ROZHOVOR: S Lukášem „dobrodruhem“ Matějčkem o jeho půlroční cestě do Nepálu

Máš za sebou cestu stopem do Íránu. Proč sis teď vybral zrovna Nepál?

Když už jsem se vracel z Íránu, věděl jsem, že za rok podniknu něco dalšího. Jasně, v tu dobu byla v mých tužbách jen má postel a maminčina kuchyně, ale počítal jsem s tím, že mě cestování jen tak nepustí. Rozhodně však nejsem troškař a tak to mělo být něco většího a náročnějšího. Když jsem se tak koukal na mapu a vymýšlel, co hecnu po matuře, přišlo mi, že Země není zas tak obrovská. První plány směřovaly k Vietnamu, Thajsku a státům v této oblasti. Místní příroda, kterou znám z obrázků, je úchvatná.

Když v tom se mi ozval, ředitel gymnázia v Čechách, že by pro mě měl určitou nabídku. Mluvil o tom, že bych mohl na nějaký čas učit děti z ulice v hlavním městě Nepálu. Ředitele tamní organizace prý osobně zná z výměnného pobytu a tak by mi to mohl zařídit. Byl jsem naprosto v šoku, když mi později oznámil, že je vše domluveno, ať jen pošlu termín kdy a na jak dlouho přijedu.

Co si od cesty slibuješ?

V prvé řadě to bude nepředstavitelně těžké. Alespoň pro mě. Teď už totiž vím, jak se mnou dokáže stesk po rodině a domově zametat. První týdny budou utrpením, ale věřím, že si pravidelným režimem a činnostmi, které budu ve škole s dětmi vykonávat, nakonec zvyknu a začnu si chvíle pod největší horou světa naplno užívat. Anebo taky ne. To zatím nemohu říct.

Chtěl bych rozhodně natočit nějaký další snímek, nejlépe delší než půlhodinový, tak snad se to povede. Taky budu vším, co prožiju vydatně zásobovat svůj web a facebookovou stránku, tak doufám, že si i lidé, které baví mé cestovaní, přijdou na své. Je to přece jen půl roku, což je dlouhá doba a věřím, že zážitků nebude málo.

Jaký je vlastně tvůj plán? Co mášv plánu během toho půl roku podniknout?

Prvotním záměrem cesty je pomoc. Pomoc místním, kteří pracují pro neziskovku, aby mohli dát dětem z ulice možnost znalosti angličtiny a umožnit jim, alespoň nějaké vzdělání. Za to mi bude odměnou střecha nad hlavou a jídlo. Takže v Káthmandú, které je hlavním městem Nepálu, se chci zdržet přibližně tři měsíce a poté by se mé kroky mohly ubírat směrem k jihu, do Indie, na další tři měsíce.

Tam už by to bylo čistě o cestování a poznávání s žádným předběžným plánem, ale snem jsou jižní a jiho-západní břehy a pláže Indie. Také však čajové plantáže v Munnaru a rozhodně nějaké ty památky, což je klasika. Více mě však láká příroda a menší vesnice, než velká a přelidněná města.

Budeš opět stopovat? Nebo tentokrát se cesta ponese v jiném duchu?

Kdybych měl jet stopem z ČR až do Nepálu, odhaduji, že by mi to zabralo asi měsíc a utratil bych za víza a za stravu více než mě vyjde jednosměrná letenka, která stála devět tisíc. Navíc, bych jel z velké části stejnou trasu jako loni do Íránu a proto do Nepálu odlétám, 31. 5., pár dní po mé maturitě. Chtěl bych však následně z Nepálu do a po Indii stopovat, takže to snad vyjde. Kdyby ne, busy a vlaky jsou tam prý skoro zadarmo.

Jelikož mám letenku jen „tam“, tak nevím, jak se dostanu před Vánocemi zpátky domů. Plánuji zase letět, ale protože netuším, kde se zrovna budu nacházet, nechávám tomu volný průběh a třeba mi přeskočí a pojedu v zimě domů stopem, co já vím.

Pro někoho může být život v úplně jiné kultuře jen těžko představitelný. Co tě k dlouhodobému cestování vlastně vedlo?

Já vám ani nevím. Je mi 19, mám rád párty, sport, seriály a čas trávený s přáteli. Navíc se teď v mém životě objevila jedna slečna. O tohle vše, budu následující půl rok ochuzen. A když k tomu přidám, že mám doma perfektní zázemí, je pro mě jen těžko uvěřitelné, že jsem schopen absolvovat tuhle životní zkoušku, vedle které je maturita, která mě momentálně dost stresuje, jen malinkatým soustem. Jak už jsem řekl, vím, že budu trpět. Také vím, jaké deprese jsem měl na prvních stovkách ujetých kilometrů loni.

Ale, když se nad tím zamyslím, nebojím se, ba naopak. Vzhledem k situaci, která je nyní v Nepálu cítím, že jdu pomáhat a že dělám dobrou věc. Jak jsem uvedl výše, hlavním cílem téhle cesty je pomoc. A když na ni pomyslím, jdou všechny mé vnitřní boje stranou a začínám se těšit. A jiná kultura? Život v ní? Vždyť to je přeci to pravé dobrodružství, které mi dá mnohé. Alespoň doufám.

Nejširší nabídku průvodců a map Nepálu (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně a na eshopu KnihyNaHory.cz

Je nějaké místo, krajina, kam by ses rád ještě podíval?

Já sám se za kdovíjakého cestovatele nepovažuji. Jak bych mohl. Byl jsem teprve na jedné výpravě, když nepočítám každoroční přibližování se turistickým letoviskům s rodiči. Takže míst, kde jsem nebyl, je mnohonásobně víc, než míst, kde jsem něco prožil. Kdybych se však mohl vrátit, tak by to bylo do Íránu, konkrétně na náhorní plošinu obklopenou horami a pokrytou pouští. Protože uprostřed se nachází jezírko s průzračnou a ledovou vodou a působí jako oáza. Voda do ní přitéká malým potokem, který se line pouští a tím, že kolem obou břehů je plno travin a vegetace, tvoří nádherný kontrast v té úžasné krajině.

Dokážeš si představit, že byste se v nějaké zemi usadil i natrvalo? Nebo se rád vracíš domů?

Momentálně rozhodně ne. Jedna z věcí, které jsem se na cestě do Íránu naučil je ta, že neskonale miluji svůj domov a rodinu, kterou zde mám a nedokázal bych trvale žít někde jinde. Na pár měsíců vycestovat, to ano, ale vždy se pak vrátit za svým. Možná někdy dospěju a změním názor, ale teď to cítím takhle. Všechny řeči o tom, jak po maturitě opouštím ČR a vrátím se zde ve stáří, jsou bláboly o rok mladšího kluka, který nevěděl, která bije. A teď jsem možná trochu pochopil.

Po nedávném zemětřesení, které Nepál zachvátilo, nemáš obavy z cesty?

Obavy mám asi jedině z toho, aby mi nezrušili let a já podle plánů přistál v Káthmándú. Jelikož je tamní letiště dost vytížené, to jediné mě trápí. Taky jsem slyšel o tom, že by se tam teď mohli šířit kdovíjaké nemoci anebo, že by se mohly otřesy opakovat. Popravdě, nevím. Snažím se o tom dozvědět co nejvíc, ob den volám na Ministerstvo zahraničních věcí, čtu články na netu, jsem v kontaktu s pár lidmi, kteří jsou v centru dění a nic mě zatím nepřesvědčilo cestu zrušit, nebo pozměnit.

Možná je to naivitou, kterou v sobě díky svému věku mám a malým množstvím zkušeností, ale jsem ten typ člověka, který se musí spálit, aby pochopil. Tak mi to snad nebude mít nikdo za zlé. Osobně si myslím, že se tam bude dát přežít a když v tom nevidí problém ani Nepálec, se kterým bych měl trávit ony tři měsíce, a který zažívá vše na vlastní kůži, myslím, že to bude dobré.

Pozměnil jsi nějak své plány?

Zatím ne. Uvidím až na místě. Možná budou mé ruce potřeba k jiným věcem, než je psaní na tabuli, a pokud ano, udělám vše, abych byl užitečný. Třeba se tam zdržím delší dobu a na další tři měsíce v Indii nezbude čas. To však nyní říct nemohu.