Mari Kučera se narodila v Japonsku a už od svých šesti let se věnuje tradičnímu japonskému umění kaligrafie, do jehož tajemství zasvětí 16. května i návštěvníky Festivalu japonské kultury na nádvoří Náprstkova muzea v Praze.
Po absolvování vysoké hudební školy v Tokiu přijela Mari Kučera do Česka, aby mohla studovat na pražské konzervatoři. V roce 2007 se provdala za Čecha, s nímž má dvě děti. Nyní učí kaligrafii v Česko-Japonské společnosti. V rozhovoru prozradila čím je umění kaligrafie jedinečné i jak ji neustále česká kultura překvapuje.
Prohlédněte si další fotografie k článku…
Jak jste se dostala k umění japonské kaligrafie? Předpokládám, že již doma v Japonsku.
Ano, v Japonsku, v šesti letech jsem začala chodit na kaligrafii, ale tehdy to bylo spíš jen jako kdybych v Čechách chodila na krasopis.
Cesta k dokonalému zvládnutí této techniky je jistě dlouhé. V čem spočívá její podstata?
Vnímavost, citlivost, otevřená duše a sebezlepšování.
Kdybych se chtěla naučit alespoň základy, kolik času bych si na učení měla vyhradit?
K základům se neustále vracíme, tak člověku, který se chce naučit jen teoretické základy, možná stačí týden na jeden styl psaní. Ale ten, kdo se chce hluboce učit, nestačí na základy ani jeden celý život.
Aby byla práce dokonalá, předpokládám, že člověk potřebuje i skvělé vybavení. Co konkrétně?
Pro dokonalou práci je třeba vybírat štětec a další pomůcky, podle toho co chceme psát. Vybíráme tloušťku štětce, délku, z jakého zvířete jsou štětiny, jak je hustý. Totéž tuš – barva (vypadá skoro všechna tuš černá, ale některá má barvu trochu nahnědo nebo namodro atd.) a hustotu. Kvalitní třecí kámen rozhoduje jak jemnou tuš uděláme. Papíry jsou různě silné, liší se hrubost, a také jak saje tuš. Ale nejdůležitější věc je duše kaligrafa.
Věnujete se i dalším tradičním japonským technikám? Případně jakým?
Momentálně žádným, ale věnovala jsem trochu čajovému obřadu.
Pracujete pro Česko-japonskou společnost. Myslíte si, že mají Japonci a Češi mnoho společného nebo vnímáme svět zcela jinak?
Myslím si, že zvyky, styl života nebo chování máme hodně odlišné, ale čím dál víc cítím, že hluboký podstatný cit máme docela blízko.
Na co si musí Japonec při životě v Čechách nejvíce zvykat?
V ČR existuje mnoho nepsaných pravidel, jejichž dodržování se očekává, ale nejsou nikde zaznamenána, takže cizinci jsou přes veškerou snahu přizpůsobit se, již předem odsouzeni k odlišnosti. Dodržování daných termínů je otázka sama pro sebe, stejně jako příprava a plánování společenských akcí. Tam mají Češi hodně co dohánět. Na to si Japonec může zvyknout jen velice obtížně, je lepší už s tím trochu počítat dopředu.
Jak dlouho již vy sama žijete v České republice?
Žiji zde 12 let.
Překvapí Vás tady občas ještě někdo či něco?
Ano, ještě pořád poznávám další a další zvyky, tradice, krásné kraje, historii, přísloví i myšlenky, ty mě stále překvapují. A hlavně, když se koukám svou kulturou přes českou kulturu, tak to Japonsko zase jinak vnímám, občas lépe pochopím, proč to tak je nebo bylo, a nakonec cítím, že pradávná lidská kultura je všude stejná. Tyto objevy mě pořád překvapují.
Pořádáte i jednorázové kurzy kaligrafie. Co za jednu návštěvu zájemce naučíte?
Základní držení štětce, nejzákladnější tahy, například vodorovné nebo svislé, a to ve stylu Kaišo, tedy v tiskacím stylu.
Zájemci můžou techniku kaligrafie odkoukat i na Festivalu Japonské kultury v Náprstkově muzeu už 16.5. Co konkrétně jste si tam pro ně připravila?
Připravila jsem několik předloh, v každé předloze bude jeden nebo dva znaky ve stylu Kaišo. Zájemci si pak můžou vybrat znaky, co by chtěli zkusit psát.
FESTIVAL JAPONSKÉ KULTURY Sobota 16. 5. 2015, 11:00 – 20:00 hod. Nádvoří Náprstkova muzea, Betlémské náměstí 1, Praha 1 PROGRAM FESTIVALU Přednáška Japonské hračky ve sbírkách Náprstkova muzea Aikido – Embukai (neboli ukázka) aikido v podání dojo Aikido Hostivař. V rámci ukázky budou předvedeny sestavy s jo (tyčí), bokenem (dřevěným mečem) a také technik bez zbraní. Fuyo no sakura (Sakura ve větru) – Japonské taneční představení členek souboru Trn v oku, inspirované jarem. Japonské tance v choreografiích Ajny Řezníčkové, studentky tradičního japonského tance nihon buyo a profesionální tanečnice působící v San Franciscu a Praze. Bujinkan – Interaktivní ukázka starého japonského bojového umění Lubošem Pokorným z Bujinkan Czech Dojo. Umění kaligrafie – Během tohoto workshopu mají začátečníci i pokročilí možnost naučit se či vylepšit své dovednosti v tradičním japonském krasopisu. Umění kaligrafie vás bude učit japonská lektorka Mari Kučera z Česko-japonské společnosti. Harukaze (Jarní vánek) – Další japonské taneční představení členek souboru Trn v oku. Základy origami –workshop pro dospělé Přednáška Tokio Po celý den vás navíc čeká: Japonské gastronomické speciality v podání restaurace Samurai – budete moci ochutnat například sushi a další japonské speciality, japonské pivo nebo saké. Výtvarné dílny pro děti – děti si budou moci vyrobit květiny, vějíře, ozdoby do vlasů ve stylu gejš nebo jednodušší origami. Fotokoutek – v našem fotokoutku se budete moci vyfotit v pravém japonském kimonu! Hra Shogi – přijďte si zahrát japonskou strategickou hru Shogi. Jedná se o tradiční strategickou hru, která u nás získává na popularitě až v posledních letech. Další informace o programu na webových stránkách Náprstkova muzea. |
