HedvabnaStezka.cz SvetOutdooru.cz SvetBehu.cz TuleniPasy.cz Padler.cz FestivalObzory.cz SnowFilmFest.cz ExpedicniKamera.cz

Jižní část Egypta

Jižní část Egypta

Martin Pánek

Dnes se podíváme do jižní části Egypta a začneme v údolí králů a královen, kam se přijíždí normálními vesnicemi- dosti komerčně zaměřenými na alabastr, papyrus apod. . Jezdí tam normálně pick-upy…. Myslel jsem, tam lidé nebydlí. Nejdříve jsem se vypravil k chrámu Seti, pak do údolí královen, kde jsem zjistil, že vstupenky prodávají centrálně u pokladny, kterou jsem objel, takže jsem se musel vrátit. Prohlédl jsem hrobky a pokračoval jsem kolem Ramsesova chrámu do údolí králů. Tam je cesta trochu do kopce, ale ze sedla se nemusí. Stoupání je pozvolné. K hrobům  jezdí vláček nebo se dá jít pěšky. Já jsem měl výhodu, že jsem jel na kole. Nejhodnotnější hrobky jsou až ty nahoře, takže se nevyplatí vyčerpat vstupenku, která platí pro tři hrobky hned dole. Problém byl, že jsem toto zjistil až nahoře, ale vše se dá vyřešit. Prošel jsem tři hrobky. V jedné z hrobek je i dříve zmiňovaná mumie neznámého muže. V hrobkách jsou hezké malby a reliéfy. Na konci jsem viděl ještě jednu hrobku ve skále a tak jsem se tam vydal. U vchodu kontrolor nestál a tak jsem se vydal dovnitř – už s neplatným lístkem. Bylo tam více komor a poslední byla ještě o úroveň dole. Tam polehával kontrolor. Zjistil, že mám lístek utrhaný ze všech stran, což znamenalo, že už jsem byl ve třech, ale co se dalo dělat. Tak říkal, ať si to teda prohlédnu. Za odměnu dostal malý bakšiš a bylo to. Poslední zastávkou byl chrám Hatsepsut, který je takový, jako na obrázku. V roce 1997 tam extremisté postříleli německé turisty. Od té doby je více střežen.

Luxor

Přímo v Luxoru je luxorský chrám, který je sice pěkný, ale na chrám v Karnaku, který je opodál, nemá. Ten je famózní. Procházka alejí sfing a všechny ty chrámy, obelisky – to se nedá popsat. Prostě super.

Edfu a Nil

Edfu je zajímavý chrám, kam se vyplatí zajet podívat. Jako jeden z mála má stropy. Samozřejmostí jsou reliéfy na zdech. Dá se jet felukou (plachetnicí), autobusem nebo vlakem. V Edfu jsem si také podrobněji prohlédl Nil. Ze zdálky se zdá čistý. Když přijdeme o trochu blíže, jsou vidět ryby, ale také odpadky. Vzhledem k teplotě vzduchu je studený. Je asi dost hluboký. Kousek ode mne pral jeden domorodec prádlo. Při bližším pohledu je ale voda plná drobných nečistot. Koupat se v něm by bylo velkým hazardem se zdravím. Podobně zajímavý chrám je i v Qeně – viz v jednom z předchozích článků.

Asuán

Přímo ve městě se dá navštívit Sloní ostrov. Je zajímavý zejména z toho hlediska, že na něm žijí převážně černí (krásně čokoládoví) obyvatelé – Núbijci. Asuán je vstupní branou do Núbie, kam se v té době nedalo samostatně dostat. Proto i návštěva známého Abú Simbelu byla možná pouze letecky. Abú Simbel je známý tím, že byly její památky při stavbě přehrady přesouvány. Bohužel až po přesunutí se zjistilo, že byl chrám natočen přesně tak, aby paprsky Slunce v den rovnodennosti procházeli určitými místy. Dnes tomu tak již není. Méně známé je to, že podobný osud přesunu postihl ještě jednu památku – chrám Philae, který se nachází u Asuánu, na začátku Násirovy přehrady. Po napuštění se zjistilo, že je chrám pravidelně zatopován a z důvodu jeho záchrany bylo rozhodnuto, že bude přemístěn na sousední ostrov. Celé přemísťování probíhalo v letech 1968-1980. K chrámu se jezdí lodí a má zvláštní kouzlo. Asuán je také místem, odkud pocházelo mnoho kamenů současných památek. V místním lomu dnes leží nedokončený obelisk – měl být 42 m vysoký, ale praskl jim, tak ho nechali na místě. Bylo by určitě zajímavé vidět, jak v minulosti tyto obrovské kameny po Nilu přepravovali.

Oázy

Zpátky do Káhiry jsem nechtěl jet stejnou cestou, tak jsem využil cestu oázami, které se nacházejí v libyjské poušti. Chtěl jsem si trochu užít pouště, zjistit, jak je rozmanitá a barevná a také se podívat do jednotlivých oáz. Také mě lákala romantická procházka pouštními dunami při západu Slunce. To se mi také splnilo, i když to nebylo jednoduché, protože v této části Egypta mnoho takových pouští není. Jsou spíše kamenité. Celý zážitek mi trochu zkazili místní psi, kteří se vypravili za mnou. Měl jsem docela strach, neboť mohli mít steklinu. Byli dotěrní a vypadalo to, že mě pokoušou. Připravoval jsem se, jak jim hodím písek do očí. Nakonec jsem nemusel. Ústup byl velice obtížný, protože duny jsou z jedné strany velice sypké. Nakonec jsem vyvázl se zdravou kůží. V oáze Kharga jsme navštívil Chrám Hibis a zříceninu chrámu Nadura. Chrám opravovali, takže nic moc.

Při cestách mezi oázami se projíždí policejními kontrolami, kde se musí říci, odkud který cizinec je. Vše probíhá hladce. V další oáze – Dakhle jsem zase spal v zajímavém pokoji – neměli klíče. Z toho jsem dovodil, že se tam nekrade. Risknul jsem to, nechal jsem věci na pokoji a odešel do města. Nic se neztratilo. Staré město bylo jak z filmu. Starý hřbitov hned za hotelem, polorozbořená Citadela opodál. Některé stavby byly polorozbořené, takže bylo pěkně vidět, jak je stavěly. Krásné úzké uličky s hliněnými chodníky. Tajemná zákoutí.

Další oázou byla Farafra, kde jsem se prošel po místních zahradách, ochutnal fíky přímo ze stromu a jako v jiných oázách jsem se snažil najít pramen. Nikdy jsem z něj však nebyl nijak příliš uchvácen, neboť u nich bývá čerpadlo a normálně se využívá. Ve Farafře byla navíc voda velmi sirnatá, což bylo cítit dost daleko.

V poslední oáze Bahariya jsem si myslel, že uvidím něco z nedávno objevených archeologických nálezů. Známky nějakých prací jsem však nezaznamenal.

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář:

Články v okolí