v klášteře. Jedná se o společnou, rituální modlitbu. Obvykle se jí však nezúčastňují všichni mniši, ale pouze někteří z nich. Probíhá v nejstarším a nejváženějším chrámu, který se v klášteře nachází. Kdokoli se na pudžu může přijít podívat. Předpokládá se, že turista zachová alespoň ty nejzákladnější společenské konvence: přijde slušně oblečený, posadí se dozadu na určené místo, bude potichu, nebude pobíhat po chrámu, a nebude fotit s bleskem.